„Osobní kniha o nadání“ od Moniky Stehlíkové patří k těm titulům, které zaplňují prostor mezi mýty a realitou — a že je ten prostor často širší než trpělivost nadaného dítěte při psaní domácích úkolů. Nadaní totiž bývají obklopeni řadou představ, od roztomilých legend o „malých Einsteinech“ až po ne zcela lichotivé klišé o intelektuálních solitérech bez kontaktu s realitou. Paní Stehlíková, která se tématu věnuje dlouhodobě a je autorkou už dvou předchozích knih o nadaných dětech a vysoké inteligenci, nabízí jiný přístup: lidský, praktický a překvapivě uklidňující.
Autorka provází čtenáře světem nadání způsobem, který je přístupný i těm, kdo k psychologickým pojmům přistupují s jistou lehkou nedůvěrou. Nesnaží se ohromit teoriemi, ale především přiblížit to, co skutečné nadání znamená pro dítě, dospívajícího i jeho okolí. Kniha je prošpikovaná šedými rámečky s příklady ze života — takové malé „mikropříběhy“, které dokáží během pár řádků říct víc než celá definice v učebnici. Právě ty dávají textu rytmus a konkrétnost, díky nimž je kniha nejen poučná, ale také překvapivě příjemná na čtení.
Paní Stehlíková otevírá témata, která jindy ve školách či rodinách raději zůstávají nenápadně opřená v koutě: jak je to se skutečnou podporou nadaných ve školním prostředí? Mají mladí lidé možnost rozhodovat o svém životě, i když jim jejich nadání dává pověst těch, kteří „přece všechno zvládnou“? A jak moc spolu souvisí charakter, ctnosti a duševní rovnováha? Otázka, kterou si možná leckterý nadaný klade už v době, kdy jeho vrstevníci řeší spíš to, jestli stihnou úkol do přírodopisu.
Velká část textu se dotýká perfekcionismu a nízkého sebevědomí — kombinace, která u nadaných jedinců není ani trochu vzácná. Autorka vysvětluje, proč může být výjimečný intelekt paradoxně zdrojem stresu, úzkosti či sebeobviňování. Věnuje se také osamělosti, která často pramení z toho, že nadaní jdou více do hloubky, přemýšlejí jinak a někdy zkrátka nemají s kým sdílet své myšlenkové výpravy do abstraktních krajů.
Velmi trefný je i důraz na odlišení nadání a „šikovnosti“. Autorka jasně připomíná, že premiant třídy nemusí být nadaný — a stejně tak nadaný žák často nebývá premiant. A tahle myšlenka by si zasloužila mít své stálé místo na nástěnkách ve sborovnách.
„Osobní kniha o nadání“ tak není jen odborným textem. Je to průvodce, který propojuje psychologické poznatky s každodenní realitou, nabízí nadhled, pochopení a možnost konečně si některé věci pojmenovat. Ať už jste rodič, pedagog, nebo někdo, kdo se v charakteristikách nadaných tiše poznává, tahle kniha vám umožní nahlédnout na svět nadání bez předsudků a s velkou dávkou lidskosti.