Sirotčinec pocitů

Nevím, kdy jsem to místo našla, jen tak jsem bloudila a narazila na starou železnou bránu.

,,Peklo za mnou leží, tak vstup, máš-li odvahu!“hlásal její nápis.

Staré panty zavrzaly, když jsem se opřela do křídel brány.

Vešla jsem a celý svět potemněl.

Všechno bylo šedé a Měsíc zčernal, jen desítky černých křížů byly jasně vidět.

,,Vítej! Sirotčinec pocitů tě zdraví!“zakrákala lebka nabodnutá na větev stromu, který stál u brány, ,,Avšak cesty zpět není!“

S hrůzou jsem se rozhlédla a četla nápisy krucifixů.

Bolest.

Nenávist.

Provinilost…

Pak vše zčernalo.

Na místě mrtvého dívčího těla vyrostl kříž…

STRACH…