V minulém čísle časopisu jsem stručně popsal přijímací řízení na Cambridge University a možnosti financování. Tento text popisuje mé dojmy ze samotného studia (konkrétně jsem studoval graduate program MPhil in Economics). Mnoho z níže uvedeného se podle mě vztahuje také na studium na Oxford University (univerzita je podobně stará, je srovnatelně hodnocena a funguje na bázi kolejí…).
Organizace školního roku, hodnocení studia
Školní rok je rozdělen na trimestry: Michaelmas, Easter a Lent. Každý trvá devět týdnů, jsou mezi nimi několikatýdenní mezery. Při studiu se automaticky počítá s velkou samostatností studenta. Množství přednášek a cvičení je v průměru mnohem menší než na českých vysokých školách. V mém studijním programu též neexistovalo žádné průběžné hodnocení. Celkem jsem absolvoval osm předmětů, zkoušky probíhaly v písemné podobě ve čtyřech týdnech na konci školního roku. V případě těsného nesplnění požadavků existuje možnost ústního přezkoušení, nicméně když to člověk pokazí hodně, tak žádná možnost opravy neexistuje a celé studium pro něj končí neúspěšně.
Závěrečná práce (zde dissertation) nemá definovaný minimální rozsah, jak je stanoveno na některých českých univerzitách, ale naopak je stanoven rozsah maximální, který student nesmí překročit. Český systém motivuje k psaní velkého množství textu, klidně i méně relevantního. Naopak pravidlo maximálního rozsahu nutí studenty produkovat text s velkou výpovědní hodnotou. Není třeba dodávat, že texty jsou poté kvalitnější a snáze se publikují.
Jestli si na něčem Cambridge skutečně zakládá (nicméně toto platí asi pro britský vysokoškolský systém obecně), tak je to nestrannost při hodnocení studentů. Každou písemnou práci opravují nejméně dva profesoři s tím, že práce není nijak označená jménem studenta. Totéž platí i u závěrečných disertací.
Na většině MPhil oborů na Cambridge University je hodnocení nastaveno takovým způsobem, že 60% je hranice nutná pro úspěšné absolvování studia a 75% je hranice pro vyznamenání (distinction). Cambridge nechce příliš studentů „vyhodit“. I když je mnoho oborů velmi náročných, rozhodně to není tak jako třeba na MFF UK nebo FJFI ČVUT, kde se procento neúspěšných studentů pohybuje v řádech mnoha desítek procent. Na druhou stranu je Cambridge poměrně skoupá na udělování distinction. V případě mého studijního oboru bylo distinction uděleno jen pět studentům ze 72, kteří dokončili studium. Počet těch, kteří studium nedokončili z důvodu špatných výsledků zkoušek, není uveřejňován, v případě mého studijního programu se může jednat velmi zhruba o 10% studentů. Tj. fakulta se snaží, aby drtivá většina studentů získala u zkoušky bodové hodnocení v rozsahu 60–75%. Proto přicházejí ke slovu různé přepočty, aby bylo tohoto cíle dosaženo. Ve výsledku se tedy jedná spíše o relativní než absolutní hodnocení, byť to není explicitně vysloveno. Klidně se může stát, že písemná práce se vám zdá lehká a napíšete ji skvěle, nicméně k vaší smůle ji skvěle napíše i většina spolužáků, proto dostanete 70 %. Na druhou stranu u jiné písemné zkoušky nezodpovíte půlku otázek, nicméně vaši spolužáci nezodpoví dvě třetiny otázek, a proto dostanete 75%. Pro člověka zvyklého na český systém, kde není problém dostat 95%, pokud je excelentně připraven, anebo 20%, pokud neumí nic, je tento systém poměrně těžce „stravitelný“.
Koleje a studentský život
Každý student na Cambridge je členem jedné z kolejí, kterých je momentálně 31. V případě bakalářských studentů (undergraduate) na výběru koleje velmi záleží, neboť kolej částečně organizuje jejich výuku. U graduate studentů již kompletní výuku zabezpečuje univerzita, nicméně volba koleje stále hraje roli, např. kvůli financování studia (některé koleje nabízí mnoho druhů finanční pomoci, jiné méně).
Koleje fungují takovým způsobem, aby kompletně saturovaly vaše potřeby, ať už studijní či volnočasové. Samozřejmostí je vlastní knihovna s rozličnými zákoutími vhodnými pro intenzivní studium a jídelna servírující především typickou britskou kuchyni. V rámci každé college funguje několik desítek sportovních klubů. V nabídce dalších služeb se to už dost liší, některé koleje jsou hrdé na vlastní kino, jiné na svůj studentský bar s velmi levným pivem. Oblíbenou večerní kratochvílí snad všech studentů jsou tzv. formals. Jedná se o formálně laděné večeře, které každá college připravuje přibližně dvakrát týdně pro své členy a jejich hosty.
Velké množství národností se sdružuje do vlastních organizací (societies), ty větší z nich pořádají pro své členy velké množství různorodých akcí. Dle Karla Kabelíka, loňského prezidenta Czechoslovak Cambridge Society, měla society na konci školního roku 2011/2012 86 členů, přičemž Čechů je cca 50. Československá society pořádá zhruba jednu akci za měsíc, v posledním roce se jednalo o různé výlety (např. návštěva československého majálesu na české ambasádě v Londýně), dále projekce českých filmů atd. Pod křídly univerzity funguje 52 sportovních societies, celkový počet societies (tj. včetně sportovních a národnostních) je potom okolo 400. Skutečně nikdo tedy nemusí mít strach, že by si nenašel society blízkou jeho zájmům.
Závěrem
Suverénně největší přidaná hodnota studia na škole jako Cambridge tkví v lidech, s kterými jsem se měl možnost na Cambridge potkat. Nachází se zde široké spektrum velmi zajímavých studentů, kteří rozhodně mají co říci.
Pokud vás baví studovat a máte dobré známky, tak vám doporučuji možnost studia na špičkové univerzitě důkladně zvážit. V případě jakýchkoliv dotazů mě kontaktujte na pavel.hait@mensa.cz.
