Člověk si vybírá své zaměstnání podle svých schopností, dovedností, zkušeností, osobních preferencí a potřeby ekonomického zajištění. Zaměstnání poskytuje člověku možnost seberealizace, sebeaktualizace. Pozicí, kterou vykonáváme, se vymezujeme vůči svému okolí, reprezentujeme námi dosažený společenský status, vymezujeme se způsoby komunikace. V tomto ohledu je zásadní vykonávat profesi, která nás vnitřně uspokojuje, umožňuje nám osobnostní růst a znamená pro nás víc než pouhou jistotu měsíční mzdy. Důležitým momentem ve chvíli, kdy člověk takovou pozici nalezne a rozhodne se zúčastnit výběrového řízení, je pohovor, který je nutné absolvovat s personalistou, popřípadě potenciálním přímým nadřízeným v rámci společnosti, u níž jste se rozhodli žádat o místo.
Samotný pohovor v podstatě začíná již doma, kdy je nutné se na něj důkladně připravit. Zkušený personalista pozná, zda jste na pohovor připraveni, nebo zda jednoduše improvizujete. Čas věnovaný přípravě určitě není časem ztraceným. Kvalitní sebeprezentace je základem všeho.
Personalista se zaměřuje na vaši motivaci a zájem pracovat pro jím v danou chvíli reprezentovanou společnost. Bude ho zajímat, co vás vede k rozhodnutí žádat o danou pracovní pozici. Stejně tak se bude ptát, jestli společnost znáte a co konkrétně o ní víte. Na tyto otázky se můžete připravit skutečně již doma. Je dobré si o potenciálním budoucím zaměstnavateli zjistit co největší množství informací – o postavení společnosti na trhu, o poskytovaných službách, o firemní politice, strategii, o stávající konkurenci. Zdrojů je nespočet, záleží jen na vás, do jaké hloubky chcete jít. To, že budete se společností obeznámeni už před pohovorem, napovídá personalistovi, že váš zájem je skutečný, že jste se o společnost aktivně zajímali. Samozřejmě od vás nikdo neočekává žádnou zevrubnou znalost. Zpravidla vám personalista společnost sám představí na začátku pohovoru. Váš obecný přehled je však základ a bod k dobru. Současně dalším bodem k dobru je skutečnost, že se aktivně ptáte, ať už na požadavky konkrétní pozice nebo na chod firmy, počet podřízených, přímé nadřízené. Svými dotazy utvrzujete personalistu v přesvědčení, že máte zájem.
Důležité je příjemné vystupování a svoji roli hraje i vizuální efekt. Doporučuji vhodně volit oblečení, u mužů by se mělo jednat minimálně o delší kalhoty a košili, ženy mají na výběr z poměrně více možných kombinací, přičemž i ony by měly volit takové, které je společensky přijatelné. Upravený vzhled a důraz na vzezření dotváří pozitivní první dojem. Společenské oblečení vám přidává na vážnosti, na personalistu působíte profesionálnějším dojmem a podvědomě s vámi bude jednat uctivěji. Stejně tak je dobré být příjemný již od chvíle, kdy do společnosti vstoupíte, ať už se setkáte s recepční nebo s manažerem. Nikdy nemůžete vědět, kdo o vašem potenciálním nástupu do společnosti bude spolurozhodovat. Často se mi stává, že někteří kandidáti se snaží zapůsobit při pohovoru na mého přímého nadřízeného, který zpravidla sedí vedle mě, v domnění, že on je ten, kdo rozhoduje, přičemž ostatní účastníky téměř ignorují. Skutečnost je taková, že tímto se nevědomě připravují o možnost zúčastnit se druhého kola výběrového řízení. Pokud jste při pohovoru v kontaktu s více lidmi, nikdy nezaměřujte pozornost jen na jednoho konkrétního člověka. Pokud se vás ptá, odpovídejte přímo jemu, ale během hovoru udržujte oční kontakt také s ostatními. Nepřehánějte to s úsměvem, osoba, která se příliš usmívá, působí spíše nervózně než sympaticky. Nehledě na to, že takříkajíc v opravdu velkém businessu je úsměv považován spíše za projev slabosti.
Existují otázky, na které se personalisté více či méně ptají v podstatě ve všech společnostech a institucích. Připravte se, že budete personalistou tázáni, proč opouštíte stávající zaměstnání, a smiřte se s tím, že odpověď, že nejste dostatečně placeni, není tím, co chce slyšet, i když je jistě obeznámen s tím, že finanční motiv bývá podle statistik tím nejčastějším motivem, proč lidé hledají nové zaměstnání. Pokud jako důvod svého odchodu uvedete nedostatečnou mzdu, personalista si položí sám pro sebe otázku, kdy narostete natolik, aby se i mzda v nové firmě pro vás stala opět nedostatečnou. Protože cílem personalisty je najít zaměstnance s dlouhodobou perspektivou setrvání ve společnosti, může se stát, že právě toto vám zavře dveře k zajímavé pracovní příležitosti. Stejně tak nikdy nepomlouvejte své bývalé zaměstnavatele nebo nadřízené. Působili byste neloajálně a neeticky. Dále můžete být dotazováni na položky z vašeho životopisu, proč jste se rozhodli studovat danou školu/obor, proč jste se rozhodli pracovat v té a té oblasti, co vás na ní nejvíce zajímá a naplňuje a jaká úskalí v ní nalézáte. Obecně se předpokládá, že to, co máte v životopisu, si dokážete obhájit. A mohu vás ubezpečit, že i detaily jako hobby hrají někdy důležitou roli. Hledá-li personalista např. člověka na pozici, pro kterou je nutné být týmovým hráčem, například i to, že vaším hobby je kolektivní sport ať už fotbal, volejbal nebo cokoli jiného, mu napoví, že týmovým duchem jistě disponujete.
Při prezentaci svých silných stránek, kterými se neváhejte v určité rozumné míře pochlubit, slabých stránek, které v rámci reframingu převeďte v pozitiva (např. tím, že člověk uvede, že je přílišný puntíčkář, říká v podstatě jinými slovy to, že je pečlivý), a svých znalostí a zkušeností z minulých zaměstnání máte možnost se uvést tak, aby si vás personalista zapamatoval. Je nutné vzít v potaz, že člověk zajišťující nábor pro společnost denně přivítá desítky kandidátů. Zapamatuje si jen ty, kteří mají oproti ostatním něco navíc (samozřejmě si krátkodobě zapamatuje i ty, kterým naopak něco výrazně chybí, ale tací už jsou poté mimo oblast výběru). Pokud víte, jaká je rámcová pracovní náplň pozice, o kterou se ucházíte, je dobré vyzdvihnout a zaměřit se na takové vlastnosti a zkušenosti, které jsou pro takovou pozici podstatné.
Každý z nás by samozřejmě měl znát svoji cenu. V případě výběrového řízení je nutné ji mnohdy přizpůsobit reálné nabídce, i když v naší republice zpravidla mzdové podmínky nejsou zveřejňovány spolu s publikovaným inzerátem tak, jak je tomu například ve Velké Británii, nicméně určité povědomí o mzdových tarifech pro konkrétní pozice a oblasti působení v rámci společnosti existuje. Obecně personalista lépe přijme, když je vámi požadovaná mzda vyšší než nabízená. Vezme to tak, že si toho, co umíte, vážíte, a pokud vámi požadované podmínky nedokáže naplnit, není problém využít prostoru pro diskusi. Pokud se však výrazně podceníte, pro personalistu je to varovný signál, že si dostatečně nevěříte, což si může vyložit mimo jiné i tak, že nejste dostatečně kvalitní. Co se mzdy týče, nikdy o ní nezačínejte mluvit sami od sebe. Přenechejte otevření této diskuse druhé straně. Mnohdy společnosti, především ty, které pořádají více než jednokolová výběrová řízení, mají tendenci odsouvat tuto diskusi až na druhé kolo určené pro užší výběr kandidátů. Stejné pravidlo jako pro peníze platí také pro dovolenou a ostatní nepeněžní benefity. Neptejte se, nechte se informovat.
Stejně tak byste měli mít alespoň určitou představu o tom, kde se vidíte za dalších řekněme pět let. Pro personalistu nebo vedoucího pracovníka je tato informace velmi významná z toho důvodu, že mu poskytuje jistou představu o vaší cílevědomosti, motivaci, reálnosti vašich cílů. Nedávejte si žádné nesplnitelné cíle, není třeba zabývat se ani přílišnými detaily. Máte možnost ukázat míru své sebereflexe, když reálně bez veškerého podceňování či nadhodnocování odhadnete své možnosti, přičemž však budete smířeni s tím, že za pět let klidně můžete být na tomtéž místě.
V rámci výběrového řízení se můžete dostat do situace, kdy se po vás bude chtít něco prakticky vyřešit. Budete postaveni před modelovou situaci a řešení je jen na vás. I tady máte možnost se předvést. Z těchto situací mívají kandidáti zpravidla největší strach, nicméně zcela bezdůvodně. Žádné vámi navržené řešení modelové situace není špatné. Personalistovi jde pouze o to, aby viděl, že dokážete nastíněné problémy řešit, nejen o nich mluvit. U pozice, u níž je předpokladem, že potenciální kandidát by měl vést tým podřízených zaměstnanců, se personalista zaměří také podstatnou měrou na to, jak vnímáte lidský faktor.
Zaměřím-li se krátce na formální stránku pohovoru, doporučuji si s sebou přinést veškeré potřebné doklady – CV, reference od dřívějších zaměstnavatelů, doklady o nejvyšším dosaženém vzdělání, certifikáty z absolvovaných školení, o kterých jste se v CV zmiňovali. Potvrdíte tím svoji důkladnou přípravu, smysl pro detaily a tendenci věci dotahovat do konce. Stejně tak působí velice pozitivně, když si během pohovoru děláte poznámky do diáře (nikoli na volný list papíru).
Pokud je pro danou pozici vyžadována znalost cizího jazyka, počítejte s tím, že minimálně část pohovoru bude vedena v tomto jazyce. Dbejte proto na to, aby v životopisu uvedená úroveň vaší jazykové výbavy odpovídala skutečnosti. V případě, kdy tomu tak nebude, budou v očích personalisty zpochybněny také ostatní uvedené údaje, což vám může výrazně uškodit.
Souhrn výše uvedeného vám poskytuje pouze nástin toho, co od vás personalista, který s vámi vede pohovor, očekává, jak uvažuje a co bývá standardem. Faktem však zůstává, že každá pozice vyžaduje něco trochu jiného, každý potenciální nový zaměstnavatel má jiné nároky a každý personalista, tak jako v podstatě každý člověk, uvažuje trochu odlišným způsobem. Vše je tedy velice relativní a nic nefunguje s konečnou platností, nicméně pokud se dokážete vcítit do potenciálního nového zaměstnavatele, do osoby, která s vámi pohovor vede, dokážete lépe odhadnout, co od vás společnost očekává, čím pro ni můžete v rámci dané pozice být přínosem, co od vás druhá strana chce slyšet. Pak je velice pravděpodobné, že máte reálnou šanci na úspěch.