Domů Tvorba mensanů Martin Chytil: Píseň Severu

Martin Chytil: Píseň Severu

Od Redakce

Je to již dlouho, co mi v hlavě zní,
Kdy vytrysklo to z mého srdce
A do celého nitra rozlilo se.
Co? Přeci, ta píseň severní.
Jež svou krásou chladnou si mne přivinula,
Jako bych ji vždy znal,
tak vlastní zdála se mi.

S plynoucím časem píseň sílila
V ohromující mohutnou symfonii,
Že já nemohl a nemohu nevšímat si ji,
Když v pradávný archetyp se proměnila.
Posedlý jejími sbory, jež příběhy válečné,
O odvaze Vikingů, smělých výpravách
mi vyprávěla.

Čelistmi jejími mohutně sevřený
Do duše její drápy se mi vryly.
Když pak mé oči uviděly
Její vskutku tklivé partitury,
Já do extáze byl vržený!

Notové party řek s dravostí a rachotem padající
z ledových plání obývanými obry
Do souznění s majestátnými fjordy,
Nad nimi melodie vodopádů hučící,
Jež mohutnou strukturou hor je podpořena
A ohromnou krásou kaňonů je vybroušena.

Ó jak hluboce a dojemně rozechvělý
Při pohledu na to mistrovské dílo!
Dotykem s ním se dědictví navršilo.
Nitě minulosti a přítomnosti se protkaly:
„Jsem synem severu, patřím tam!“
Avšak i jiné hlasy z nitra mého poznávám.

Které z nich vyslechnu…?

Autor: Martin Chytil

Zanechat komentář

− 2 = 4

Mohlo by se vám líbit