Tak třeba: krátce po rozdělení do skupin – kde se většinou setkáte s někým, koho znáte léta a s jiným, který je na setkání poprvé – musela každá skupina odevzdat vedení jeden předmět. Cokoliv. Věc denní potřeby či nepotřeby. Po nějaké chvíli se předměty vrátily ke skupinám promíchané. My jsme dostali papírovou lodičku. Co s ní? Na nějaké přemýšlení není čas, pořád se něco děje. Někdy během dalších hodin nám Bimbo sdělil jasný pokyn: na přidělený předmět připravte na sobotní večer scénku. Všechno jsme vsadili na to, že při sobotní bojovce budeme spolu a tedy něco vymyslíme.
Vyhrál návrh na muzikál. V hlavách jsme lovili písně o lodích a lodičkách, zařadili jsme i ty, kde šla slova trochu upravit. Na nějaké zkoušení čas nezbyl, stačili jsme jen rozepsat texty písní v pořadí, jak šly za sebou. Jak tohle dopadne, nevěděl nikdo z nás. Vláďa improvizovaně spojoval slovem kytarový doprovod i neškolený sborový zpěv. Potlesk během scénky nám dodával odvahu a myslím, že jsme se docela dobře vyřádili.
Jak říkám, tedy píšu, to byla jen jedna z mnoha zajímavých akcí.