Už po pár měsících od první úžasné online herní akce je jasné, že i další ročník MSO, alias Olympiády duševních sportů, bude muset proběhnout v online režimu. První verze programu je očekávána v květnu, ale objevuje se až někdy začátkem července. Moc velkou radost mi neudělá – takových kolizí. To bude těžké rozhodování. Na druhou stranu, jsem přece multihráč a kandidát na zdolání multiherního simultánního rekordu, takže nakonec beru možnost hrát 2-4 turnaje najednou jako super výzvu.
Největší pařan se v loňském roce přihlásil do 44 turnajů a 42 odehrál. A to na to byl měsíc, teď jsou jen 3 týdny. No myslím, že o moc víc než já toho letos hrát nebude. Věřím, že jestli všechno dokážu odehrát, tak jsem co do počtu účastí v turnajích mezi prvními pěti. To je první cíl letošního ročníku.
Přestože se říká, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, jde mi samozřejmě i o dobré umístění. Loni jsem byla 80. v pentamindu (10. žena) a 16. v moderních abstraktkách (2. žena), mám tedy co překonávat. Chci se jakkoliv zlepšit, a to bez ohledu na počet letošních účastníků. Další cíl je minimum posledních míst, nejlépe žádné. Určitě se chci dostat přes hranici 300 bodů (loni jsem jich získala 336). A jestli se mi náhodou zlepšit nepovede, alespoň chci zůstat v první stovce.
Začínám zlehka. Jeden turnaj odpoledne, jeden večer. Prostě rozcvička. Druhý den ráno vyluštím logiku, odpoledne hraju ruskou dámu a večer Hive. Zatím jedu v duchu loňska – nebýt poslední a neskončit s bolestí hlavy mi vcelku stačí.
Dva dny pauza a jedeme naostro. Quarto. Tady si celkem věřím. Kdysi jsem v tom vyhrála turnaj v Itálii. Získávám 17. místo z 53 účastníků, to je vcelku dobrý výsledek a udrží se celou dobu mezi mými pěti nejlepšími. Další den mě čeká první simultánka – Šestá bere a Zertz. Současně se začátkem těchto turnajů začíná i soutěž v kreativním myšlení. Ta je na 24 hodin a řeším ji převážně až druhý den. Otázky jsou opět vypečené: Jak ještě jednou využít všechny covidové vymoženosti (tedy např. použité obličejové masky); co by si archeologové mysleli o naší civilizaci, kdyby za 1000 let našli seznam bondovek; vymyslet nový multi-tool; a nakonec co by nám dali ufoni za úkol, kdyby nás chtěli donutit být během pěti let lepšími. Odpovědi se mi píšou o něco lépe než loni, ale stejně mě napadají v podstatě jen samé praktické věci. Výsledek 27/41 je v podstatě jako loni. Příště musím aspoň u jedné otázky zkusit něco, aby to vyhrálo cenu o nejsrandovnější odpověď.
Další den a další simultánka. LOA a Can’t stop. Další den mám Quoridor a Oware odpoledne a Tumbleweed večer. Radši bych měla Oware separé, ale neskutečně se mi v něm daří. Quoridor je zákeřný a vůbec mi nejde. Večerní Tumbleweed je hra do počtu, hraju, abych poznala novou hru. Neděli mi obsazují dva dlouhé turnaje – Go 19×19 a Entropie. Tři body ze čtyř v Go mi díky McMahonovému systému losování moc bodů nepřináší, ale tady mi o ně stejně nejde. Po započítání Oware se dostávám na 49. místo (+ páté mezi ženami). A přede mnou, někde na 17. místě, s českou vlajkou Ondřej Pulec. Hurá, nejsem sama. Že by dosud neznámý člen mého SIGu Logické hry? Nevypadá to. No nevadí. Vsadím boty, že ho uvidím na Deskohraní, ať je to, kdo chce.
Začíná krizový víkend. Středa je ještě v pohodě, hraju Go 9×9 a do toho luštím Sudoku. Čtvrtek je horší. Hraju naráz tři turnaje: Lucky numbers, piškvorky a mezinárodní dámu. V dámě mé výsledky poznamená technická chyba – soupeř se tváří, jako by mu před posledním, vítězným tahem vypadlo spojení. Jeho čas běží. Ale přitom už dávno začala moje druhá partie, ke které se tudíž nedostavím, čekajíc na oficiální konec té první, prohrávám kvůli neprovedení prvního tahu včas a jen tak tak stíhám partii třetí. Nakonec jsem v dámě poslední. První kanár.
V pátek bych za normálních okolností hrála Go 13×13 a Hex 14×14, tyto turnaje však (s malou slzou v oku) vynechávám a věnuju se aktivitám na víkendu dobrovolníků. Druhý den si už ovšem žádný turnaj nechci nechat ujít. Wifi na hotelu funguje skvěle, a jediné, o co přicházím, je společné focení, protože v tu dobu dohrávám turnaj v Othellu. Asi mě pár lidí za to nebude mít chvíli rádo, ale tuhle šanci si fakt nemůžu nechat ujít. Bohužel jsem ji neproměnila.
Zoufale se mi nedaří. Turnaje, kde hraju v pohodě, protože mě výsledek zas až tak nezajímá, mi jdou nějak lépe, no ale i o tom to soutěžení občas prostě je.
Večerní Hive je taky spíš do počtu, hraju ho současně s variantou dámy, kde je úkolem vytvořit dámu, nikoli sebrat všechny kameny. V neděli hraju Toguz. Moc se mi nedaří, očekávám nadpoloviční počet bodů, ale jsem pod polovinou a většinu bodů navíc získávám za to, že soupeři vypadlo spojení nebo to zabalil. No fuj. Náladu si spravuji večerním turnajem ve hře Veletas.
Výjimečné pondělí – v pondělí se dosud nehrálo, anebo se hrály dvouhodinové hry, do jejichž studia nemám chuť se pouštět. Čeká mě Frysk a TAK. Frysk je hodně divoká verze dámy s minimálním počtem kamenů a ta se mi ohromně daří. Dělené třetí místo! Medaili nemám, tu má dle tiebreakových pravidel někdo jiný, ale tohle je úspěch roku!
Volný den a po něm další trojitá turnajová porce. Nová hra Trench, takové trošku šachy, je ukončena po dvou kolech, kvůli spoustě technických potíží. Do konce MSO mnoho dní nezbývá, a tak uvidíme, jestli se bude hrát někdy později. Současně hraný turnaj v ruské žravé dámě, která je jako obvykle na 3 minuty + 5 sekund na tah, a hádankový kvíz je fakt poněkud nerealizovatelná kombinace. No ale za tu srandu to stálo.
Ve čtvrtek mám výjimečně jen jeden turnaj, taky moc zajímavá nová hra, Santorini. Asi si ji nadělím v krabicové verzi k Vánocům. V pátek se těším na Ovce a Frískou dámu, jenže ouha, zatímco web MSO říká, že turnaj je v pátek, herní server říká, že turnaj byl o den dřív. Co to jako je? Zrovna Fríská. Tohle se mi hodně nelíbí, nicméně s tím není možné cokoliv udělat. S ovcemi jsou taky drobné potíže, a tak hrajeme na menší počet kol, než se původně plánovalo, a turnaj končí navíc asi ve 3 ráno. Ještě že je pátek.
Chybějící Fríská dáma na mém kontě turnajů mě přesvědčuje k hraní Welcome to, v překladu Vítejte ve vysněném domově. Takže v sobotu hraju pět turnajů. Nejdřív trojsimultánku v Sushi Go, Hexu a Brazilské dámě a následně Welcome to společně s Pente. Sushi Go vypadá nadějně, nakonec ale mám trošku smůlu, asi dvě hry nevítězím o jediný bod (možná to byl ten knedlíček, co jsem měla vzít ve druhém kole místo trojité maki rolky) a v okamžiku, kdy máme všichni stejný počet bodů, jsou turnajové body za partii uděleny podle ratingu, což mi přijde hrozně nespravedlivé. Proč mám mít míň bodů jen proto, že tu hru nehraju každý den? Se zlepšením v Pentamidu se tedy definitivně loučím a už se jen modlím, abych zůstala v první stovce. Pente není špatné, Welcome to mi ale moc nesedlo, od začátku je jasné, že ho hraju jen kvůli splnění limitu 40 turnajů.
Poslední den. Zatím jsem stále v první stovce, ale bude mých 300 bodů stačit na udržení? Čeká mě Abalone, kde si věřím, a pak dvě hry, kde hraje roli i náhoda. Abalone se mi zrovna moc nedaří. Navíc u jedné partie zoufale klikám úplně jinam, než mám, aby se provedl tah, nadávám na další technickou chybu a relativně nadějnou partii nakonec prohrávám na čas. Jsem předposlední. Současně hrané Flaming pyramids se mi moc líbí, ale společně s Abalone mají překvapivě krátký čas a poprvé mě tu soupeři vyrazí od jedné partie za zdržování. Poslední hra, Marrakesh, je dle mého názoru hodně závislá na pořadí, asi dvakrát začínám, což je hodně velká nevýhoda. Naštěstí v ostatních partiích soupeři hodně hrají se mnou – tedy přesněji, dokážu vidět jejich chyby a náležitě je využít.
V pondělí a v úterý bedlivě sleduju pentamindové pořadí. V pondělí tam ještě jsem, v úterý mizím, ale naštěstí ještě nezapočítali Pente, kde se mi dařilo, a měla bych snad poskočit o dalších 20 bodů. Ve středu už se vidím s 320.02 body na 99 místě. Tak snad už je tam opravdu všechno a už se to hýbat nebude. Koukám na moderní abstraktní pentamind a tam jsem 19., s 238.67 body. Tady jsem se tedy taky nezlepšila. No nic.
A kdopak letos vyhrál Eurogames? Cože? Zlato má Ondřej Pulec, ČR? Wow, bomba, gratuluju! Halím počítač do české vlajky a pouštím z něj hymnu na plný pecky… Jó, jsme dobrý!