Mnoho sociologů a sociálních psychologů je přesvědčeno o pravdivosti přísloví typu „Nesuď lidi podle vzhledu“ (Beauty is only skin deep) či „Každému se líbí něco jiného“ (Beauty is in the eyes of the beholder) a neberou v potaz rozšířený názor, že krása jde ruku v ruce s inteligencí, který označují jako „náhodný“, „stereotypní“ nebo jako důsledek „haló efektu“ (jev, kdy vnímání určitého rysu je ovlivněno předchozími vjemy). Tvrdí, že tedy takové názory nemají žádný faktický základ. Moderní evoluční psychologie však ukazuje, že žádné z těchto tvrzení není zcela správné.
Závěr, že krásní lidé jsou inteligentnější, vychází z těchto předpokladů:
- Inteligentnější muži mají větší šanci získat lepší společenské postavení než ti méně inteligentní.
- Muži s lepším společenským postavením mají větší šanci u krásných žen než ti s horším postavením.
- Inteligence je dědičná.
- Krása je dědičná. [2]
Jestli se tyto příklady potvrdí zkušeností, lze logicky vyvodit, že krásní lidé jsou skutečně inteligentnější než jejich méně přitažliví kolegové. Tato úvaha vytváří teorii o souvztažnosti mezi krásou a inteligencí. Podporuje ji i fakt, že ženy obecně upřednostňují inteligentní muže s potenciálem pro větší výdělek a že muži obecně upřednostňují přitažlivé ženy. (Kritikové této teorie tvrdí, že např. mnohé mimořádně krásné ženy nejsou vůbec inteligentní podle původních předsudků, že např. dlouhé blonďaté vlasy jsou známkou mládí, nezkušenosti a naivity, která je vykládána jako nedostatek inteligence.)
Tato teorie taktéž prohlašuje, že je patrná mimořádná shoda v posouzení krásy při mezikulturních studiích. To se skutečně zdá pravdivým a ukazuje se, že západní média nemají vliv na vnímání lidské krásy. Jen pro příklad si uvědomme rasovou a etnickou rozdílnost posledních vítězek soutěží krásy jako Miss Universe a Miss World. Zdá se, že měřítka krásy jsou spíše vrozená než arbitrární, kulturou ovlivněná či příliš osobní.
Teorie tudíž předpokládá, že měřítka krásy jsou nedílnou součástí lidské podstaty. Existuje dokonce i počítačový program se schopností digitálně ohodnotit lidský obličej, který přiřazuje hodnoty fyzické přitažlivosti lidí. Výsledky tohoto programu jsou ve shodě s úsudkem lidských hodnotitelů. Krása je tedy, zdá se, objektivní a kvantitativní vlastností jedince stejně jako jeho výška či váha.
Podle Kanazawy a Kovara existuje spojitost mezi krásou a inteligencí i u další generace. Inteligentnější muž by měl být atraktivnější než méně inteligentní. Přitažlivější žena by měla být inteligentnější než méně přitažlivá. Jestliže krása a inteligence jsou zděděné po obou rodičích, souvztažnost mezi krásou a inteligencí bude u dětí ještě výraznější, než kdyby byla inteligence zděděná jen po otci a krása jen po matce.
Kanazawa a Kovar vysvětlují, že jejich teorie je čistě dedukce a ne popis celkové skutečnosti. Proto také nebere v potaz mnoho faktů. Autoři věří, že jejich teorie je čistě logická a vědecká a není návodem, jak se chovat k lidem nebo jak je soudit. Takovýto návod by byl příkladem naturalistického klamu (naturalistic fallacy). (Toto spojení bylo poprvé použito a popsáno britským filozofem G. E. Moorem v jeho knize Principia Ethica. Moore prohlašuje, že klamání se filozof dopouští, kdykoli se pokusí definovat a užívat slovo dobrý (či podobné) za pomoci přirozených reálných vlastností jako například příjemný, vyvinutý a podobně. „Dobrost“ podle něj nelze jednoduše rozložit a definovat pomocí běžných vlastností.)
Podle předpokladů této teorie by tedy držitelé titulu PhD. a další velmi vzdělaní lidé měli být naprosto úchvatní stejně jako většina Židů Aškenázů. To však nekoresponduje s praxí, jelikož zmíněné skupiny se přitažlivostí svých jedinců nijak neliší od zbytku společnosti.
Dr. Kevin Denny [3] věří, že předestřená teorie se svými pravidly o výběru partnerů, dědičnosti inteligence a dědičnosti krásy je logickým omylem a že celá teorie je diskutabilní. Dr. Denny poukazuje na změnu hodnocení úspěchu v čase. To, co připadalo přitažlivé nebo inteligentní neandrtálci, se určitě liší od toho, co vnímá jako přitažlivé nebo inteligentní jednadvacáté století. Totéž platí např. pro Goyovy a Rubensovy obrazy zachycující modely, které by dnes byly považovány za příliš tlusté a neatraktivní.
„Vztah mezi geny ovlivňujícími krásu a inteligenci může být obzvláště složitý, ovlivňují-li tyto geny více vnějších znaků [4].“ Krása se s časem mění a „zkrášlovací průmysl“ sází na to, že inteligentnější lidé spíše dovolí zákrok plastické chirurgie, jelikož jsou bohatší.
Je-li pravdou, že přitažliví lidé mají větší sebevědomí, může se to projevit i na jejich vyšších platech. To, jak lidé vnímají svou krásu, může být spojeno s jejich sebevědomím a může tak ovlivňovat výdělek i mínění ostatních o jejich inteligenci. V takovýchto případech se může jednat třeba o preference zaměstnavatele vůči zaměstnancům. Závislost mezi přitažlivostí a inteligencí je kladná, nelineární, klesající v průměrných hodnotách inteligence a dále nerostoucí.
Judit Polgárová, třiatřicetiletá kráska židovsko-maďarského původu, dosáhla titulu šachové velmistryně v roce 1991 ve věku 15 let a čtyř měsíců. V té době byla nejmladší držitelkou tohoto titulu. Je považována za osmého nejlepšího šachistu světa a nejlepší šachistku historie. Judit Polgárová má IQ 170. Dorota Rabczewská, známá jako Doda Electoda, byla v roce 2007 zvolena druhou nejkrásnější ženou Polska. Zpěvačce, která po působení ve skupině Virgin nastoupila na sólovou dráhu, bylo změřeno IQ 156, když v roce 2004 vstoupila do Mensy.
Albert Einstein je typický zástupce člověka, který je v rozporu s předestřenou teorií. Ale i přes své dlouhé šedé rozcuchané vlasy a klaunovský zjev měl dostatek sebevědomí a inteligence, aby se stal jedním z největších géniů historie vědy. Je otázkou, zda jeho „nedostatek přitažlivosti“ je důvodem, proč bylo jeho IQ odhadnuto na relativně skromných 160. Další příběh vypráví o irském spisovateli Georgi Bernardu Shawovi, držiteli Nobelovy ceny za literaturu z roku 1925. Shawova milenka, tanečnice Isidora Duncanová, mu prý jednou řekla: „Jak skvělé budou naše děti, když budou mít tvůj mozek a mé tělo.“ „Ano,“ odpověděl Shaw, „ale co když budou mít mé tělo a tvůj mozek?“
Měření inteligence (a dalších parametrů jako krásy a podobně) je základním cílem studia jak sociálních, tak evolučních psychologů a dalších učenců a způsobuje mnoho kontroverzí.
Kanazawovo a Kovarovo prohlášení, že krásní lidé jsou inteligentnější, je podezřelé, protože není podloženo důkazy.
Zdroje
- Satoshi Kanazawa a Jody L. Kovar, „Why beautiful people are more intelligent.” Dostupné na www.sciencedirect.com.
- Viz další práce Dr. Satoshi Kanazawy:
- Satoshi and Diane J. Reyniers. 2009. „The Role of Height in the Sex Difference in Intelligence.” American Journal of Psychology.
- Kanazawa, Satoshi and Kaja Perina. 2009. „Why Night Owls Are More Intelligent.” Personality and Individual Differences.
- Kanazawa, Satoshi. 2007. „Beautiful Parents Have More Daughters: A Further Implication of the Generalized Trivers-Willard Hypothesis (gTWH).” Journal of Theoretical Biology
- Kanazawa, Satoshi. 2010. „Why Liberals and Atheists Are More Intelligent.” Social Psychology Quarterly. 73 (1): Forthcoming.
- UCD School of Economics & Geary Institute, University College Dublin, Belfeld, Dublin 4, Republic of Island (Eire).
- Dr. Kevin Denny, UCD Geary Institute Discussion Paper Series, „Beauty and Intelligence may or may not be related.”
Z originálu Are beautiful people more intelligent?, Thomas Hally; Mensa International Journal, prosinec 2009, číslo 531 přeložil Jiří Chmela.