Vojta je dlouholetým členem Mensy a absolventem Mensa gymnázia. Když zvažoval, co a kde studovat dál, vyhrály počítače a Velká Británie, konkrétně Cambridge. O to, jak velký to byl krok do neznáma, jak moc času musel věnovat přihlášce na univerzitu i jak vlastně po brexitu financuje školné v zemi mimo EU, se s námi podělil v rozhovoru.
Vojto, co bylo vlastně impulsem, že jste si vybral univerzitu v zahraničí? Motivoval vás k tomu rozhodnutí někdo?
Přemýšlel jsem o tom vlastně už delší dobu. Chodil jsem na Mensa gymnázium, kde nabízeli i kariérní poradenství, které fungovalo úplně skvěle. Přišel za námi pan učitel, bavili jsme se o tom, jak to funguje v zahraničí, jak a kde je možné shánět finance a nabídl nám i individuální konzultace. Toho jsem využil a pomohlo mi to v nasměrování, v ujasnění si co a kde chci studovat.
A kdy tedy padlo rozhodnutí, že to bude právě Velká Británie a konkrétně Cambrigde?
Británie se mi líbila od začátku a velkou výhodou samozřejmě byla angličtina, kterou jsem se učil. Díval jsem se ještě na ETH Zurich, kde jsem ale bohužel nenašel bakalářský obor v angličtině. Tam byla limitem němčina, kterou jsem na střední neměl. Takže rozhodování bylo poměrně jednoduché, jediným mínusem Británie byly náklady.
Jak dlouho jste pracoval na přihlášce na Cambridge? Bylo to obtížné?
V porovnání s ostatními asi relativně krátkou dobu, protože jsem se špatně podíval na termíny. Navíc jsem poměrně zvyklý dělat věci na poslední chvíli, takže v mém případě to byly zhruba tři týdny nebo měsíc. Je ale potřeba říct, že ze dne na den to není možné. Do systému musí člověk nahrát různé dokumenty včetně třeba doporučení ze školy, takže je dobré tomu dát nějaký čas.
Jak už jste zmínil, jediným negativem studia v Británii po brexitu jsou vysoké náklady. Jak jste je na ten první rok studia pokryl?
Náklady na studium jsou tu opravdu vysoké. Na rok je to něco přes milion korun. Podal jsem si tedy žádost o grant v projektu Univerzity Nadace The Kellner Family Foundation, což vyšlo. Část nákladů pak hradí moje rodina. Podával jsem si i žádost o stipendium přímo na univerzitě i na naší koleji, což ale na ten první rok nedopadlo. Mám ale v plánu to na příští rok zkusit znovu.
Jste v Cambridge první rok. Překvapilo něco? Byl jste se na školu a prostředí podívat, než jste si podal přihlášku?
Fyzicky jsem se v Cambridge podívat nebyl, jen asi osm let zpět jsme byli se školou v Oxfordu. Představoval jsem si tedy, že je to malé univerzitní městečko, což není pravda. Škola a koleje ale vypadaly tak, jak jsem si to představoval. Možná i proto, že jsem něco málo viděl díky virtuálním dnům otevřených dveří a prohlídkám. Takže překvapení byla jen příjemná.
Můžete říct jaká třeba?
Samozřejmě jsem se trochu té změny obával. Je to nová země, nový prostor, před definitivní volbou univerzity jsem hodně přemýšlel nad tím, že možná ztratím kontakt s kamarády, se spolužáky. Ale přijel jsem do Cambridge, kde je opravdu hodně zahraničních studentů, a všichni na tom byli podobně. Před začátkem úvodního trimestru jsme měli Freshers Week, což je tradiční akce pro prváky, kde se seznamují nejen mezi sebou, ale i s kolejí a univerzitou. Všichni tam byli přátelští, hledali si kamarády, chtěli si pomoct. Přechod do nového prostředí pro mne tedy nemohl dopadnout líp.
Na škole jste prvním rokem. Přemýšlel jste už nad tím, zda tady budete pokračovat i po bakalářském studiu a co třeba potom dál?
Jsem v prváku, takže si stále ještě nejsem úplně jistý. Po třech letech bakaláře tu nabízejí ještě rok integrovaného magisterského studia, na které bych pravděpodobně chtěl ještě zůstat. Pak bych se nejspíš rád vrátil do Čech. Zda to bude na postgraduální studium nebo za nějakou zajímavou pracovní příležitostí, to dnes ještě nevím.
Pojďme se ještě vrátit k vám na Cambridge. Jak vlastně samotné studium vypadá? Volili jste si už v prvním roce nějaké předměty?
Předměty pro první rok byly dané, nevolili jsme si nic. Vše je vyučováno opravdu od co nejširších základů, abychom na tom mohli v dalších letech stavět a vybírat si dál to, co nás zajímá nejvíc. To znamená, že letos máme předměty od úplného začátku, jako třeba Digitální elektroniku a na ní navazující Operační systémy. Máme ale i teoretičtější předměty jako třeba Algoritmy. A taky několik praktických předmětů jako Grafika nebo Scientific Computing. Tyhle předměty nejsou známkované, hodnotí se pouze, zda jsme splnili nebo ne. Vypadá to tak, že dostaneme zadání, které vypracujeme. V Grafice jsme třeba stavěli vlastní grafický software.
To vypadá, že je výuka hned od začátku zaměřená hodně prakticky.
Ano, navíc tady na Cambridge funguje systém tzv. supervisions. To jsou skupinky 2-3 lidí k určitému předmětu. Supervizorem není přímo přednášející, ale třeba postgraduální student oboru. Ten posílá zadání, které my vypracujeme, a pak s ním máme jednou týdně hodinu, kde diskutujeme a probíráme to, co jsme vypracovali. Co je na tom hezké je, že to vůbec není známkované. Takže mi od začátku kamarádi říkali: pokud budeš chtít ukázat, že něco nevíš, tak to dělej právě tady. Supervisions jsou od toho, aby ses tu něco naučil a doptal se na to, co ti není jasné.
A jak je vlastně studium na Cambridge náročné. Už Mensa gymnázium není nejjednodušší střední školou, byl pro vás ten přechod změnou nebo vůbec ne?
Byl to absolutní skok. Já jsem nebyl zvyklý moc se učit. Na gymnáziu sice byly předměty, na které jsem se trochu připravovat musel, ale pořád jsem to zvládal s minimálním úsilím. Na Cambridge říkají, že by škola, přípravy a samostudium měly zabrat tak 40 – 45 hodin týdně. Takže na rozdíl od některých jiných univerzit tady během trimestru není čas ani na nějaké brigády nebo práce při studiu.
A zbývá vám čas ještě na něco dalšího? Koníčky nebo studentské kluby?
Na začátku jsem se bál, že mi volný čas opravdu nezbyde. Ale jde to, dokonce mne zlákalo i veslování za kolej s brzkým ranním vstáváním. To nebere tolik času. Taky se pravidelně potkáváme v rámci česko-slovenského studentského spolku. Tak jednou týdně jdeme společně na jídlo nebo na film, tu a tam si třeba zahrát šipky nebo něco takového.
Závěrem se ještě zeptám, jak vaše studium v zahraničí zvládá rodina?
Rodina mne v rozhodnutí jít studovat do zahraničí od začátku podporovala. Myslím, že mladší brácha si s mým odchodem do Anglie trochu oddychnul. Jenom babičky by mne asi raději měly blíž. I když…z Anglie se mezi trimestry vracím a kdybych chtěl, je možné zaletět do Prahy i na víkend na otočku. Takže se vidíme docela často.