Celostátní setkání Mensy ČR v chráněné krajinné oblasti Kokořín skončilo a bylo úžasné! Neslo se ve znamení verneovek, cest na Měsíc i do středu Země, střílení z děla, starých lodních kufrů, tajemných dopravních prostředků a námořních map, dávných objevů a vynálezů.
Při exkurzi do hasičské zbrojnice jsme oblékli zásahovou bundu těžkou cca 20 kilo, vyškrábali jsme se do obrovského hasičského auta. (Zvonek poplachu naštěstí nezazněl, ale po podrobném výkladu už jsme se cítili tak dostatečně vyškoleni, že bychom klidně vyjeli! :-)) Spouštěli jsme se s hasiči mezi dvěmi patry zbrojnice po tyči a někteří se snažili vnutit i do koše jeřábu, který se následně vznesl do výše 37 metrů (zájemci byli odmítnuti z důvodu bezpečnosti). V operačním středisku přítomné pány zaujaly zejména uniformy sličných hasiček a historky o sundávání koček ze stromu (někteří navrhovali střelnou zbraní, nač se tahat se žebříkem a zdržovat celý tým), pak už nás ale smích zcela přešel při ukázkách podpěr páteře využívaných například při vytahování zraněných osob z nabouraného auta a při popisování reálných zásahů, které jsme si od hasičů s velkou pokorou vyslechli.
Tajemný večer na hradě Houska – kastelán ve špičatých botkách na nás pouštěl hrůzu a otvíral dveře pekelné – myslím, že nakonec jsme ale unikli všichni! Povídání měl připravené krásně a spolupráci s ním si pochvalovali i organizátoři (stejně jako spolupráci s hasiči, s provozovateli kempu, s kluky a holkami z ohňové show a vůbec se všemi, kdo se na organizaci exkurzí podíleli).
Chcete vědět, kdo se skrýval pod maskami účinkujících v ohňové show? Ondra Čavojský (podobnost se jmény vítězné rodiny není čistě náhodná), Lucie Laethé Karenová, Sára Marzová, Emil a Michal sdruženi v projektu Fénix aneb Jasnější než tisíc sluncí http://projektfenix.cz/.
Individuální soutěže byly samozřejmě také – test symbolů Honzy Grubera byl ještě těžší než ten o hudbě v Čenkovicích, Jitka Markesová vyzkoušela naši paměť (a teď nevím, jestli byla lepší zajímavá soutěž anebo vynikající bábovka, kterou jsme pak dostali za odměnu, že jsme horko těžko uhodli aspoň něco :-)), Jiřinka Vlková prověřila, jak pozorně čteme časopis, a soutěže si připravili i mnozí další. Úplně malá výtka organizátorům, že výsledky těchto soutěží nebyly zveřejněné, až v závěrečném hodnocení jsme se dověděli, kdo tu kterou soutěž vyhrál, a výsledky i počty bodů na ostatních místech zůstaly utajeny.
V neděli dopoledne nám Antonín Macháč z PřF Jihočeské univerzity ve své přednášce představil práci českých vědců v tropických pralesích Nové Guineje. Zamysleli jsme se třeba nad tím, které jsou klíčové druhy zvířat a jak se určují. Dověděli jsme se, jak se obnovuje rostlinná vegetace na sopečném popelu a že podle nejnovějších výzkumů ptáci patří mezi plazy! V části „poznámky rozhněvaného ekologa“ si přednášející postěžoval, že tropické pralesy jsou jako plíce planety označované naprosto chybně (nejvíce kyslíku vyprodukuje plankton) a ekologie nerovná se automaticky ochrana přírody. Samozřejmě přišla řeč i na značně nestandardní stravovací zvyklosti místního obyvatelstva – pokud již nechtěli dlouze poslouchat misionářovy řeči, tak ho prostě snědli! Největší problém měli s pozřením jeho bot … A věděli jste třeba, že antimalarika můžou u člověka spustit paranoiu? Pokud by se vám tedy po návratu z tropů zdálo, že po vás fakt někdo jde, tak už víte …
Kdo za celou organizací setkání stojí? Ladislav Nádvorník (Bimbo), Petra Frumarová a Jaroslav Zavadil, kterým vydatně pomáhali Jarmila Nádvorníková a Jiří (Kuře) Horejš.
Jak se hezky na závěr setkání vyjádřil Bimbo, pokud bychom organizaci setkání přirovnali k hudbě, byla Petra melodií a Jarek s Bimbem udávali tempo a hlídali, aby se v notové osnově ostatní neztratili.
Jak dlouho jste jarní celostátní setkání připravovali? Podle čeho jste vybírali lokalitu?
Petra: Nosila jsem námět v hlavě, napadlo mě to před rokem, rokem a půl, pak už se to jenom vypilovávalo, skládalo se to jako malé puzzlíky. Lokalita byla srdeční záležitost.
Bimbo: Máme to kousek.
Jarek: Někteří (směje se).
Bimbo: Tato lokalita spadá ještě na kraj anebo těsně souvisí s Českým rájem, i když je to samostatná oblast. Je chráněná. Takovéto lokality se myslím k akcím nabízejí samy. Zajímavá příroda, ale vždy je problém dostat se tak, abychom byli co nejblíže u toho.
Příroda byla opravdu úžasná, skalní útvary se mi moc líbily. Péťo, jak se organizuje celostátní setkání až ze Saúdské Arábie?
Petra: Díky velké morální podpoře těch, co to zajišťovali tady – fyzické kontakty, komunikaci s kempem. Já jsem s paní mluvila pouze jednou, vyšokovali jsme ji, řekli jsme, že jí sem přijede trošku víc lidiček, hodně víc … Pak již bylo na Láďovi všechno domluvit, veškeré kontakty, dohovory, takové ty drobnůstky …
Takže perfektní spolupráce v týmu?
Petra: Perfektní spolupráce v týmu, když fungoval internet! 🙂 Tlačilo nás i to, že bydlíme každý někde jinde.
Co byste poradili organizátorům dalších setkání, máte pro ně nějaký vzkaz anebo doporučení?
Bimbo: Určitě se osvědčilo pořádání soutěží pro jednotlivce tak říkajíc dodavatelským způsobem.
Jarek: Vyzvat lidi, ať spolupracují.
Bimbo: Ať se podílí. Pak ten tým může být relativně úzký, stačí řekněme 4 – 5 lidí, kteří to dirigují, dají tomu náplň, hlavně duševně to naplní. Ostatní pomůžou se soutěžemi i je vyhodnotí, takže pak s tím není tolik práce, jako kdyby to měli dělat všechno.
Ale s tím, ať si každý svoji část odvede až do konce.
Bimbo: Ano, je potřeba, aby dali výstupy v nějaké formě, ale s tím problémy nebyly.
Petra: Rozhodně to zpestří program.
Jarek: Pokud mohu za svoji oblast – bojovka – lidé si velmi pochvalují, když není trasa měřená. To bych také doporučoval dalším organizátorům.
Petra: A vejít se do patnácti kilometrů.
Bimbo: To není poprvé, kdy jsme tuto variantu zvolili, už jsme to obdobně praktikovali v Bílém Potoku, kdy jsme si řekli, že je to turistika, ale díky aktivnímu přístupu Mariána, který strhnul celou bojovku do protisměru (všichni se smějí), tak většina živých kontrol se stala kontrolami jaksi mrtvými. Ale přesto ta bojovka byla oceněna, i když tam nám nevyšlo počasí. Myslím si, že když se dostaneme do zajímavé lokality, tak nemá cenu dělat bojovku tak, abychom lidi štvali, spíše vytvořit prostor, aby se podívali kolem sebe.
Jarek: Spíše procházka.
Máte nějaký vzkaz pro účastníky?
Bimbo: Poděkování. Já za sebe jenom poděkování za přístup, protože všichni spolupracovali.
Petra: Na ty překážky, co jsme tady měli – počasí, elektřina.
Jarek: U velkého počtu účastníků musíme někdy přistoupit i k tvrdšímu přístupu, už nemůže platit žádná demokracie, bohužel. Nemyslíme to zle, ale jinak by vznikl naprostý chaos.
Bimbo: Toto si organizátoři musí uvědomit, musí na to být připraveni a nemůžou tam být všichni hodní, musí být i někdo, kdo zařve.
Máte nějaké informace o dalším celostátním setkání, že bychom rovnou nalákali?
Petra: To bohužel nevíme, ví to organizátoři.
Chcete ještě něco doplnit?
Bimbo: Vyzvi prosím lidi, ať se ozvou, mě by zajímaly reakce, zpětná vazba.
Petra: Jakákoliv.
Jarek: Je to důležité proto, že abychom byli příště lepší, tak musíme vědět, co bylo špatně.
Péťo, Bimbo, Jarku, velké díky za skvěle zvládnutou organizaci! Setkání jsme si moc užili.