392
Určete, ze které knihy pocházejí uvedené knižní perly.
- Proč nemáš jiné jméno? Copak je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně.
- „A chceme-li pochválit někoho, kdo je lepší, než ten, kdo je lepší, řekneme o něm, že je -?“ „Špíčkový!“
- Páně profesorovo ukazovátko zůstalo trčet ve vzduchu.
- „Rybo,“ promluvil k ní, „z té duše tě miluju a vážím si tě. Ale zabiju tě, než skončí dnešní den.“ Aspoň doufám, dodal v duchu.
- „Haló, psí paničky,“ káže hlas přírody, „pozor, pokud to vaše maličké je slepé a nanicovaté, pokud se to neumí samo bránit, ba ani se schovat nebo volat o pomoc, nesmíte se od toho ani hnout, to vám povídám; musíte hlídat, svým tělem je krýt, a kdyby se blížil někdo podezřelý, tedy hrr na něj a zadavte ho!“
- „(Ona) je můj osud. Je všecko, co neznal jsem dosud. Je první a poslední můj hřích, nepoznat (ji), nemiloval bych.“
- Byl snad přece jeho miláček a jediná věc, na níž mu záleželo? Když ho tedy nenáviděl, proč se ho nezbavil, nebo proč neodešel pryč a nenechal ho ležet. … Nenáviděl ho a miloval ho, jako nenáviděl a miloval sebe. Nemohl se ho zbavit. Neměl k tomu vůli.
- Disciplína, vy klucí pitomí, musí bejt! Jinak byste lezli jako vopice po stromech…Představte si park, řekněme na Karláku, a na každým stromě jeden voják bez disciplíny! Z toho jsem měl dycky největší strach.
- Jsem počítač typu HAL devět tisíc, výrobní číslo tři. Zahájil jsem práci v závodech HAL v Urbaně v Ilinois dne dvanáctého ledna jeden tisíc devět set devadesát sedm. Táto, mámo, v komoře je myš. Kdo tu myšku vyšťourá – Dave, jsi tu ještě?
- Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě.
- Máme všechno, co potřebujeme ke štěstí, ale šťastní nejsme. Něco nám chybí. Pátral jsem po tom. Jediná věc, o které jsem věděl, že schází určitě, byly knihy, které jsem deset let pálil.
- Než co platí hvězdy, zlaté třepení, když srdéčko trápí ostré hryzení: nevyjevit nic po věčné časy, co vidívá králi pod vlasy vždy při holení!
- „No já su vaše švagrová, vítajte pěkně! – Sakra, to mám štěstí, že mám tak čupr švagrovou, ale kde je Francin? – ptal se strýc a dral se do kuchyně a do pokoje.“
- „Šiju, šiju si botičky
do sucha i do vodičky:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.“
- Všichni prošli za zvuků píšťaly s důvěrným úsměvem a rozepjatou náručí: Oh, země sedmihradská! Všichni prošli a mizeli bez hlesu. A chmurný a němý vůdce pískal a pískal.
- Vtom jsem ucítil na rameni ruku a zaslechl hraběte, jak mi říká „Dobré jitro!“ Trhl jsem sebou, protože mě překvapilo, že ho nevidím – vždyť v zrcadle se odrážel celý pokoj za mnou.
- Vyšetřením zjistil, že pacient nemá horečku ani bolesti a že nepociťuje žádné určité obtíže, kromě výrazné potřeby umřít. Stačilo, aby nejprve chlapci a poté i jeho matce položil pár záludných otázek, a znovu si potvrdil, že láska i cholera se projevují stejně.
- Znáš-li nepřítele i sám sebe, můžeš bez obav svést sto bitev. Pokud znáš sebe, ale nikoliv nepřítele, jednou vyhraješ a podruhé prohraješ. Jestliže neznáš ani sebe ani nepřítele, prohraješ v každé bitvě.
- „Tohle je pádlo,“ řekl Keny, „a nikdo tomu nesmí říkat veslo. Kdo řekne veslo, není žádnej vodák. Vodáci se zdraví ahoj. Kdo řekne nazdar, taky není vodák. Je to sokol. Kdo řekne dobrý den, je pitomec. Má někdo dotaz?“
- Otevřel automat, ve kterém se prodávají lístky na nástupiště. A když jej otevřel, našel nejvyšší pan železničář na dně pokladničku a v ní byly tři koruny a sedmašedesát knoflíků, které jim tam naházeli lidé místo peněz.
- Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Řešení najdete na mensa.click/bystr08