Další z mensovních zájezdů se uskutečnil 16.–21. dubna a směřoval do Německa. Autobus s účastníky za pět a půl dne najel celkem 3033 km, projel přes 13 spolkových zemí z celkových 16, účastníci nachodili skoro 90 tisíc kroků, poznali spoustu nových míst a načerpali množství zajímavých informací.
První zastávkou byl bavorský Mnichov s fascinující směsicí historického šarmu a současného designu. Mezi významné památky patří Frauenkirche s jejími charakteristickými věžemi či moderní futuristická BMW Welt. Věděli jste, že nejstarší budova v Mnichově není katedrála nebo hrad, ale veřejné lázně datované do 13. století?
Cestou na „pohádkový“ zámek Neuschwanstein nás překvapila hustá sněhová vánice. Jeden z nejvíce navštěvovaných zámků na světě jsme si tak užili včetně zasněžených okolních kopců – tedy pokud ty kopce byly pro husté sněžení vůbec vidět. Nikdo nečekal, že si pod čerstvou zelení listnatých stromů budeme stavět (malé) sněhuláky… (Video, jak hustě nám sněžilo, najdete zde.)
V Ulmu jsme vyběhli do ani ne poloviny nejvyšší církevní věže na světě. Kdybych si předem spočítal, že půjdeme po úzkých točitých schodech do zhruba 25. patra, asi bych tam dobrovolně nešel, nicméně jsem podlehl všeobecnému nadšení a mohl s ostatními z výšky obdivovat rodiště Alberta Einsteina.
Popojeli jsme do Stuttgartu a těšili se na večeři s německými Mensany ve vyhlášené řecké restauraci. Hráli jsme trochu přesilovku, ale bylo to příjemné a zajímavé povídání.
Následovala prohlídka automobilky Mercedes-Benz. Málokdo odolal možnosti posadit se do luxusního vozu značky Maybach. Prohlédli jsme si monopost Formule 1 a viděli jsme v živém provozu továrnu 56, kde jsou pečlivě vyráběny nejluxusnější vozy tohoto výrobce. Měli jsme štěstí a viděli i pancéřovanou verzi s neprůstřelnými skly a nezbytnými držáky státních vlaječek.
V Ludwigshafenu jsme navštívili BASF. Na deseti kilometrech čtverečních se tam nachází největší komplex chemické výroby na světě s cca 200 vzájemně propojenými výrobními závody. Výklad místního průvodce byl natolik podrobný a dlouhý, že při něm málem usnul i sám bratr náčelník (Tomáš B.), který ho tlumočil do češtiny. Dozvěděli jsme se, že produkty BASF jsou víceméně všude kolem nás – od léčiv a hnojiv, přes plasty a stavební materiál, až třeba po textilie.
Víte, že Haber-Boshův proces syntézy čpavku, vyvinutý začátkem 20. století právě v BASF, je jedním z nejdůležitějších průmyslových chemických procesů? Amoniak (NH₃) má klíčové postavení v produkci hnojiv, což má zcela zásadní význam pro globální zemědělství. Podle různých studií by naše planeta Země bez schopnosti produkovat syntetický amoniak byla schopna uživit maximálně 3-4 miliardy lidí.
Po malebném univerzitním Heidelbergu jsme dorazili do finančního srdce Německa Frankfurtu nad Mohanem, kde se unikátně kloubí nejmodernější mrakodrapy a staré město Römemberg s typickými hrázděnými domy. Navštívili jsme tam jednu z největších světových burz. Kdo pamatuje burzovní ruch a překřikování makléřů, musel být ospalou atmosférou několika málo lidiček u množství počítačových displejů poněkud zklamán.
Po rodišti Goetha jsme se přemístili do rodiště Beethovena. A z Bonnu jsme pak pokračovali do Kolína nad Rýnem, města, které již v prvním století našeho letopočtu založili Římané. Před deštěm a vichřicí jsme se schovali do impozantní gotické katedrály, jejíž stavba trvala více jak šest století. Neopomněli jsme ani na „Kolínskou vodu“ a z historického domu rodiny Farina si mnozí z nás po zajímavé přednášce odnesli pravou kolínskou – parfém, který ve stejném složení používal už Goethe, Mozart, Napoleon či třeba princezna Diana.
Přenocování v Dortmundu se neobešlo bez drobných komplikací a zjistili jsme, že i v Německu se může stát, že ubytovatel nesplní, co slíbil a zač si nechal zaplatit.
Vše nám vynahradil okouzlující Osnabrück, kde byl v roce 1648 podepsán Westfálský mír, kterým byla ukončena třicetiletá válka.
Následovala návštěva dvou významných přístavních měst. Nejprve Brémy s historií sahající až do 8. století, které jsou známé nejen námořním průmyslem, ale i výzdobou na motivy pohádky bratří Grimmů. Vzpomenete si na čtveřici hudebně založených zvířátek důchodového věku? Napovím: osel, pes, kočka a kohout (nebojte, napoprvé jsem to taky nedal).
Druhé přístavní město jistě uhodnete. Věděli jste, že má více mostů než Amsterdam, Benátky a Londýn dohromady? Nebo, že skupina Beatles zde v letech 1960–62 hrála více jak 270krát? Ano, jde o Hamburg s ultramoderní koncertní budovou Elbphilharmonie, známou přístavní čtvrtí St. Pauli či nedělním rybím trhem.
Následovalo hlavní město Berlín. S rozlohou více jak 890 km2 je devětkrát větší než Paříž. Viděli jsme zbytky Berlínské zdi, tak trochu minuli Charlie Point, zastavili se u Reichstagu, prošli se pod Braniborskou bránou – a potkali smrduté trabanty (krátké video zde).
Bratr náčelník nám pak v autobuse zadal test zkoumající, co všechno jsme si z poznávací cesty zapamatovali. Aby nás motivoval k řádnému vyplnění testu, prohlásil, že kdo neuspěje, bude vysazen. Probudili jsme tedy spící spolucestující a jali se odpovídat na všetečné otázky. Nebudu čtenáře napínat, dopadlo to nakonec dobře a všichni měli dovoleno pokračovat.
Drážďany byly naší poslední zastávkou. Času mnoho nezbylo, tak jsme jen letmo obkroužili barokní Zwinger a po úspěšném nalezení WC se vydali na cestu domů.
Bylo to náročné, ale bylo to fajn. Děkujeme organizátorům za skvěle nachystané mensovní putování Německem.
