Zatímco většina z nás dokáže číst a psát bez větších potíží, pro dyslektiky jsou tyto základní dovednosti těžko pochopitelné a obtížně zvládnutelné. Dobře to vystihuje jedna z definic dyslexie: „Dyslexie je porucha řeči, která má neurobiologické příčiny.
Typickým projevem jsou obtíže s přesným nebo plynulým rozpoznáváním slov, s jejich výslovností a snížená schopnost porozumění textu. Tyto potíže obvykle pramení z nedostatečnosti ve zpracování zvukové složky jazyka, která zpravidla nesouvisí s jinými poznávacími schopnostmi ani se způsobem výuky.“
Slovo „dyslexie“ je složeno z předpony „dys“, která značí nepřítomnost, neschopnost či porušenost, a z řeckého slova „lexia“, které znamená slovo, čtení nebo jazyk. Výsledky výzkumů naznačují, že potíže dyslektiků mají svůj původ v mozku, přesněji ve sluchových drahách uložených v thalamu. Podstatou dyslexie je totiž neschopnost správně rozpoznat zvukovou složku mluvené řeči. Určitý „zkrat“ ve sluchových drahách způsobuje nesprávné zpracování zvukového sdělení a lidé trpící dyslexií tak vlastně chybně přenášejí zvukovou informaci mezi uchem a mozkovou kůrou.
Přestože osoba stižená dyslexií má potíže při čtení a vysvětlování významu jednotlivých slov i celého textu, nejedná se u ní rozhodně o nedostatek inteligence. Dyslexie je často mylně spojována s přehazováním a zaměňováním písmen a slov nebo i celých vět, které při čtení „poskakují“ a „tančí“ po stránce. Ale psaní a čtení slov pozpátku je v počátečních fázích učení vcelku běžný jev i u „normálního“ člověka a nemusí nutně znamenat existenci „poruchy čtení“.
Dyslexie není způsobena chudobou, opožděným vývojem, vadou řeči nebo sluchu ani učením druhého jazyka v dětství. Děti s dyslexií se při četbě textu odpovídajícího jejich stupni vzdělání často potýkají hlavně s tím, že nejsou schopny souvisle přečíst najednou tolik slov jako průměrný čtenář: hádají, zadrhávají a marně se pokoušejí některá slova vyslovit. Dále pak mají potíž s porozuměním textu, často nedokáží z kontextu dovodit a přiřadit k písmenům v neznámých slovech správný zvuk. Dyslexie ovlivňuje celý život člověka, od dětství až do stáří. S názornými pomůckami se však některé obtíže daří podstatně zmírnit.
Pro dyslektiky však nemáme jen špatné zprávy. Průměrný člověk s poruchou čtení má totiž také spoustu dovedností a schopností, které se při vhodné příležitosti velmi dobře uplatní. Dyslektici jsou vysoce vnímaví a citliví ke svému prostředí, jsou velmi zvídaví, intuitivní a bystří a také mají živou představivost. Většinou jsou také vysoce kreativní, přizpůsobiví a dokáží chápat celistvě a správně vystihnout podstatu věci, aniž by zbytečně zabředali do detailů. Navíc jsou to často i vůdčí osobnosti a plně řídí vlastní život. Z historie známe velmi mnoho úspěšných lidí, kteří se potýkali s dyslexií: např. vynálezce telefonu Alexander Graham Bell, herečka Anne Bancroftová, herec Tom Cruise, významní vědci v oblasti fyziky a chemie Pierre Curie a Michael Faraday, vynálezce Thomas Alva Edison a Albert Einstein.
V současné době probíhají četné výzkumy, jejichž cílem je najít nejúčinnější praktické metody pomoci lidem postiženým dyslexií. Lidé s poruchou čtení mají tedy do budoucna rozhodně dobré vyhlídky.
Zdroje
• “Dyslexia and the Brain: What Does Current Research Tell Us?” by Roxanne F. Hudson, Leslie High, and Stephanie Al Otaiba. LD online (2007).
• “New Insights into the Neuroscience of Dyslexia” by Rick Nauert, PhD, Senior News Editor. Psychcentral.com.
• “The Upside of Dyslexia” by Anne Murphy Paul. The New York Times Sunday Review.