Hledáš mě? Já tě hledám. V noci bloumám neznámou čtvrtí, jedu trolejbusem x25 na konečnou a obcházím v zavírací době všechny brněnské antikvariáty. Myslím si, že tě tam najdu. Když prší, jdu se podívat, jestli neležíš na náměstí Svobody. Vím, že bys to udělal. Sleduju zatoulaného psa a doufám, že mě dovede k tobě. Nosím červený šaškovský nos a čekám, až přijdeš a řekneš: „Ty vypadáš jak…princ.“ Tak kde jsi?
Hledal jsi mne? Já tě hledala. V noci jsem bloumala neznámou čtvrtí, jela jsem trolejbusem x25 na konečnou a obešla jsem v zavírací době všechny brněnské antikvariáty. Myslela jsem si, že tě tam najdu. Pršelo. Šla jsem se podívat, jestli neležíš na náměstí Svobody. Vím, že bys to udělal. Sledovala jsem zatoulaného psa a doufala, že mě k tobě dovede. Nosila jsem červený šaškovský nos a čekala, až ke mně přijdeš a řekneš něco absurdního. Byla jsem v divadle na Goldiniho komedii, na výstavě malířů 19. století a přehlídce fríských koní. Chtěla jsem tě tam potkat. Psala jsem ti na zem žlutou křídou vzkazy. Čekala jsem, že na ně zareaguješ. Stála jsem do poslední chvíle před hudebním klubem a vyhlížela tě, až jako poslední přijdeš…a my se přitom celou dobu míjíme ve škole.