Den poslední

Mateřské loď byla plná úžasných věcí. Nejzajímavější byl ale kokpit. Tím víc, že sem malý Žmark měl vstup zakázán. Ale teď byli všichni na poradě a s tátovým rezervním čipem se dveřní hydraulika dala lehce obejít. Usadil se v nablýskaném křesle hlavního ostřelovače. Co to támhle… Taková pěkná modrozelená koule… Zkusil zamířit. To je vzrůšo! Jak se to jen…
To je ono, tady, ten červený knoflík! Parádní výbuch! Když vtom –
„To snad není pravda! Žmarku, kolikrát jsem ti říkal, že sem nesmíš ani statocystou? Budeme si muset promluvit mezi osmi očima. Ničit cizí planety… Máš dva týdny hibernace!“