V polovině září přednášel pan profesor Pomahač pro mensany a hosty na Novotného lávce na téma „Tváří v tvář“. Příležitosti setkání s panem profesorem jsme využili k předání ocenění Čestné uznání, které mu na základě hlasování svých členů Mensa Česko (tehdy ještě Mensa České republiky), udělila v roce 2019.
Prof. Bohdan Pomahač je plastický chirurg, který jako jediný na světě úspěšně provedl několik celkových transplantací obličeje a oboustranných transplantací horních končetin. Vede oddělení plastické chirurgie na univerzitě v Yale. Profesor Pomahač vedl tým provádějící první úplnou transplantaci obličeje ve Spojených státech amerických, která byla zároveň celosvětově teprve třetí. Ještě jako šéf plastické, úrazové a popáleninové chirurgie na svém předchozím působišti v přední bostonské nemocnici držel celosvětový primát – transplantoval již sedmi pacientům nový obličej a třem pacientům úspěšně provedl oboustranné transplantace horních končetin.
Pan profesor Pomahač je držitelem mnohých ocenění domácích i zahraničních – zmíníme alespoň ty české – v roce 2012 mu Česká transplantační nadace udělila cenu za rozvoj transplantační medicíny, v roce 2014 převzal od nadačního fondu Neuron na podporu vědy Cenu Neuron za přínos světové vědě v oboru medicína. Pan profesor je držitelem medaile Za zásluhy, kterou ho v roce 2015 vyznamenal tehdejší prezident České republiky Miloš Zeman.
Na slíbenou přednášku a setkání s panem profesorem jsme čekali čtyři roky – v řádném termínu předání Čestného uznání
Mensy ČR na valné hromadě Mensy v červnu 2019 jsme ocenění předat nemohli, protože pan profesor dlouhodobě působí v zahraničí, a poté několik let trvala omezení z důvodu koronaviru. Díky velké přízni a organizačním schopnostem manželky pana profesora jsme nakonec vhodný termín v rámci cesty rodiny do České republiky nalezli. Paní Augustínové Pomahačové jsme poděkovali kyticí.
Obdivovali jsme pevnou vůli a odhodlání pana profesora, který v začátcích svého pracovního působení v USA pracoval až 17 hodin denně, bydlel s dalšími nájemníky v nepříliš čistém podnájmu a využíval jakoukoliv příležitost zapojit se do dění v nemocnici i mimo svůj lékařský obor.
Pan profesor zdůraznil nutnost kreativity. Pokud si člověk myslí, že je jedno až dvě řešení, určitě je jich mnohem více. Dále vyzval k trpělivosti, která i jemu pomohla v začátcích – zůstat, pokračovat, nenechat se odradit.
Zpočátku jsem byla překvapená, že pan profesor nebude prezentovat na slidech, a tedy s obrázky, záhy však všem vysvětlil proč. S humorem řekl, že pokud neuvidíme obrázky, nebudeme si umět představit, čím se zabývá, ale pokud je uvidíme, tak 2–3 účastníci přednášky vždycky odpadnou, a pokud by neodpadli, tak přednáška nebyla dobrá. I pouze při slovním popisu operací myslím, že s použitím obrázků bych jakožto organizátorka šla příkladem a odpadla první.
Když je pacient natolik znetvořený, že má „díru místo nosu“, znamená to pro něj společenskou smrt. Transplantace obličeje tedy není život zachraňující operace, není to transplantace životně důležitého orgánu jako srdce anebo játra, ale vrací pacienta společensky do života, s lidským obličejem mu dává možnost opět navštěvovat rodinné a společenské akce. Pan profesor uvedl příklad pacienta, který po transplantaci obličeje znovu navázal vztah se svojí rodinou, byl hostem na svatbě svojí dcery, zúčastnil se i její promoce.
K tomu směřovaly i dotazy z publika – jak reagují pacienti na svůj nový obličej, jaký má pan profesor k těmto pacientům vztah, když se s nimi potkává ve velmi dlouhém časovém období, jestli je možná transplantace očí…
Pan profesor byl velmi skromný a zdůrazňoval přínosy kolegů a svého skvělého týmu při lékařských zákrocích, ve všech odpovědích zaznívala velmi silná etická rovina a získali jsme množství podnětů k zamyšlení.
V neposlední řadě jsme byli vděčni za ochotu a čas, který nám pan profesor věnoval i navzdory jeho pouze krátké návštěvě v ČR. Bylo krásné sledovat, že jej na přednášku a předání ocenění přišla podpořit celá rodina. Pomahačovým jsme poděkovali, že přijali naše pozvání.
Bylo mi velkou ctí přednášku pana profesora Pomahače pro mensany a hosty a předání Čestného uznání zorganizovat.
Pan profesor Pomahač uvedl, že si Čestného uznání Mensy velmi váží, po akci děkoval i za příjemnou atmosféru, kterou jsme vytvořili. Zdravím tímto tedy všechny účastníky a děkuji.
Dovoluji si na závěr zrekapitulovat uplynulých 13 let Čestného uznání a sdělit, že Čestná uznání udělená v letech 2010–2022 byla tímto předaná osobně do rukou laureátů všechna, a tedy celkem bylo předáno všech 65 uznání i diplomů oceněným osobnostem anebo jejich zástupcům.
Měli jsme možnost osobně se setkat s 50 oceněnými osobnostmi anebo v několika málo případech s jejich zástupci, většinou rodinnými příslušníky, kteří přišli na valné hromady Mensy diplomy převzít, zbylé diplomy byly doručené poštou.
Celkem 19 oceněných osobností přednášelo pro mensany a hosty v rámci programu valných hromad anebo na následně zorganizovaných besedách.
Jako autorka myšlenky a koncepce Čestného uznání – ocenění za duševní přínos osobností pro společnost – přenechávám tuto aktivitu k dalšímu využití Mense Česko a věřím, že i nadále budou oceňované osobnosti, které si ocenění zaslouží, a aktivita bude přinášet radost oběma stranám – oceněným osobnostem i Mense a jejím členům.
Zuzana Šimková, koordinátorka Čestného uznání do 06/2022