Toto není článek popisující typické fungování SIGHT, tedy možnost, jak se díky Mense dostat do různých zemí, či jak hostit člena jiné Mensy, ale vyprávění, jak díky Mense můžete získat přátele po celém světě.
Návštěva Mathiase Lichtinghagena v Praze byla domluvena na EMAGu – evropském setkání členů Mens, kterého jsem se letos o prázdninách zúčastnila v Kolíně nad Rýnem. Seznámila jsem se tam s mnoha zahraničními mensany a při společenské konverzaci o krásách Prahy a Karlova mostu jsem mnoha novým známým nabídla, ať přijedou, že je ráda ubytuji a provedu po Praze.
Ač jsem to nečekala, jeden z pozvaných přeci jen přijel. Mathias nebyl obyčejný účastník EMAGu, ale jeden z organizačního týmu, a tak jsem s ním kvůli různým oficiálním záležitostem byla v kontaktu i po skončení akce. Sice trochu trvalo, než jsme se shodli na vhodném termínu návštěvy, ale nakonec přeci jen na prodloužený listopadový víkend přiletěl. Jaká to byla náhoda, že stejný víkend přijela na pozvání Tomáše Blumensteina také místopředsedkyně Mensy DE Christine Warlies, která byla iniciátorem a vůdčí osobností zorganizování EMAGu.
Christine přijela už ve čtvrtek, kdy navštívila gymnázium Buďánka, a v pátek byla hostem finále Logické olympiády, které proběhlo v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. V pátek večer po úspěšném zvládnutí LO část organizačního týmu v čele s předsedou provedlo Christinu noční Prahou. Tomáš s Alenkou se jí věnovali ještě sobotní dopoledne, kdy já jsem vyzvedla Mathiase na letišti, a sobotní odpoledne jsem oba německé mensany měla na starosti již jen já.
Během slunného odpoledne jsme prošli historický střed města, viděli jsme orloj, Staroměstské náměstí a pomalu došli až na Václavské náměstí. Mojí ostudou bylo, že Christine se toho za dva dny již od Tomáše tolik o Praze dozvěděla, že průvodce po Praze dělala Mathiasovi více ona než já. Strávili jsme společně velmi příjemné odpoledne a vymrzlí jsem skončili u Alenky doma, kde Christine přebývala, s věnečky se šlehačkou a horkým čajem. Christine již v neděli ráno odjížděla domů do Hamburku, a tak jsme se ten večer ještě rozloučili a slíbili si, že se zase všichni uvidíme na příštím EMAGu v Nizozemsku.
V neděli a v pondělí jsem Mathiase vodila po všech možných pamětihodnostech, na které jsem si vzpomněla. Sama jsem se podívala na místa, kde jsem nikdy nebo opravdu hodně dlouho nebyla, a tak i já jsem si to průvodcování užila. Na pondělní večer jsem ještě svému hostovi přichystala překvapení, pozvala jsem několik svých mensovních kamarádů a přichystali jsme chlebíčky a jednohubky s pomazánkou. Tuto dobrotu totiž v Německu neznají. Jen musím podotknout, že těmi kamarády byly ve finále tři kamarádky, a tak děkuji Pétě, Kátě a Evičce, že Mathiasovi dělaly milou společnost.
V úterý dopoledne jsem svoji zahraniční návštěvu vyprovodila na Florenc, odkud již Mathias sám vyrazil na letiště. A já jsem jela metrem na druhou stranu do práce a byla jsem ráda, že již nemusím mluvit německy, protože za ty tři dny myšlení a reagování v cizím jazyce jsem toho měla dost. Ale bylo to dobrá zkušenost, že hostit zahraničního hosta může být velmi příjemně strávený čas, kdy si navíc procvičíte cizí jazyk.