Jistě už jste někdy slyšeli o možnosti sehnat levné letenky, pokud si je zařídíte v dostatečném předstihu. Já jsem letos na jaře narazil na zpáteční letenku z polských Katowic do norského Sandefjordu (asi 90 km jižně od Osla) v přepočtu přibližně za pět set korun, a tak jsem si řekl, že by to po maturitě nemusel být špatný výlet.
Ač to zprvu vypadalo spíše jako bláznivý nápad, v červnu jsem opravdu vyrazil jen tak s batohem (větší zavazadlo jsem s levnou letenkou ani mít nemohl) na týden do Norska.
Možná si říkáte, proč o této cestě píšu právě do mensovního časopisu… Měl jsem s sebou hamaku, spacák a nepromokavou plachtu, ale spaní v posteli je samozřejmě pohodlnější, tak jsem se ještě před odletem obrátil na Zuzku Polákovou, naši SIGHT koordinátorku, jestli by mi nezprostředkovala kontakt na norský SIGHT. Přestože jsem psal na poslední chvíli, odepsala mi norská koordinátorka, že mou prosbu o možnost přespání rozešle dál, a sama mi nabídla místo k noclehu u sebe doma. Vzhledem k tomu, že jsem měl namířeno i do Bergenu, druhého největšího města Norska, kde tato mensanka bydlí, nabídku jsem s radostí přijal. Moje hostitelka měla bohužel večer, když jsem přijel, službu v práci, takže mě nemohla provést po městě, ale aspoň jsme si druhý den ráno popovídali mimo jiné i o činnosti Mensy. Mohu potvrdit, že česká Mensa je zřejmě jedna z nejaktivnějších, v Norsku prý není zdaleka tolik akcí jako u nás. Asi největší zájem vyvolala zmínka – jak jinak – o celostátních setkáních.
Na Norech je skvělé, že jsou snad všichni neuvěřitelně přátelští a nápomocní, a navíc umí bezvadně anglicky. Původně jsem měl v plánu spát každý den (kromě zastávky v Bergenu) venku v hamace, ale díky norské pohostinnosti jsem strávil čtyři ze sedmi nocí uvnitř. Jednou díky SIGHTu, dvakrát doma u lidí, kteří mě vzali s sebou stopem, a jednou dokonce na lůžku v kabině kamionu! E-mailem mi v rámci SIGHTu přišly i další nabídky na přespání, ty jsem ale nakonec nevyužil, protože má cesta vedla jinudy. Nicméně je vidět, že vůle pomoci je v Norsku opravdu veliká.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kdo mi při mé cestě pomohli. Zuzce Polákové a norské SIGHT koordinátorce, díky kterým jsem měl jistou alespoň jednu noc pod pevnou střechou, všem 25 řidičům, kteří mě vzali stopem, obzvláště rodině, která mě i pohostila, a řidiči kamionu, který mě nechal přespat v kabině a druhý den mě pozval do podnikové jídelny na oběd, a nakonec mamince, která mě nechala do Norska odletět.
Poznámka pod čarou: Z Norska jsem se vrátil nabitý výbornou náladou a mám dojem, že vyprávěním o zážitcích se dá tato nálada šířit. Pokud by vás tedy třeba něco z mé cesty zajímalo, rád vám o ní napíšu nebo povím více. V případě velkého zájmu by se možná mohlo uspořádat i nějaké promítání fotek s vyprávěním. Tak mi určitě dejte vědět!
