Místní skupina Liberec letos pořádá jarní setkání Mensy na pomezí Středočeského a Libereckého kraje. Až budete přijíždět po dálnici D10 od Mladé Boleslavi nebo od Turnova, budete odbočovat na výjezdu Mnichovo Hradiště. Toto město patřilo do r. 1960 územně také do kraje Libereckého, a bylo dokonce okresním městem.
Ač dlouholetá Pražačka, cítím potřebu vyjádřit radost nad tím, jak příhodné místo liberecká skupina zvolila. V Mnichově Hradišti jsem bydlela od r. 1973, kdy jsem nastoupila to 1. třídy tamější ZDŠ a dodnes tam jezdívám do domu svých rodičů. Městu se říká „Brána Českého ráje“. Se spolužáky si vždy připomínáme, že máme to štěstí vracet se do míst s krásnou přírodou a bohatými dějinami. Nejraději vzpomínáme na pohledy z oken školních tříd, kdy za pěkného počasí bylo za skalním masivem Drábských světniček vidět až na bájný Kozákov a vrcholky Krkonoš.
Jistě si vyhledáte informace k návštěvě zdejších hradů i k dalším výletům do okolí. Já bych chtěla podpořit prohlídku zámku v Mnichově Hradišti, která určitě stojí za to. Vlastnili jej dva významní šlechtici: Václav Budovec z Budova (nejstarší z popravených na Staroměstském náměstí v červnu 1621) a Albrecht z Valdštejna, ten je právě v kapli sv. Anny pochován. Rod Valdštejnů sídlil na zámku až do r. 1946. Zásluhou rodu bylo vybudováno zámecké divadlo. Není sice tak zdobné jako v Českém Krumlově nebo v Litomyšli, ale za vidění určitě stojí, zachovaly se v něm i původní kulisy. V minulém roce také uplynulo 190 let od schůzky Svaté aliance na zdejším zámku.
Dost známá je i nedaleká zříceninu hradu Valečov (i Mácha se zde zastavil při své pouti krkonošské). V obci Boseň, která od r. 1994 hrad vlastní, je na místním hřbitově pochován otec malíře a spisovatele Josefa Váchala, Josef Šimon Aleš-Lyžec, bratranec Mikoláše Alše.
K významným rodákům Mnichova Hradiště patří Karel Mattuš (1836–1919, ředitel Zemské banky království Českého) a Jan Šverma (1901–1944, levicový novinář, po něm je pojmenovaná obec Švermov na Kladensku a Švermovo na východním Slovensku).
Zajímavostí je, že už v r. 1894 byl ve městě založen Klub velocipedistů a pokud jen trochu zaměníme číslice v letopočtu na 1984, připomene si právě letos 40 let od horolezecké expedice do Himalájí, jejíž start byl 22. července právě v Mnichově Hradišti, část účastníků totiž absolvovala celou cestu do Himalájí vozem LIAZ z místní továrny.
Z Mnichova Hradiště vás navigace na místo setkání Mensy jistě povede přes obec Klášter. Pokud se vydáte „spodní“ cestou, minete Hotel Malý Pivovar s wellness a Restauraci Skála (hosté tu jsou obsluhováni přímo v prostoru skalního masivu). Povede-li vás navigace vzhůru kolem bývalého pivovaru, dříve cisterciáckého kláštera, můžete vidět v areálu zachovalý gotický portál, ten pamatuje návštěvu královny Kunhuty v r. 1279, kdy se synem Václavem pobývala na Bezdězu).
Obec Klášter je rodištěm dvou zajímavých hudebníků. Tím mladším je hobojista Jiří Tancibudek (1921–2004), jemu věnoval Bohuslav Martinů svůj slavný hobojový koncert. Tím poněkud starším rodákem je Hans Schnellar (1865–1945), který působil jako tympanista ve Vídni. Proslavil se jako vynálezce tzv. vídeňských tympán ovládaných pedálem a při práci byl podporován Gustavem Mahlerem a Richardem Straussem.
Ve výčtu kulturních momentů tohoto kraje bych mohla pokračovat ještě dlouho, ale účelem článku není čtenáře a potenciální účastníky jarního setkání ohromovat. Chtěla jsem jen upozornit, že setkání se tentokrát koná v místě, kde se nejen koncentruje to nejhezčí, co považujeme za typickou českou krajinu, ale které má větší kulturně historický význam, než by se z líbivého, avšak trochu vágního pojmenování Český ráj zdálo.