Bude to jen pár příhod ze života. O tom, jak je někdy talent zajímavě vyvážený směrem k trablům všeho druhu. Dyspraxik je osoba krajně nešikovná. Dejte mu do ruky cokoliv, za chvíli to spadne. Postavte mu cokoliv do cesty, šlápne na to nebo se o to prostě přerazí či zakopne. Nůž v ruce? V sedmi z deseti případů se řízne. Kombinováno s životním štěstím typu „když něco hledám, je to na tom úplně posledním prohledaném místě“. Občas je to i k smíchu, občas k pláči.
Po delší době se k nám chystá návštěva. Když jsme se potkali poprvé, zavládlo nadšení na obou stranách. Teď přijdou podruhé. Těším se, jak si pěkně zahrajeme s velmi šikovnou holčičkou, a jak si její rodiče mezi tím pěkně popovídají s mým drahým dyspraktikem. (Aby to neznělo moc v tom špatném slova smyslu, budiž dále používáno označení DD.)
Začíná to krásně. Hrajeme Othello, snažím se ukázat kouzlo hry. Po dohrání partie ve mně sílí podezření, že se v kuchyni zbytečně svítí, a tak to jdu zkontrolovat. Naštěstí. Sporák zapnutý, ohřívané těstoviny pomalu černají, ze zbytku polévky se taky již vyvařila všechna voda a ta malá černá silně kouřící kostička v troubě… Okamžitě všechno vypínám, přilévám vodu, aby ty zbytky nevydávaly kouř, otevírám okno. Situace je o něco horší než obvykle. Obvykle se DD totiž nachází buď přímo v kuchyni, nebo jen o jednu místnost dál, takže ho to praští do nosu poměrně brzo, kouř nestačí proniknout do nejvzdálenější místnosti a pak opravdu stačí na 10 minut otevřít okno v kuchyni a můžeme zase bez problému dýchat.
Ač nechávám kouřící troubu zavřenou, aby toho kouře bylo co nejméně (zatímco DD by ji zcela jistě nejprve naplno otevřel), kouř pomalu probíhá celým bytem až k nosům návštěvy. DD si uvědomí, že možná něco vařil a je nyní totálně zmaten. Také cítí kouř, ale sporák je vypnutý. Kde se ten kouř vzal? Snad někde nehoří? U nás kromě kuchyně nemá kde. Že by u sousedů? Několikrát se vrátí do pokoje, neboť kouř je prevít a lehce nutí ke kašli a v zadním pokoji je ho přeci jen nejméně, pak zpátky do kuchyně, kde překontroluje, jestli je sporák opravdu vypnutý. Jeho zmatenost působí neblaze i na návštěvu. Můžu desetkrát říkat, že jsem tu před chvílí všechno vypnula, ale nikdo moje slova prostě nevnímá. Návštěva má trošku strach a předčasně odchází. Kouř mizí, v zadním pokoji lze zavřít okno po
10 minutách, ve vedlejším zavíráme po
15, kuchyň přestává vonět po 30, tady mocně pomohl větrák. Ale hlavně, že jsme se obešli bez hasičů. 🙂