Nový výzkum odhaluje překvapivou souvislost mezi inteligencí a dobou přežití po diagnóze demence. Vyšší vzdělání přitom s sebou může přinášet nečekanou daň.
Alzheimerova choroba a příbuzné typy demence patří mezi hlavní příčiny invalidity a úmrtí u starších osob. Odhaduje se, že touto nemocí, která způsobuje poruchy paměti, jazyka a exekutivních funkcí, aktuálně trpí přibližně 35 milionů lidí.
Vyšší vzdělání pomáhá budovat tzv. kognitivní rezervy mozku, které mohou oddálit nástup příznaků demence – to je zdánlivě výhoda pro ty, kdo získali vyšší vzdělání. Tato výhoda však zároveň znamená, že nemoc zůstává déle skrytá a diagnostikována je až v pokročilejším stádiu. Výzkumy nyní ukazují, že u absolventů univerzit dochází po objevení prvních příznaků demence k rychlejšímu zhoršení stavu než u méně vzdělaných jedinců. Lidé s vyšší inteligencí tak fungují déle bez viditelných příznaků nemoci, ale v okamžiku stanovení diagnózy je nemoc již často v pokročilé fázi.
Tým vědců z Erasmus University Medical Centre v Rotterdamu zjistil, že délka života po diagnóze demence klesá úměrně ke každému roku dosaženého vzdělání. Každý další rok vzdělání snižuje očekávanou délku života po diagnóze v průměru o 2,5 měsíce. V průměru tedy lidé s bakalářským titulem žijí po diagnóze o rok méně než lidé, kteří vysokou školu nestudovali. Tato skutečnost se připisuje „paradigmatu kognitivní rezervy“, podle kterého jsou vzdělanější jedinci odolnější vůči poškození mozku. To však neznamená, že jsou méně náchylní k samotnému poškození – pouze dochází k oddálení doby mezi poškozením mozku a propadem kognitivních funkcí.
Mnoho předchozích studií již ukázalo, že intelektuálně stimulující životní styl zpomaluje pokles kognitivních schopností ve stáří a snižuje riziko vzniku Alzheimerovy choroby a příbuzných demencí. Tato ochrana může ale být způsobena i inteligencí samotnou – inteligentnější lidé si totiž častěji volí intelektuálně stimulující prostředí.
Tato zjištění neznamenají, že inteligentnější lidé umírají dříve – pouze že nemoc u nich propuká později, a čas mezi diagnózou a smrtí je tedy kratší. Výzkumy rovněž ukazují, že více než polovina pacientů s diagnostikovanou demencí je do pěti let přesunuta do pečovatelského zařízení. U lidí s pozdější diagnózou může být tato doba kratší. Na tento poznatek lze však nahlížet pozitivně – vzdělanější lidé zůstávají déle soběstační a zkracuje se doba, kterou tráví v pečovatelských zařízeních.
Přes tyto nové poznatky se základní doporučení odborníků nemění: je důležité si po celý život udržovat kognitivní zdraví prostřednictvím intelektuálních aktivit. Studium, luštění křížovek a podobné činnosti jsou dobře známými prostředky k oddálení úbytku kognitivních funkcí. V tomto ohledu může mít svou pozitivní roli zapojení do mensovních aktivit.
Převzato z Mensa World Journal, č. 146, 3/2025.