Vlastně by se do nadpisu dal vnést i podtitul „Můj druhý zážitek s Mensou“. Prvním bylo setkání místní skupiny Brno, kde se tato akce upekla. Těšil jsem se celý týden; šťavnaté masíčko, pořádný steak za dobrou cenu, to vše bylo lákavé. V podvědomí jsem nesl starší informaci, že je to osvědčená a zavedená restaurace, kterou mi někdo doporučoval. Avšak hledání nových recenzí a čtení hodnocení od kdejaké konkurence jsem odmítal. Když názor, tak vlastní, žádné ovlivňování. Vyhledat mohu jen adresu, ani webové stránky jsem neprošmejdil. Osudový večer se blížil.
Patřičně natěšen a s osmiminutovým zpožděním jsem dorazil na místo jako poslední. Tedy úvod z mé strany nedobrý. Kolegové již seděli za stolem a nenaznačovali, že bych o něco přišel. Nádherné místo, dostatek prostoru kolem stolu, oddělená nekuřácká část, wi-fi, salonek, dobré parkování. Rozjezd výtečný. Obsluha vcelku dobře naladěná, bedlivě si zapisující objednávku, jen při donášce nápojů bylo vidět, že výuční list v oboru chybí. Objednáno bylo šest osob, stůl pro deset, prostřeno rovněž pro šest. To, že nás je sedm, to obsluha nezaregistrovala. Restaurace se začala plnit a kupodivu i pro mě známými tvářemi, neb k vedlejšímu stolu přišli nezávisle na mně mí dávní přátelé. Vida, nehodnotím sám. Druhý den jsem se dozvěděl, že měli také stejné slevomatové lístky a také pár drobných pikantností navíc.
Diskuse plynula, stejně jako průvan z nedobře utěsněné prosklené stěny, a nás si téměř nikdo nevšímal. Objednávání nápojů a pokrmů se začalo zadrhávat. Nu což, asi nával v přední části restaurace, řekl jsem si. Noví hosté proudili dále a všiml jsem si, že to drhne i vedle. Najednou musíte o nápoje říkat dvakrát. Prý došlo i pivo. Hmmm, to jsem zvědav na to jídlo.
Probíhá pětačtyřicátá minuta a my máme stále stejný počet příborů a jídlo v kuchyni. A už se k nám hrne první nával masa. Ejhle, jenže jen tři talíře, a ač si všichni pamatujeme, co jsme si objednali, zvolené kombinace na ruce personálu k objednávkám nenáleží. A pak zase pět minut nic. A bez reakce je najednou i další objednávka nápojů a urgence příboru navíc. Další várka tří talířů se opět nepovedla, tak to už se něco vracelo do kuchyně zpět. Šťávy v žaludku se začaly ozývat. Před třetím pokusem si obsluha raději znovu zapsala objednávku. Na to, že jsme všichni měli steak, jen tři druhy příloh a dva druhy omáček, to musela být k pamatování opravdu fuška. Na propečení se bedlivě ptali každého, výsledek byl však vždy stejný. Nebylo poznat, co je medium, a na centimetr tlustém plátku krvavý kousek nevykouzlíte. Inu, ten den byl smolný jak pro kuchaře, tak pro číšníka a řekl bych, že i pro dodavatele masa. Porce měla 200 gramů leda zmrazená a zabalená do alobalu, a to jen taktak. Všem se nám nezdálo, že by to byla svíčková. Steakový příbor jsme však dostali, vysněného sedmého páru se však Radka nedočkala. A já byl zklamán, že mi je maso servírováno na studený talíř.
Další objednávky byly až po třetí urgenci a pro placení jsme museli skoro obracet židle, aby si nás personál všiml. A to jsme na tom byli lépe než stůl mých přátel. Ti čekali na jídlo skoro dvě hodiny, přičemž, když jsem odcházel, byla restaurace téměř vylidněná.
Bohužel tedy musím říci, že v této restauraci dostanou nálepku „sem nelez“. A ač mají hezkou reklamu na internetu, vaří menu, mají dostatek míst a jsou útulní, musí změnit personál a také název. Restaurant je označení pro jiný podnik, alespoň v mé mysli. Sandály a ponožky to sice nebyly, ale vařit neumí a obsluhovat také ne. Ještě že mi do toho nenacpali sušenou petržel … Ale těším se, co bude SIG ochutnávat příště.