Jaká byla Tvoje očekávání před příjezdem do České republiky?
Neměl jsem v podstatě žádná očekávání. Nejdůležitějším důvodem, proč jsem se stal asi před šesti lety členem Mensy, bylo poznávat nové lidi. Takže když jsem dorazil do Prahy, snažil jsem se zjistit, co se děje v Mense, abych opět mohl poznávat nové lidi.
To je taky důvod, proč jsem založil Mensa English Group. Zúčastnil jsem se několika zdejších mensovních setkání, a ačkoliv se na nich sešli moc milí a přátelští lidé, byl jsem si vědom, že všichni chtějí mluvit česky. Je to pochopitelné, jsme v České republice. Myslel jsem tedy, že by bylo dobré mít anglickou skupinu, a nebo ještě lépe anglicky mluvící skupinu, kde by se scházeli čeští členové, kteří si chtějí procvičit angličtinu, ale i expatrioti mluvící anglicky, kteří se přijdou podívat na anglické setkání, protože se trošku obávají chodit na taková, kde se mluví výlučně česky.
Umíš česky?
Umím dost na to, abych se zamotal do problémů, ale už ne dost na to, abych se z nich pak vymotal! Neumím česky tak, abych mohl vést hlubší, duchaplnou konverzaci, ale již na tom pracuji. Teď žiji v České republice, měl bych tedy umět česky.
Kdy a odkud jsi získal informace o české Mense, bylo to ještě před Tvým příjezdem do ČR, nebo ses snažil získávat informace, až když už jsi byl tady?
Přijel jsem do České republiky na dlouho, moje manželka je Češka. Asi před pěti lety jsem se podíval na stránku Mensy České republiky, abych zjistil, co se tady děje, a část stránek, které jsem si mohl přečíst (stránky v angličtině), mě velkým očekáváním tedy nenaplnily – jednou z akcí byl například byt na prodej! Napsal jsem tedy Mense, abych zjistil něco o aktivitách, ale nikdo mi neodpověděl. To bylo ale už dávno, věci už se mezitím výrazně změnily, teď se podívám na stránky a zjistím, co se děje (že jsem informovaný o aktivitách, dokazuje, že tady sedím s Tebou a děláme tento rozhovor). Věci se výrazně pohnuly kupředu.
Z jakého zdroje jsi získával informace o české Mense, z internetových a intranetových stránek?
Ano. Podíval jsem se na mensa.cz, abych zjistil, co se děje. Všiml jsem si, že adresa uvedená na stránkách je v Praze 5, a to mě povzbudilo, protože žiji v Praze 5.
Našel jsi všechny informace, které jsi hledal, a jaké další informace bys uvítal a na webu jsi je nenašel?
Našel jsem všechno v tom smyslu, že jsem našel v kontaktních informacích e-mailovou adresu, takže jsem mohl oslovit přímo, koho jsem potřeboval.
Jaké aktivity vyvíjí Mensa ve Tvé domovské krajině a jakých aktivit ses Ty sám rád účastnil?
Mensa ve Velké Británii. Myslím si, že nevyužívá všechny prostředky. Před šesti lety jsem se přestěhoval do městečka Guildford jihozápadně od Londýna, kontaktoval jsem místní skupinu Mensy s otázkou „Co se u vás děje?“ Nic! Tak jsem se do organizování pustil, měli jsme po čtyři roky místní setkání, navíc jsem nějaký čas vedl Business SIG. Pořád jsem ale cítil, že se dá dělat o tolik více, že ztrácíme příležitosti. Teď už se ale věci pohnuly k lepšímu a podle e-mailů zaslaných českými mensany v posledních týdnech vidím, kolik akcí se tady děje, a to je moc dobře!
Takže by ses rád účastnil co nejvíce aktivit tady?
Určitě, moc rád!
Jaká byla podle Tebe hlavní příčina toho, že se v Guildfordu nic nedělo, byla to apatie, nebo ztráta zájmu?
Dělal jsem výzkum, proč tomu tak bylo, a výsledky byly vše říkající. Jedna z otázek zněla „Proč jsi vstoupil do Mensy?“ a často se opakující odpověď byla „Abych poznával nové lidi.“ O kousek níž byla otázka „Jak často se účastníš setkání?“ a převážná většina lidí odpověděla „Nikdy!“ Takže vznikl velký rozpor mezi tím, co lidé chtěli dělat a co skutečně dělali. To byla velká část problému – chtěli se setkávat s lidmi, ale nedělali to, a tak ani nebyl nikdo, kdo by se setkával s nimi. O mensanech by sis asi pomyslela něco lepšího. Taky si myslím, že je velkým problémem, že členům Mensy chybí jakýsi stmelující prvek. Většina členů nějakých skupin, organizací, klubů a jiných sdružení má něco společného. Golf, tenis, šachy, vláčky, politiku. Mensa je jiná. Její členové úspěšně projdou IQ testem a to je jediné, co je spojuje. Proto jsou SIGy tak důležité.
Chodili jste na výlety, exkurze nebo jste na setkáních hráli deskové hry?
Pokaždé jsme zkusili jinou restauraci, dali jsme si dobré jídlo a pití a plánovali jsme.
Jak je to v ostatních částech krajiny, mají SIGy nebo místní skupiny? Jak je organizovaná Mensa Velké Británie?
Ano, ve Velké Británii je hodně SIGů. Není to tak, že bychom nedělali vůbec nic, například jsme jeden víkend podnikli vyhlídkové létání, ale byla to spíše výjimka.
Oxford je kolébkou Mensy, děje se tam něco speciálního?
To přesně nevím. Nikdy jsem tam nebyl, v Oxfordu samozřejmě ano, ale ne na akcích pořádaných oxfordskou skupinou.
Jaké akce probíhají v Londýně a které město je vlastně centrem Mensy Velké Británie?
Největším centrem je Londýn. Děje se tam hodně věcí, oslavy i další aktivity … Myslím, že potíž byla v tom, že jsem bydlel v poměrně malém městečku.
Jak se společnost ve Velké Británii chová k nadaným lidem? Považují je za podivíny, dělají si z nich legraci, nebo jak bys to formuloval?
Nikdy jsem nikoho neviděl producírovat se v mensovním triku. Není to něco, o čem by lidé hodně mluvili; já sám jsem znal několik lidí dlouhé roky a vůbec jsem o nich nevěděl, že jsou členy Mensy. Je to zvláštní, cítíš se jako černá ovce, když něco umíš a snažíš se něco vykonat, prásknou Tě po hlavě, aby ses zařadil. Takže se lidé snaží přizpůsobit a příliš nevynikat.
Skrýval jsi někdy svoje členství v Mense nebo svoji vysokou inteligenci?
Spíš než skrývání bych to formuloval tak, že to nedávám moc najevo, což je rozdíl. Já osobně, když jsem šel třeba na pohovor kvůli práci, pokud se jednalo o trvalé zaměstnání, jsem neříkal, že jsem členem Mensy, považovali by mé přijetí za ohrožení svých pozic. Pokud jsem žádal jenom o brigádu nebo o časově omezenou práci, tak jsem řekl, že jsem členem Mensy, bylo to chápáno spíše jako výhoda.