Na světě jsou prý dva druhy lidí: ranní ptáčata (nebo skřivani) a noční sovy. Můj manžel je ranní typ. Patří do skupiny „vstaň a makej“. Vstává s tím nejlepším pocitem: plný elánu a nadšení ze života, ihned po probuzení si užívá zpěv ptáků na stromě za okny ložnice a sám přemírou energie téměř létá. Večer je ale unavený a brzy zralý do postele. Jak se překlopí poledne, začíná postupně vadnout a má problém být vzhůru dlouho do noci.
Já jsem naopak sova. Ráda si přispím a do oběda se většinou cítím pomalá a jako zombie. Mé ráno začíná spoustou sténání a celkovým odporem k čemukoli. Tohle ptáčátko nemá žádný zájem skákat – rozhodně ne dřív než odpoledne. Jak ale den plyne, moje produktivita se zvyšuje a užívám si práci dlouho do noci.
Nová studie nyní ukazuje, že sovy mohou být inteligentnější než ranní ptáčata. Možná nakonec přeci jen dál doskáčeme my…
Studie, kterou provedli výzkumníci z Imperial College v Londýně, zahrnovala údaje od 26 000 lidí, kteří absolvovali testy inteligence, logického uvažování, reakčního času a paměti. Tyto údaje byly kombinovány s údaji o jejich spánku: délce, kvalitě a době, kdy byli nejvíce bdělí a produktivní. Výzkumníci zjistili, že ti, kteří zůstávají vzhůru déle, měli lepší kognitivní funkce než ti, kteří vstávají brzy.
Tyto výsledky jsou přitom v souladu s předchozími studiemi. V roce 2013 studie provedená na Madridské univerzitě zjistila, že v testech inteligence, kterých se zúčastnila tisícovka adolescentů, ponocující sovy předčily časně se budící skřivany. Podobně londýnská studie z roku 2009 prokázala u sov vyšší úroveň kreativity a strategického myšlení.
Zatímco lidé mají tendenci se ztotožňovat s jedním z těchto „ptačích modelů“ života, někteří tvrdí, že máme schopnost svůj denní rozvrh přeorganizovat, abychom se stali členy té druhé skupiny. Argumentují přitom tím, že když noční sova půjde každý večer spát o něco dříve a nastaví si budík na časné vstávání, nakonec se večer začne cítit unavenější a přirozeně se překlopí do ranního ptáčete. Výzkum však zjistil, že lidé, kteří zůstávají vzhůru pozdě, zřejmě přizpůsobili své prostředí pro podporu svého kognitivního rozvoje. Dává smysl, že pomalejší tempo a klidnější atmosféra nočních hodin mohou hlubokým myslitelům a kreativcům poskytnout vhodnější rámec pro maximální produktivitu.
Přirozený závěr je, že lidé přizpůsobují své rozvrhy tak, aby podávali nejlepší výkony, podle toho, kdy během dne mají nejvyšší kognitivní výkonnost. Důsledky této studie jsou významné. Za prvé, společnost možná bude muset přehodnotit svůj postoj k nočním sovám. Je jasné, že ti, kdo zůstávají vzhůru dlouho a ráno mají problém vstát, tak nečiní z lenosti. Noční hodiny jsou jejich způsobem, jak se přizpůsobit svým kognitivním schopnostem a dosáhnout plného potenciálu v čase, kdy mají vrchol své výkonnosti. Za druhé, jelikož většina společnosti funguje v režimu pracovního dne od 9 do 5 hodin (ideálním pro ranní ptáčata), sovy to mají těžší.
Večerní produktivita ale není žádná novinka. Tvůrčí jedinci jako James Joyce, Marcel Proust, Lady Gaga nebo Diana Gabaldon všichni uvedli, že pracují dlouho do noci, aby dosáhli svých nejlepších výsledků. Politici jako Barack Obama, Margaret Thatcherová a Winston Churchill jsou také noční sovy. Možná by bylo rozumné, aby vzdělávací a pracovní prostředí přehodnotila své tradiční rozvrhy, které jsou přizpůsobené ranním ptáčatům, ale nutně nevycházejí vstříc rozmanitým potřebám různých lidí. Flexibilní pracovní doba nebo alternativní rozvrhy by mohly nočním sovám pomoci dosáhnout maximálního výkonu v době, kdy jejich mozek pracuje nejlépe.