327
„Podívej, padá hvězda.“ chytil ji za ruku.
„Kde?“ zvedla oči k nebi.
„Támhle! Přej si něco.“
„Netoužím po ničem. Všechno, co potřebuji, mám.“
„Vážně? Nevěřím ti!“ kroutil hlavou.
„Ale…zrovna mě přece jen něco napadlo…“
„Kam jdeš?“ divil se.
„Splnit si své přání. Přišla mě vyzvednout.“
„Kdo?“
„Hvězda. Vezme mě na projížďku Mléčnou dráhou.“
Zmateně sledoval její tělo, jak se vzneslo a vzdalovalo se víc a víc. Noční obloha ji pohltila. Stál zmatený, zraněný. Domníval se, že její přání bude stejné jako to jeho. Zůstat navždy spolu.