Prosím, pověz mi nejdříve něco o sobě. Co děláš, co studuješ, odkud jsi, jaká jsi a jaké jsou tvé plány do budoucna?
Jsem z Pardubic, studuji na pardubické univerzitě Fakultu zdravotnických studií, obor Všeobecná zdravotní sestra, ale podala jsem si přihlášky na medicínu do Hradce a do Prahy. Už se hlásím potřetí a doufám, že to tentokrát konečně vyjde. To je teď můj hlavní cíl. A jaká jsem? To by asi měli říci ostatní.
Sportuješ?
Sport mě baví všeobecně, dělala jsem všechno možný – tři roky basketbal, volejbal, hokejbal a teď jsem hrála squash, při kterém jsem si zrovna v pátek narazila ruku.
Umíš číst?
Čtu ráda. V poslední době čtu docela často, ale spíš knížky, který se týkají jinýho hobby, teď třeba o fotografování, protože ráda fotím.
Co Tě ještě baví?
Potom mě určitě baví cestování. Chtěla bych využít SIGHTu, ale zatím se mi nepodařilo najít vhodné informace, zatím mi to přišlo nějaký komplikovaný. Jestli by to třeba nemohlo být popsaný jako placení členských příspěvků. Já jsem jinak takovej cestovatel dobrodruh, klidně bych si vzala batoh, vyrazila někam a přespala, kde to pude. (poznámka redakce: mrkněte na sight.mensa.cz)
Lezla jsi někdy na strom?
Lezla jsem dost často, ale teď už po stromech nelezu.
Houpala jsi se na lustru?
To si nevzpomínám, možná v dětství. Houpala jsem se ale na spoustě věcí, nejvíce na židli, ze které jsem hodněkrát spadla. Z lustru jsem naštěstí nikdy nespadla.
Kolik Ti je let, jestli se mohu zeptat?
Už se mi zdá, že stárnu, ale pořád se cítím ve věku, kdy to mohu prozradit, je mi jednadvacet.
Kdy jsi se nechala testovat? Od kdy jsi členkou Mensy?
IQ test jsem dělal na gymnáziu ve třetím ročníku, teda docela dávno.
Co Tě přivedlo k rozhodnutí nechat se otestovat?
Každýho asi zajímá, jaký má IQ, jestli je opravdu úplně hloupej. Na gymnáziu visel letáček, že bude probíhat hromadné testování IQ. Snažila jsem se přemluvit kamarádku, ale ta nechtěla, tak jsem šla sama.
Překvapil Tě výsledek testu?
Výsledek jsem se dozvěděla hned, počkala jsem si na něj a říkala jsem si: „jó dobrý“. To jsem netušila, že to stačí i na vstup do Mensy. Pak mi přišel oficiální výsledek a přihláška, tak to bylo takový milý překvapení.
Věděla jsi o Mense před absolvováním testu?
Věděla jsem o tom, že něco takového existuje v Anglii. Netušila jsem, že něco takového existuje v Čechách, až do doby, kdy to na jednoho našeho rodáka, který byl už po několikáté v soutěži Riskuj, práskl pan Rosák. Potom jsem se o Mensu začala více zajímat, protože se nás to tím začalo jakoby týkat.
Proč ses rozhodla vstoupit do Mensy?
Proč bych nevstoupila? Neviděla jsem žádný důvod proč ne. Sice jsem nevěděla, jak to členství využít, ale přihlášku jsem hned vyplnila.
Co jsi tedy od členství v Mense očekávala a jak se tato očekávání naplnila?
Já jsem neočekávala nic. Možná, že mi to pomůže v zaměstnání. Předčilo to teda určitě mé očekávání, poznala jsem díky tomu mnoho zajímavých míst a účastnila jsem se soutěže miss. Určitě se mi to líbilo.
Co Ti tedy Mensa přináší?
Uspokojení, hezkej pocit? Určitě se mi líbily exkurze, který jsem podnikla s Mensou, ty mi přišly hodně přínosný. Byla jsem v jaderný elektrárně v Temelíně, v Český národní bance a v Poslanecký sněmovně.
Skrývala jsi někdy záměrně své členství v Mense?
Určitě jsem za nikým nechodila a neříkala, že jsem v Mense. To občas dělají rodiče. Nikdy jsem to ale před nikým nezapřela.
Kolik členů Mensy znáš osobně?
Asi nejvíc jsem poznala na miss – všechny finalistky, dokonce jsme se dohodly, že bychom se mohli někdy sejít a popovídat si, Vaška, Tebe, Tomáše Blumensteina, svýho přítele, pár lidí z exkurzí. V Pardubicích členy neznám.
V čem si myslíš, že pro Tebe byla inteligence v životě nejpřínosnější?
Asi při studiu. Nemyslím si, že bych byla extra inteligentní, ale fyzika mě bavila, matika mi šla, nemusela jsem se každej den pět hodin učit.
Přišla Ti naopak někdy vlastní inteligence jako přítěž?
Možná, jak to říct? Občas se najdou lidi, se kterými si nemám co říct nebo si s nima nerozumim.
Vyměnila bys logické uvažování raději za nějaký jiný talent (hudební, výtvarný, sportovní…)?
Já bych naopak asi ještě více toho myšlení, už bych se ráda dostala na tu medicínu. U nás v rodině hudební nebo výtvarný talent nikdo nemá, a tak mi nějak neschází.
Pokud bys měla jen jednu možnost, chtěla bys být krásná nebo chytrá? (když to můžeš obojí porovnat)
Mně je bližší inteligence a přijde mi v životě důležitější. To bych ráda obětovala něco z krásy, abych mohla dělat lékařku.
Jak a kdy jsi se dostala k práci modelky?
Já nejsem klasická modelka, která by chodila po molu, bohužel nebo bohudík? Dostala jsem se k tomu asi před třemi roky, když jsem hledala brigádu. Před tím jsem totiž pracovala u McDonald’s a kamarádka mi řekla, že bych mohla jít do modelingový a hosteskový agentury. Šla jsem tam s tím, že bych asi někde pracovala jako hosteska. Modeling se mi poštěstil jen jednou, fotila jsem kalendář pro Českou Zbrojovku. Bylo to příjemný hlavně po tý finanční stránce, to se mi líbilo, ale je pravda, že je asi snem každý holky někde zapózovat.
Ty jsi pracovala u McDonald’s?
Normálně jsem pracovala za kasou a vedla dětský narozeninový oslavy. Ty byly často a to se mi líbilo, děti byly úplně úžasný, to mi docela chybí.
Co bylo dřív? Testy do Mensy nebo první focení?
Focení přišlo až po gymplu, když jsem měla víc času a sháněla jsem nějakou brigádu, takže určitě test.
Kdo Tě přihlásil do soutěže Miss Mensa?
Přihlásila jsem se sama, protože to bylo v období, kdy jsem se zrovna dozvěděla, že jsem se nedostala na VŠ, respektive nejprve mi napsali, že mě přijali, a pak zase že nikoliv. Už jsem byla smířená s tím, že se nedostanu a všimla jsem si na stránkách Mensy tý soutěže. Tak si říkám, alespoň něco, že bych třeba dokázala.
Jak celá soutěž probíhala a jak se ti soutěž líbila?
Jak se mi soutěž líbila? Já jsem tejden před tím byla tady v Pardubicích na Miss východní Čechy a to byla taková klasická miss, promenáda v plavkách, rozhovor a podobně. Říkala jsem si, že toto asi nebude úplně stejný. A byla jsem mile překvapená, protože mi průběh přišel pohodovej, nebyl tam stres, kterej jsem měla v tý pardubický, do tý bych asi nechtěla znova. Samozřejmě na začátku stres byl, ale ta atmosféra, vše bylo takový rodinný a poklidný, diváci se smáli, byli přátelští, věnovali nám pozornost…
Co jsi přesně předváděla ve volné disciplíně na Miss Mensa?
To byl břišní tanec. Dalo by se říct, že tancování je taky můj koníček. Teď teda dělám jinej tanec, ale břišní tance jsem dělala asi dva roky. To mě bavilo. Potom jsem byla v Tunisu, kde jsem si koupila obleček mnohem levněji než v Čechách. Z toho jsem měla radost a navíc jsem ho docela využila, ty tance jsme předvedla i na soutěži v Pardubicích.
Povíš mi prosím ještě něco k té Miss východní Čechy? V čem byla jiná?
Kvůli této jsme jeli na soustředění do Špindlu, kde jsme chystali choreografii, to mi určitě v mensovní nechybělo. To bylo plný stresu, furt na nás křičeli. Ta mensovní byla taková pohodová, přišel pan Fořtík, všechno vysvětlil a nakonec to bylo spíš na nás. Mohli jsme se ukázat osobně, zatímco tady v pardubický misce jsme všichni museli jet každej krok stejně a dělat to samý.
Vadí u takové akce tvá vysoká inteligence nebo je i zde přínosem?
Když jsem postoupila do semifinále Miss Královéhradeckého kraje, tak mi členství v Mense asi pomohlo. Moderátor o každé holce říkal různé zajímavosti a u mě před celým publikem zmínil, že jsem členkou Mensa klubu a to si myslím, že ovlivnilo pár porotců. Nevím.
Setkáváš se někdy s předsudky ohledně inteligence modelek? Jak se s nimi vypořádáváš? Máš na toto téma nějakou veselou historku?
S něčím se setkávám denně, když čtu fóra na internetu, to je vždy něco jako: „nojó, misky, to sou akorát takový ty blbý holky“. To si myslí každej druhej, neli první. Nedávno jsme jako finalistky miss byly na společné večeři, tam s námi jeli i porotci a jeden si myslel jak mě neohromí, různě machroval a všechno možný se mi snažil vysvětlit, ale když člověk něčemu rozumí, tak ho naopak líp setře. Když jsem mu poté, co se mi snažil vysvětlit, jak fotí a jak ví, jak to funguje, řekla, že taky rozumím fotoaparátům, tak se obrátil a bavil se s jinou, kterou asi ohromil. Já nedovedu předstírat, že ho obdivuju, a radši řeknu svoje.
Setkala jsi se někdy s „blondýnkovými“ předsudky? Podařilo se Ti někoho v tomto směru zaskočit?
Na gymplu jsem nebyla moc studijní typ, měla jsem třeba trojky. Všichni si mysleli, jó, tak ňáká blondýnka, dobrý. A pak mi kamarád sebral peněženku a začal jí prohledávat, našel v ní kartičku Mensy a reagoval slovy: „Ty seš v Mense? A co tam jako děláš?“ Přišlo mu to neuvěřitelný.
A na závěr, co si myslí Tvoje křeslo?
Že jsem občas líná a že hodně času trávim u počítače, že se na něm pořád vrtím a převaluju, protože mě bolej záda, zkrátka asi nic dobrýho.
Děkuji za rozhovor!
Tomáš Kubeš