Co se stane, když se potká superpočítač se superčlověkem? Může věda stvořit novou rasu supermyslí? A co by to znamenalo pro lidstvo?
Představte si svět nedaleké budoucnosti. Svět stojící před objevem, který změní lidstvo jednou provždy. V tomto světě, někdy kolem roku 2050, použije zoufalý mladý průkopník nanotechnologií nový nebezpečný postup, aby zachránil svého těžce zraněného syna. Chlapcovo vědomí je přeneseno z jeho zničeného těla pomocí množství miniaturních „nanobotů“, kteří se zformují do jeho fyzické podoby. Během tohoto procesu získá chlapec, nebo lépe řečeno jeho nové umělé tělo, nové neuvěřitelné schopnosti. Stane se prvním z nového druhu – supermyslí.
To je pozadí nového filmu, jehož spoluautorem a producentem je Roland Emmerich, režisér apokalyptického trháku 2012 (ale také filmů Den Nezávislosti nebo Hvězdná brána pozn. překl.). Přestože výše napsané může vypadat jako čisté sci-fi, někteří tvrdí, že tato myšlenka je více vědecká, než by se na první pohled zdálo. Film se jmenuje Singularita a je založen na vědecké teorii, která předpovídá, že nové objevy v počítačových a biologických technologiích skutečně vytvoří supermysl – spojení umělé inteligence a lidského mozku. Důsledky by byly tak obrovské, že by, podle teoretiků, lidé již nebyli chápáni jako životní forma v současném slova smyslu. Dalším důsledkem by mohla být „nesmrtelnost“, jelikož by, bez porušení fyzických schránek i mozkových funkcí, mohlo lidské vědomí přežívat věčně. Co je tedy singularita? Jak tato myšlenka vznikla? A je skutečně postavena na vědeckých základech?
Zlomový bod v historii lidstva
Původní použití slova singularita je často připisováno matematikovi Johnu von Neumannovi, který v padesátých letech předpověděl zásadní okamžik ve vývoji našeho druhu. Řekl, že neustále se zvyšující rychlost technologického pokroku se „jak se zdá, přibližuje nějaké zásadní singularitě (tj. okamžiku či bodu) v historii naší rasy, za kterou již věci lidské, jak je známe, nemohou pokračovat“. Tato představa singularity byla převzata z kosmologie, konkrétně z označení hranice časoprostoru, za kterou se již nedají uplatnit klasická pravidla měření, jako je tomu například na hranici černé díry.
Tato myšlenka zůstala málo známým, avšak občas oprašovaným tématem k diskusi ve vědeckých kruzích.
To změnil až Verner Vinge, americký profesor matematiky a spisovatel žánru sci-fi. Tento autor oceňovaných románů Oheň nad Hlubinou (A FireUpon the Deep), Hlubina na nebi (A Deepness in the Sky) a Mírová válka (The Peace War) napsal v roce 1993 zásadní práci pojmenovanou Technologická singularita: Jak přežít v době po lidstvu (The Coming Techological Singularity: How to Survive in the Post-Human Era). V této práci Vinge věštil, že „během 30 let budeme mít technologické prostředky k vytvoření nadlidské inteligence“. Změna bude, jak tvrdí, mimo naše chápaní, skok to bude tak veliký, že bude „pro nás nepochopitelný stejným způsobem, jako je naše současná civilizace nepochopitelná pro zlaté rybky“. Předvídal, že jakmile lidé tyto superinteligentní stroje vyrobí, tato umělá inteligence bude vytvářet další a další zástupce svého druhu. Jakmile k tomu dojde, „skončí doba lidstva“.
Toto téma přijímají autoři sci-fi románů a filmů s nadšením, jak dokazuje mimořádně úspěšná série Terminátor (ve filmu se však lidem podařilo se stroji bojovat, což je věc, kterou Vinge shledává krajně nepravděpodobnou). Singularita mohla zůstat zamilovanou podivínskou teorií milovníků apokalypsy, kdyby nebylo dalšího vědce a dalšího samostatného skvělého mozku. Na scénu přichází Ray Kurzweil…
Dětský génius Kurzweil měl vynalézavou a podnikavou mysl, která mu umožnila patentovat si řadu technologií ještě dřív, než opustil školu. To zahrnovalo projekt používající telefonní relé na výrobu počítacího stroje, počítačový software, který analyzoval statistické odchylky a počítačový program na vyhodnocování dotazníků. Svou první firmu prodal za sto tisíc amerických dolarů a další poplatky, zatímco byl stále studentem MIT (Massachusetts Institute of Technology). Slavným se ale stal hlavně jako spisovatel a vědec. Jeho práce již nějakou dobu směřovala k rozvoji myšlenky singularity a v roce 2005 vydal knihu Singularita je blízko (The Singularity is Near).
Jeho dřívější práce mu umožnily rozvinout jeho myšlenky o superinteligenci a jejím vlivu na lidi. Byly jimi hlavně jeho první kniha Věk inteligentních strojů (The Age ofIntelligent Machines, 1990) a Věk duchovních strojů (The Age of Spiritual Machines, 1998). Ale byla to právě kniha Singularita je blízko, která rozvinula semínka zasetá Neumannem a Vingem.
Na rozdíl od svých předchůdců je však Kurzweil v názoru na vliv supermyslí na lidi optimističtější. Uznává sice, že splynutí lidské mysli se superpočítačem může lidi učinit z biologického hlediska zbytečnými, zároveň však lidské vědomí zůstane nejen zachováno, ale může dokonce dosáhnout nesmrtelnosti. Toho bude dosaženo, až počítače získají dnes nepředstavitelnou výpočetní rychlost a budou schopny modelovat vědomí (tzv. konečná umělá inteligence), což umožní lidem stáhnout své „osobnosti“ do „éterické kostry či rámce“. Tento druh singularity nastane, když „rychlost technologických změn bude tak vysoká a její dopady tak hluboké, až se bude zdát, že se technika rozvíjí nekonečnou rychlostí“.
A ta chvíle, jak říká Kurzweil, může přijít dříve, než si myslíme. Na základě Mooreova zákona, který říká, že rychlost počítačů se zdvojnásobuje a jejich cena se zmenšuje na polovinu každých osmnáct měsíců, předpovídá, že v roce 2029 budou počítačové programy fungovat stejně jako lidský mozek (10 000 bilionů elektrických signálů za vteřinu). Budou také mít „pevné disky“, které budou přesahovat možnosti lidské paměti. Navíc dodává, že v roce 2045 budou počítače tak výkonné, že budou moci „pojmout“ každý mozek na planetě do jediného globálního myšlení – skutečná singularita.
Spolu s tím, dodává, vědci také mohou objevit způsob, jak učinit „nespolehlivé“ lidské orgány jako srdce, plíce, játra a žaludek nepotřebnými. Budou nahrazeny malými „nanoboty“, které převezmou jejich funkce.
Stvoření supermysli – jen zbožné přání?
Tato teorie má samozřejmě své kritiky. Někteří říkají, že je pouze „vykoupením pro technofily“. Další to označují pouze za zbožné přání a poukazují na Kurzweilovu posedlost zdravím a věčným životem. Je pravdou, že Kurzweil se velmi soustředí na zdravý způsob života a napsal o tomto tématu několik knih. Říká se o něm, že každý den užívá na 200 vitamínů a minerálních doplňků a že pravidelně podstupuje specializované kúry na prodloužení života. Jeho otec zemřel kvůli srdečním problémům ve věku 58 let, jeho dědeček ještě mladší a sám Kurzweil trpěl jednu dobu vysokou hladinou cholesterolu a cukrovkou. (Na druhou stranu, ostatní mohou namítat, proč byste neměli dělat vše co můžete k udržení zdraví, když věříte, že jste jen 16 let od šance na „nesmrtelnost“.) Další jednoduše poukazují na fakt, že očekávané datum „příchodu“ supermyslí je neustále upravováno (podobně jako u teorií o konci světa). Kurzweil a jeho příznivci však mohou poukázat na technologický objev, který byl učiněn minulého roku a mohl by ukázat možnost užšího propojení mezi člověkem a počítačem.
Neurologové z Kalifornské univerzity (University of California), navazující na výzkum z oblasti „neurotelepatie“ z roku 2011, oznámili v únoru, že úspěšně provedli několik experimentů, při kterých propojil počítač snímky mozku s „řečí“. Vědci zaznamenávali reakce mozků dobrovolníků, kteří poslouchali lidskou řeč. Když tyto záznamy vložili do počítače, byli překvapeni, když počítač přeložil tyto obrazy do slov. Byl to pouze předběžný text a podařilo se tak reprodukovat jen velmi málo slov, ale mohlo by se jednat o začátek cesty, na jejímž konci by počítače mohly „číst mysl“. Skoro jako ve sci-fi filmu…
To nás přivádí zpět k Rolandu Emmerichovi a jeho filmu Singularita. Po přečtení prvních návrhů scénáře (a možná i vzhledem ke kritice kvality vědeckého pozadí ve svém předchozím filmu 2012) se Emmerich rozhodl přizvat na pomoc experta Raye Kurzweila. A příběh pokračuje.