Protože jsem letos nebyl na Zahradě, tak jsem si mensovní akci o den rozšířil, abych zvládl celý folkový festival „Folková růže“.
Nakonec jsem na dovolenou nejel na kole, ale vlakem. Důvod? Lenost a taky lístek (eLiška) do Českých Budějovic mě stál přes internet jen 140 Kč + 25 Kč za kolo … První den (30 km) byl vyhrazen na cestu, potom co jsem úspěšně vyřešil veškeré zmatky kolem ubytování, jsem se vydal na koncert, zapomínaje na odpolední koncerty jsem odpoledne využil pro plánování, totální relax a prohlídku velice krásného jihočeského města Jindřichův Hradec, obzvláště parčíky s lavičkami lákaly na relax;-) Noční cesta do kempu měla taky své kouzlo, ale velice rád jsem se svěřil do rukou mé nové hračky – turistické navigace, jinak by cesta trvala mnohem déle. A pak mrazivá noc v boudě – opravdu hrozná kosa. Na druhý den jsem se chystal na výlet na Kratochvíli, ale opět lenost zapracovala a nakonec jsem si udělal komorní výlet kopcovitým terénem na východ od JH (80km, 3 známky). Večer dojeli mensané, tentokráte mě koncert nezlákal a večer skončil klasicky mensansky: pokecem.
Třetí den byl naplánován výlet na zámek JH, a pak festival. Já jsem se na dopoledne přidal ke skupince „Hard core“. A vydali jsme se zkratkou, neboli opačným směrem ;-), přes Strmilov, Žirovnice, (můj sólo výlet do Počátek), Nová včelnice, JH. Já jsem zaostával do kopců, ale za to jsem se stával vůdcem z kopce, jako výsledek jsme jeli takovým svižným tempem stále. Sice jsme dojeli včas na prohlídku zámku, ale větší část týmu se rozhodla raději pro oběd. A pak za drobného poprchávání do muzea na festival: neodolal jsem a koupil cd. Pak spěchat na večeři, cestou jsme potkali vyčerpané účastníky jiného týmu:-) Pak pár bláznů se vydalo večer autem na festival. Jak má správný folk festival vypadat? Za deště pro věrné. Ale odměnou pak byla duha 🙂
Druhý den byl výprava na Landštejn historickým parním vláčkem, pomalá jízda, ale i tak se dá doporučit. Ale za cenu obrovského smradlavého kouře, podezřívám je, že pro atrakci je hutnější než by měl být. Z Albeře jsme se vydali na Landštejn, zbytek hardcore týmu (já a Petr Spal) jsme to vzali zkratkami… Cestou jsme třikrát předjížděli Bimba 🙂 Po čtvrté jsme je dohnali až na hradě. Poslední zkratka byl vzrušující sjezd turistickou stezkou, kdy pěší rychlost byla příliš vysoká. Výšlap na věž, 214 schodů, při obědě jsme přibrali do hradcore týmu Tomáš Hrubého a s plánem „už to nebudeme hrotit, pojedeme relaxačním tempem po asfaltě“ jsme se vydali zkratkou přes Slavonice a Dačice… Do Slavonic jsme jeli proti větru a první část cesty jsme s Petrem zaostávali, druhou třetinu už jen já. No tak to tedy ne! Se zbytkem sil s rizikem následků zmáčklého břicha jsem se proti svým zvyklostem zohl a nastalo pronásledování. Sice jsem je dohnal až ve Slavonicich, ale od té doby relaxační tempo zmizelo za námi. Navzájem jsme se předjížděli, Průměr 30, po rovince 40, z kopce i 60 km/h. Cestou, zatímco zbytek týmu měl čas na vydechnutí, já lítal pro známku a nastavoval další cestu. V Dačicích, samozřejmě nejzazší místo cesty, cca 50 km od Malého Ratmírova nás chytl déšť … Teď se mě vyplatil můj handicap v podobě plné brašny, oblékl jsem si nepromokavý oblek a bylo mi fajn, déšť nedéšť, za to zbytek týmu měl kraťasy a tričko … Po dlouhé době jsem/jsme zažil/i naplno, co to jsou endorfiny, kvůli kolegům jsme byli schováni v lese a byli vychlámaní jak po opilecké party. A od teď až do kempu, celou cestu za deště, nepřekonatelné záchvaty smíchu… Představte si, že i návrh na potupné zavolání o pomoc se objevil. Ale tři lidi a tři kola jedním autem neodvezete. A můj návrh, že to dojedu sám, protože ač unaven, jsem byl v suchu a teple svého oblečení, spíš vyvolal pravý opak: My to dojedem! A taky dojeli. Tomášovi zbývali 4 km do ujetí 100 km ten den. Cestou jsme se nechali vést navigací a kdyby jen pro tento den, tak se vyplatila … Večerní grilovačku jsme nepropásli a voněla tak úžasně ač nemaje hlad jsem neodolal a přecpal jsem se k půlnoci.
Na druhý den, vypadalo to na poprchání, jsem už nikoho nezlákal na kolo. Nemaje suché civilní oblečení jsem se nuceně vydal na kole do JH. Cestou v Jindřiši jsem objevil díru v asfaltě, takže autem už nebyla průjezdná, ale zřejmě nějaké auto hledalo alternativní přejezd, páč nedaleko odfukovala parní lokomotiva s autem napříč před nárazníky… Informoval jsem zbytek tlupy, že cyklování bude dneska zaručeně rychlejší a pokračoval do JH. Cestou jsem potkal bludné Holanďany, jak čekají na zastávce a marně vyhlížejí vlak, i zželo se mi jich a jal jsem se jim vysvětlovat, co se stalo. V depu jsem si připadal jak pan důležitý, páč jsem měl přesnější informace než zbytek tlupy 🙂 A naplno jsem si prožil, jak se cítí lidi v televizi, kteří se připletli někam a teď jsou zpovídáni televizí. Už jsem se jim tak smát nebudu, taky jsem se nechal u depa unést 🙂
Večerní mensovní večer jsem musel předčasně opustit. Páč na druhý den jsem brzo vstával, v 6 jsem vyjel, abych byl v 9 v Českých Budějovicích, nakonec jsem měl i tak půlhodinový zpoždění. Po krátkém výborném občerstvení a prohlídce Černé věže jsem se vydal skutečným relaxačním tempem do Čičenic přes malebné jihočeské vesničky, ale jihočeská příroda, která byla kolem mě, byla ještě hezčí 😉 A na závěr sprint s plnou polní na vlakové nádraží. Cykloholismu zdar! Celková závislost 370 km.