Zrádný intelekt
Cit šel s Touhou do světa
vystudovat na Lásku
Neprošel u ústních zkoušek
nepochopil otázku
Zněla prostě [KANT]
Zkritizoval čistý rozum
hovořil o věčném míru
mluvil velmi osvíceně
jak rozený filosof
zaníceně vzrušeně
Udělal by mnohem lépe
kdyby třeba jen tak plácal
ale hlavně o ženě
Nezabýval se tím Němcem
Pojednal klín bez i s věncem
Výsměch že byl logický?
Cit jen tragikomický?
Celou zkoušku takto zhativ
přidal ještě imperativ
onen kategorický…
(Touhu vzali beze zkoušek
Měla skvělé styky)
Temnosvit jara
Bez ustání roky plynou
zraňující šípy vteřin
nadějemi pronikají
melodii hledám jinou
ke kterým se vydat dveřím
bych se octl v šťastném kraji?
Jaro život oslavuje
les i louka v novém šatě
pohlavím se pyšní – květy
vnímám to jak z temné sluje
vzdoruplně horečnatě
jak před brzkým hlavy stětím
Šepot touhy v ryk se mění
na ulici vábných křivek
stále více odhalených
moudrost krotí zrádnost snění
– žhavé růže v klínech dívek –
kdo jak Werther – smrti ženich
Tapovan
K pramenům života mocně jsi hnán
k tajemství všelidské existence
posvátné vody tok napájí Himálaj
z ledovce Gangotri – Zři Shivling Tapovan
Vysoké hory jak překrásné ženy jen
zdaleka výhradně obdivuj
v kontaktu v doteku ztratíš vždy balanc svůj
úžas se promění v děsivý sen
Doufaje ve příchod z času se rodící
rozkvetlý barevný radostný den
v čekání jak oheň ba i víc pálícím
snaž se být v temnotě noci té měsícem?
– Asi ne: irbisem!
Uvolni otěže tužeb svých vraníka
střez se jej ponechat splašit se docela
ticho hor nemá jen milostnou tvář
Pomni že života kniha je psána vždy
krví a mlékem žen jinak vše zaniká
Z nadějí popela rozfoukej zář