Paintball

Od Redakce

Helena Fejfarová

Teď! Na tento pokyn se naše pětičlenné komando bleskurychle rozmístilo za nejbližší překážky na paintballovém hřišti.Střelená, foto: Pavel Terber Ještě jsme se ani nepřikrčili a kulky už létaly vzduchem. Pustili jsme se do palebné akce a plíživě se sunuli kupředu, blíž k nepřátelům. Přes celé hřiště ke mně dolétlo hejno žlutých kuliček. Bylo to o fous, ale už mě bezpečně kryla dřevěná krabice. Co teď? Přes střelce, který mě má na mušce, se dál nedostanu, nezbývá než palbu oplatit. Trošku se vykláním, asi tak na jedno očko, a hned mi prosviští kulka kolem masky. Rychle mačkám spoušť a střílím téměř naslepo na útočníka. Dřevěný úkryt protihráče se postupně zbarvuje dožluta. Přestřelka se začíná protahovat, když najednou vidím onoho protivníka odcházet z bojiště – „zneškodněn“. Je mi jasné, že mi pomohl někdo od nás. Díky. Povzbuzena úspěchem se zvesela rozhlížím po dalších nepřátelích, neboť jsem byla tak zaujatá jedním protivníkem, že teď nemám ani tušení, kde jsou ostatní. Vykouknu z úkrytu a PLESK! Další protivník se schovával nedaleko a právě mi stihl žlutě označkovat rukavici. Tím pro mne hra končí. Mávám rukama nad hlavou a klidím se z bojiště.

Hana Studenská

V neděli 18. dubna jsme se vydali do Vyškova na paintball. Nikdy jsem to nehrála, ale nemohla jsem si nechat ujít příležitost „beztrestně si střelit svého přítele“.

Sešlo se nás celkem 16 bojovníků. Majitel střelnice nám rozdal oblečení, nutné přilby, krytí rukou, pro něžnější střelkyně taky chrániče trupu. Pak už jen trička rozlišující týmy a konečně nejvíce očekávané pistolky se žlutými náboji.

Seznámili jsme se s pravidly hry – jak se hraje, co už se považuje za zásah a kdy je hráč ještě „živý“ a samozřejmě také nutné informace o bezpečnosti a pár rad k taktice.

Útočníci, foto: Pavel TerberRozdělili jsme se do tří družstev, dvě po pěti hráčích a jedno se šesti. Nakonec se šest hráčů ukázalo jako velká přesila; vyhráli nad oběma pětičlennými družstvy.

V první hře jsem se ještě ani nerozkoukala a už jsem byla „střelená“. Také ostatní, kteří hráli poprvé, na tom byli podobně. Pouze ti, kteří již paintball hráli někdy dříve, měli mírnou výhodu, ale ta se během hry trochu srovnala. Po každých pěti hrách jsme si udělali přestávku na občerstvení a v další hře se družstva prostřídala.

Jako druhou variantu jsme se rozhodli zkusit si i jinou taktiku, a to hru „o vlajku“. Tentokrát bylo cílem (kromě postřílení protivníků) ukořistit vlajku, která byla uprostřed hřiště, donést ji na svůj start a nebýt při tom zasažen.

Hráči postupně odpadávali únavou, ale také nedostatkem kuliček, takže se počty na obou stranách snižovaly, až jsme kolem 17. hodiny skončili úplně a vydali se k domovu.

Bylo to zajímavé sportovní odpoledne. Děkuji Heleně Fejfarové za jeho zorganizování a těším se na další.

PS: Pro nezúčastněné: Modřiny po kuličkách mají trvanlivost minimálně 14 dnů.

Autor: Helena Fejfarová, Hana Studenská

Zanechat komentář

1 + 7 =

Mohlo by se vám líbit