Na dotek
Z podzimu přes zimu do jara plyne čas
Budoucnost z minula chtěla by brát i krást
Skutečnost uniká Sen mě má raději?
Do kamen na plamen dívám se s nadějí
Smrku i švestky kmen mění se na popel
V prach se jen obrátit není nic co bych chtěl
Povstat zas k životu jak Benu Fénix snad
Na hravost radost i dravost [sic!] více dbát
Souhrou a souzněním mocí slov uměním
Smyslně vášnivým lékem na běsnění
Bouřlivý nepokoj zkrotit ne potlačit
Vyrovnanost možná na dotek přikráčí
Hvězda blízká vzdálená
Cituplné touhy struny
rozechvívá melodicky
dáma jež tak čistě umí
vyzařovat z nitra vždycky
květy rtů a třpytem očí
rozkvetlá a harmonická
něžnou krásu – a můj zločin
přízeň její chtít si získat
jak Bajaja v utajení
možná jako Honza hloupý
budiž kuráž – ta se cení
nelze za ni nic však koupit
spoután přece bez okovů
stylem syna z rodu komet
blížím se zas mizím znovu
hvězdě blízké vzdálené hned