Vědci se občas opravdu nemýlí. Uprostřed nám známého vesmíru skutečně je obří černá díra. Vědci (a už vůbec nikdo jiný) ovšem nevědí ba ani netuší, že tato černá díra je mnohadimenzionální a zasahuje do míst, která lze jen těžko popsat. V některých případech jsou to paralelní vesmíry, nekonečné množství dalších a dalších více či méně zdeformovaných verzí naší vlastní reality, ovšem v jiným případech lidská řeč zkrátka nemá vhodná slova k vyjádření toho, kam by se taky z této černé díry dalo dostat.
To ale není až tak podstatné. Za prvé i kdyby člověk náhodou přežil průlet tou černou dírou, v těchto nepochopitelných místech by stejně jeho tělo nevydrželo pohromadě ani pikosekundu. Starat se „co to je a jaké to je“ je tudíž naprosto zbytečné.
Navíc samo zkoumání oné „vstupní brány“, tedy té černé díry, by bylo neporovnatelně zajímavější. Věřte nebo nevěřte, ale jedná se o sídlo firmy. Vím, že to zní naprosto šíleně, ale tuto černou díru si pro sebe vybudovala akciová společnost vlastnící a spravující všechny tyto paralelní vesmíry i další neuvěřitelné reality – či spíše nereality?
Zkusme si teď na moment představit, že bychom se mohli na chvíli podívat do tohoto největšího a zároveň nejpřísněji střeženého firemního ústředí ve všech známých i neznámých, možných i nemožných vesmírech.
Naše smysly, uzpůsobené pro pouhé tři rozměry a vnímání poměrně úzkého rozsahu elektromagnetického vlnění, by samozřejmě nemohly postřehnout ani zlomek skutečné podoby tohoto zvláštního místa a jeho obyvatel. Přesto by vůbec nebylo nezajímavé je vidět.
Takže vzhůru na exkurzi do ústředí Věčnost, a. s.!
***
Jako první je třeba upozornit na jeden ne až tak nepodstatný detail. Vzhledem k našemu omezenému vnímání reality každý pozorovatel uvidí něco dosti odlišného. Podoba schodišť, chodeb, sálů, kanceláří i reprezentačních prostor, kterou kdokoli z nás uvidí, bude závislá především na naší představě o tom, jak by takové sídlo velmi mocné společnosti mělo vypadat.
Staromilci tak budou obdivovat perské koberce, vyřezávaný mahagonový nábytek, plátna starých holandských mistrů, antické sochy, vzácné gobelíny, benátská zrcadla a křišťálové lustry, jiní budou tajit dech nad oslnivě zářící podlahou z leštěného mramoru a stěnami obloženými malachitem, jantarem, azuritem a dalšími polodrahokamy, fantastové spatří neuvěřitelné futuristické konstrukce ze skla a dosud neznámých slitin, vášniví lovci spatří na stěnách paroží a na odpočívadlech vycpané lvy, tygry a zebry… zkrátka každý si přijde na své.
Pokud jste se už dostatečně vynadívali, můžeme pokračovat dále. Už asi nikoho z vás nepřekvapí, že i zdejší personál bude nabývat podob dle představ jednoho každého. Ouředníkové v klotových rukávech c. k. monarchie, sexbomby v kostýmcích od Diora, důstojní gentlemani v oblecích a s buřinkami, osoby v tógách, skafandrech, nejroztodivnějších uniformách nebo třeba úplně bez šatů – jak je každému libo.
A nyní se otvírají dveře hlavního zasedacího sálu. Za několik okamžiků zde proběhne schůze správní rady.
Už přicházejí!
Jako první její předseda, generální ředitel a majoritní akcionář v jedné osobě, sám Všemohoucí. Usedá do křesla uprostřed stolu. Po jeho pravici se usazují archandělé Gabriel a Rafael, nalevo od něj pak zbývající dva členové správní rady Michael a Uriel.
Je tradicí, že jednání se s hlasem poradním vždy účastní někdo z dozorčí rady. Ani dnešek není výjimkou, poněkud neobvyklé je však to, že je přítomno kompletní trio jejích členů. Zpravidla se totiž na schůze dostavuje pouze předseda Lucifer. Dnes však křesla naproti Všemohoucímu obsazují i Belial a Semmael.
Může to znamenat pouze dvě věci: Belial a Semmael zcela mimořádně nemají nic rozumnějšího na práci nebo je tato schůze neuvěřitelně důležitá…
Počkejme a uvidíme.
„Naše tržby poklesly o 5% zcela nepochybně kvůli těm stížnostem na chybu v systému Vesmír7846.2. Už se ji podařilo odstranit, Michaeli?“ zeptal se Všemohoucí a podle hlasu se zdál být dost rozladěný.
Ono není divu, při objemech obchodů Věčnosti se při 5% jednalo o ztrátu takových peněz, které si nikdo z nás nedovede představit.
Pochopitelně, jak věděli už židovští rabíni, pro Všemohoucího je miliarda dolarů to, co pro nás jediný cent, jenže dobrý obchodník nerad zbytečně přichází byť i jen o ten zdánlivě zanedbatelný peníz. A Všemohoucí je velmi dobrý obchodník. Asi ten úplně nejlepší, jaký jen může existovat.
„Celá moje a Urielova sekce na tom pilně pracuje, to se můžete spolehnout. Už brzy to budeme mít,“ snažil se svého šéfa uklidnit.
„Vážený kolego,“ ozval se velmi jízlivým tónem Lucifer. „Vaše analytické oddělení je úplně k ničemu, to tady ví už dávno úplně každý. A odbor vnitřní bezpečnosti a auditu, kterému vládne zde kolega Uriel, není o nic efektivnější. Jenomže námi navrhovaná reorganizace…“
„Návrh reorganizace, který na minulé schůzi předložil Semmael, byl naprosto nesmyslný,“ vložil se do toho překotně Gabriel, který by sice za jiných okolností docela rád svému největšímu soupeři otloukl o hlavu cokoli, ale pány z dozorčí rady prostě neměl rád. Měl totiž takový nepříjemný dojem, že šéf na jejich rady dá více, než na ty jeho. Což se mu nelíbilo natolik, že byl ochoten se pro tentokrát spojit i se svým úhlavním sokem.
„Opravdu?“ ironickým tónem položil řečnickou otázku ten, o kterém byla právě řeč. „Všechna oddělení podléhající přímo nám podle těchto pravidel fungují a výsledky jsou jednoznačné. Mohu předložit…“
„Pánové!“ ozval se teatrálně unaveným tónem Všemohoucí. „Vaše žabomyší spory nám s řešením tohoto problému nijak nepomohou.“
„Když dovolíte, pane předsedo…“ nedal se Lucifer. Byl šéfův hlavní oblíbenec a tak si mohl dovolit o něco více než druzí.
„Kdyby mě kolega Gabriel tak neomaleně nepřerušil–“
Neláska mezi Gabrielem a Luciferem byla opravdu vzájemná a útoky mezi nimi vždy velmi osobní.
„Kdyby mne nechal mluvit dál, tak by se toto shromáždění dozvědělo, že mnou řízená sekce – byť to vůbec není její povinností,“ neopomněl zdůraznit, „zjistila, kde došlo k chybě.“
V místnosti to překvapeně zašumělo.
„Ano, pánové, je to tak,“ zamával složkou naditou papíry. Když dovolíte, objasní vám to můj zástupce Belial.
„Špatné fungování Vesmíru7846.2 způsobuje drobná chyba v jednom z jejích dílčích podsystémů Ta chyba je tak nepatrná, že si jí nedokázali zatím všimnout ani nejlepší odborníci od pana kolegy Michaela. Otázkou pak je, zda na jím řízených sekcích pracují opravdu ti praví,“ neodpustil si ani on rýpnutí, ale pokračoval překotně dál, aby mu někdo neskočil do řeči: „Jedná se tady o tohle–“
Položil před sebe papír a ukázal prstem na nepatrný bod.
„Soustava hvězdy zvané Slunce. Konkrétně tedy její třetí planeta, ale tu zde neuvidíte, to bych sem musel donést miliardkrát zvětšené plány chybného sektoru.“
„Není třeba,“ netrpělivě mávl rukou Všemohoucí. „Bez zbytečných detailů – co navrhujete?“
„S Vesmírem7846.2 by za normálních okolností nebylo třeba nic dělat, stačilo by nahradit chybnou sekci ze záložní kopie.“
„Tak přemažte tu chybu záložní kopií! Takovéhle technické detaily by se přece vůbec na schůzích vedení neměly řešit,“ rozčílil se Všemohoucí.
„Víte, šéfe,“ vzal si znovu slovo Lucifer. „Problém je v tom, že někteří podřízení pana kolegy Gabriela nejsou dostatečně vytížení a tím pádem se nudí.“
„Kolega“ zněl obzvláště jedovatě a kdyby archanděl Gabriel mohl, Lucifera by na místě uškrtil. Jenže tím by Všemohoucího hodně, ale opravdu hodně, naštval, takže si nechal zajít chuť a svůj vztek si raději vybil na tužce, ze které po pár vteřinách mnoho nezbylo.
„Dotáhli si do práce tu bezduchou střílečku Brána do Valhally,“ pokračoval klidně Lucifer a tvářil se, že pohled kolegy Gabriela neviděl. „Hrají ji tady po vnitropodnikové síti většinu pracovní doby. To by ovšem nebylo to největší neštěstí, ale jako prostředí, ve kterém ji spustili, použili právě tu záložní kopii Sluneční soustavy, o kterou nám jde. Máme navíc důvodné podezření, že to stejné udělali i s hrou Olymp ještě před dokončením Vesmíru7846.2 a právě proto se systém Sluneční soustavy začal po čase chovat nestandardně.“
„Tím chcete říct přesně co?“ zeptal se Uriel, který byl – jako ostatně většina expertů přes bezpečnost – poněkud natvrdlý.
„Co asi tak?“ obrátil Semmael oči v sloup nad tou tupostí. „Že zkrátka a dobře nemáme k dispozici žádnou kopii Sluneční soustavy, o které bychom mohli zodpovědně říct, že za budoucí vývoj tohoto subsystému v rámci Vesmíru7846.2 ručíme.“
„Co budeme dělat?“ ozval se zoufale až dosud mlčící Rafael. „Zákazníci žádají odstranění závady a pokud nechceme, aby příští kvartál poklesly tržby o polovinu, musíme jim servis poskytnout.“
„To vím taky,“ zavrčel Belial.
„Nějaké návrhy, pánové?“ rozhlédl se Všemohoucí po shromážděných.
Nikdo se k odpovědi neměl.
Gabriel měl oči sklopené do klína a přemýšlel, o kolik procent prémií přijde kvůli poklesku svých podřízených a sliboval jim všem v duchu, že si to šeredně odskáčou, Rafael měl před očima černé scénáře soudních sporů o náhradu škody, ale jak jim předejít ho nenapadalo, Michael se snažil tvářit, že usilovně přemýšlí, a Uriel se pokoušel o totéž, ale šlo mu to podstatně hůř.
No jistě, zase budu muset něco vymyslet já, vztekal se v duchu Lucifer, a když z toho bude průser, tak se budou všichni vozit po mně.
Pochopitelně poněkud přeháněl, protože i přes množství průšvihů, na nichž měl lví podíl, byl pořád šéfův hlavní oblíbenec. O výši jeho platu si všichni ostatní mohli leda tak nechat zdát a málokdo by si dokázal vzpomenout, kdy mu bylo strženo z mimořádných odměn jediné promile. Proto se osmělil jako první.
„No, já bych zkrátka riskl zaplátovat to tou záložní kopií,“ pokrčil rameny.
„Logické, ale poněkud nebezpečné,“ ozval se vždy opatrný Rafael.
„Tak podívejte,“ vzal si Lucifer znovu slovo. „Za první nám jiná možnost nezbývá, za druhé není jisté, že se ta zkopírovaná Sluneční soustava opravdu bude chovat nestandardně, a za třetí i kdyby, tak bude chvíli trvat, než si toho zákazníci všimnou. Do té doby snad naši vývojáři – když se teda přestanou flákat a pařit hry v pracovní době,“ neodpustil si ještě poslední šťouchanec do kolegy Gabriela, „– zvládnout vytvořit úplně novou verzi Vesmíru a my si můžeme dovolit případným nespokojeným zákazníkům verzi 7846.2 bezplatně vyměnit za verzi 7846.3.“
Všemohoucí na ta slova souhlasně přikývl. Nikdo jiný už proti tomuto řešení nic nenamítal, ačkoli Michael a zejména Gabriel by strašně rádi byli proti, jenže to by museli přijít s nějakým vlastním řešením. Které neměli.
Hlasování bylo proto pouhou formalitou.
***
V poledne 14. dubna roku, který pozdější historikové označí za čtyřicátý čtvrtý před Kristem, do přístavu na Tibeře připlula loď. Na její palubě byl narychlo povolaný osobní lékař egyptské královny, který přímo z mola pospíchal do jedné z honosných vil města na sedmi pahorcích. Vznešeného Gaia Iulia Caesara sužovala příšerná bolest zubů, která mu bránila v tom, aby se mohl zúčastnit zítřejšího jednání Senátu.
Jenže egyptští lékaři jsou mistři nad mistry. Druhého dne otok zmizel a ten, kterého jednou budou zvát božským, zamířil na zasedání.
Z hlediska uživatelů Vesmíru7846.2 za pouhých několik vteřin na to se rozezněly zvony v ospalém a ničím nezajímavém maloměstě na řece Inn. Manželský pár, který již přestával doufat v potomka, si odnášel z kostela chlapečka, kterému bylo před chvíli při křtu dáno jméno Adolf.