Historie české Mensy se začala psát již v roce 1968. Tehdy během pobytu v Anglii navštívila psycholožka Hana Drábková tehdejšího ředitele Mezinárodní Mensy v Londýně. Nebyla to náhoda, již delší dobu se zabývala výzkumem dědičnosti inteligence, zvláště vysoké inteligence. Kromě založení Mensy byla hnacím motorem i snaha získat materiály k práci s rodinami lidí s vysokým IQ. Bohužel přišel srpen 1968 a s ním i konec možnosti zakládat „elitářský klub“ Mensa.
Od té doby uplynulo dlouhých dvacet let. V listopadu 1988 se konala v Curichu 1. konference ECHA (European Council for High Ability), vědecké společnosti, která se zabývala dětmi i dospělými s vysokým IQ, a to jak výzkumně, tak v psychologické a pedagogické praxi. Na konferenci měla paní Drábková, jediná účastnice z východního bloku, referát „Dědičnost vysoké inteligence“ a později založila pobočku ECHA v Československu.
Taky díky ECHA se podařilo obnovit kontakt s Mezinárodní Mensou a domluvit cestu Eda Vincenta do Prahy, aby tam pomohl se založením Mensy a prvním testováním. Hlavním organizátorem všeho byla opět Hana Drábková. Zorganizovala přednášku Eda Vincenta v Československé psychologické společnosti (byla o Mense – tehdy ještě dosti ožehavé téma, které vyvolalo bouřlivou diskusi). S pomocí Mladého světa uveřejnila nabídku na testování IQ (o Mense samozřejmě ještě nepadlo ani slovo), na kterou reagovalo okolo 1000 lidí. Společně s dcerou Hanou Drábkovou ml. a Edem Vincentem otestovali pak během jediného týdne všechny přihlášené lidi, kteří se až na samotném testování dozvěděli, že se jedná o akci Mensy.
Úspěšní otestovaní dostali anglický formulář Mezinárodní Mensy s přihláškou, pokud by chtěli do Mensy vstoupit. Muselo se také transformovat hodnocení protokolů a IQ na naše poměry, což vypracovala po statistické stránce H. Drábková ml. a Vincent to schválil z hlediska Mezinárodní Mensy. Tak vznikly „naše normy.“ Vincent dohlížel, aby šlo všechno přesně podle mezinárodních stanov. Jezdil takto zakládat Mensy do více zemí. Bylo to vlastně částečnou náplní jeho práce, kterou dělal velmi nadšeně. Do Londýna odjížděl tenkrát doufaje, že se nějak podaří u nás Mensu zaregistrovat, zatím třeba pod jinou hlavičkou.
Ale organizaci, která by zastřešila nebo přijala Mensu pod svá křídla, se nedařilo najít. Stručně řečeno, nikdo nechtěl mít s Mensou nic společného. Pořád všude ještě panovala bázeň z toho, aby nebyl někdo nařčen z „elitářství“, které stále tolik vadilo tehdejší vládnoucí ideologii. Nezbylo, než čekat na zázrak. A zázrak přišel v podobě 17. listopadu 1989. Ještě před „zázrakem“ se uskutečnila dvě testování, v září a v listopadu 1989. Díky tomu byl počet členů dostatečný (asi 250) a hned po listopadu se tito pozvali, aby přišli, mají-li zájem pracovat ve výboru – dostavilo se asi 100 lidí!!!
První předsedkyní Mensy Czechoslovakia se stala Hana Drábková st. Začátkem roku 1990 se sešel „zakládající výbor“ Mensy, v němž kromě Drábkové st. a ml. byli Jiří Bělohlávek jako místopředseda, Alena Straková jako jednatelka, Marta Pawlicová jako tajemnice a kronikářka, Láďa Šulc jako redaktor časopisu Mensa, který ihned začal vycházet, Vláďa Kšír jako SIG koordinátor, Jaroslav Flejberk za místní skupinu Pardubice a dále Helena Bastlová, Vladimír Vätter, právník, a Jan Komárek, ekonom. 17. března 1990 proběhla několikahodinová schůze se členkou výboru Mezinárodní Mensy, A. O’Brien z Londýna, kterou poslal E. Vincent, aby s námi probrala stanovy a poradila ve všem dalším. Tuto schůzku snímal (asi 1 hod.) na video Láďa Šulc, takže existuje historický dokument.
Právě tak snímal další, již plenární schůzi v dubnu 1990, kde byli členové Mensy seznámeni s novým výborem, schváleným z Londýna, dále s programem a také byly ustaveny některé zájmové skupiny (SIGy), jejichž koordinátorem byl V. Kšír. V té době byla také zahájena akce k registraci Československé Mensy. Stanovy přeložil a o věc se staral J. Bělohlávek. Trvalo to dlouho, protože naši registraci i stanovy musela schvalovat i Mezinárodní Mensa. To byly již jen technické detaily. Členové výboru se ve svém volném čase pravidelně scházeli a pracovali vesměs obětavě, s nadšením. Všechna dosavadní testování byla zdarma. O členských příspěvcích se začalo mluvit až na plenární schůzi v dubnu 1990. Tak proběhl další rok. Jiří Bělohlávek také zorganizoval testování na Slovensku.
Tímto Mensa konečně naplnila svůj název „Mensa Czechoslovakia“. Výbor se pak rozhodl podle stanov uspořádat v létě 1991 volby. Bylo to spojeno s plenární schůzí i se společenským programem. Volby proběhly regulérně, podle všech pravidel. Při těchto volbách Dr. Drábková st. již rezignovala na funkci předsedkyně a novým předsedou byl jednomyslně zvolen Jan Fikáček.