V domě u Nováků ležela na chodbě Kubova aktovka. Byla noc, všichni už spali a taška se začala podivně třást…
Z aktovky vykoukl malý sešit a začal si stěžovat: „Ach jo, byl jsem tak krásný tmavomodrý sešit a teď ležím na dně batohu a už dlouho si na mě nikdo nevzpomněl. A co teprve ty těžké desky, co na mě posadil ten bordelář Kuba. Mám ohnuté rohy a jsem celý zmačkaný,“ zkusil se protáhnout. „Taky bych si zasloužil trochu slušného zacházení. Pamatuju si, jak mi Kuba s maminkou na začátku roku kupovali nový hezký obal. To jsem byl fešák! Teď mám obal roztrhaný a rozpíchaný kružítkem.“ Sešit se rozhlédl a pokrčil nos:
„Také mám pocit, že na mě leze plíseň. Ležím totiž hned vedle prohnilé mandarinky, která je tu od úterý. Včera jsem dokonce slyšel, jak se Kubík vymlouvá, že mě nechal doma. To je nehoráznost! Místo toho, aby psal do mě, tak píše na papír. Jsem naštvaný! Uáá, fůj, ta mandarinka se ke mně přitiskla. To je tak nechutné. Odkul se zpátky do boxíku, ty zelená koule!“ Aktovka se zachvěla, jak si smutně posteskl: „Proč nejsem třeba u Olivera? Ten má věci v pořádku a vše na svém místě. Byly by ve mně krásné známky a patřil bych mezi nejkrásnější sešity ve třídě. To by byl život!“ Sešit se na dlouhou chvíli zasnil a pak zalezl zase zpátky do tašky.
To už se ale ozvala z malé kapsičky guma: „Jsem guma, taková neobyčejná, ve tvaru hrací kostky. Mám žlutou barvu a černé puntíky. Celou dobu se tu schovávám. Dříve si se mnou Kuba a celá jeho třída o přestávkách hráli, postupně po jednom si se mnou házeli, a kdo hodil nejméně, musel splnit úkol. Úkoly byly různé a často legrační. Třeba si vzpomínám, že jednou někdo musel při matematice jít ven a oběhnout školu. Paní učitelce pak tvrdil, že mu to nařídil doktor, protože se při počítání zpotí a musí na čerstvý vzduch. No ale další den se stala tahle věc. Kuba si se mnou zase hrál, dokonce i při hodině. Moc jsem to nechtěla, protože jsem se bála, aby mě paní učitelka nesebrala. A je to tady! Paní učitelka si toho všimla a vzala si mě na stůl. Na stole se mi nelíbilo. Byl tam binec, samé sešity na opravování.
Za chvilku se ozvala rána, to paní učitelka bouchla do stolu. Byla to taková rána, až jsem spadla na zem. Po skončení poslední hodiny šel Kuba za paní učitelkou, aby mě dostal zpátky. A já nikde!“ V tomto okamžiku se guma rozbrečela. Chvíli to trvalo, než se uklidnila a pak zase mluvila dál: „Asi po patnácti minutách mě Jakub našel pod stolem. Byla jsem celá promrzlá, špinavá od prachu. Vůbec se mi to nelíbilo a už nechci, aby se to opakovalo. Kuba si naštěstí uvědomil, že by měl víc pozornosti věnovat hodině než mně. Strčil mě do penálu a začal mě používat jako gumu, a ne jako hračku. Takže jsem konečně i OGUMOVANÁ! Hurááá!“ Spokojená guma se schovala do aktovky a tam usnula.
Výkřik radosti vzbudil dalšího obyvatele chlapeckého batůžku. Penál se protáhnul a zazíval:
„Býval jsem krásný zelený penál s dinosaurem a dlouho jsem čekal na nějakého kluka. Ležel jsem v obchodě tři týdny a nikdo si mě nekoupil. Pořád jsem padal z regálu, až jsem se ušmudlal. Jednou si mě koupil Kuba a byl ze mě nadšený. Vychloubal se se mnou ve třídě a měl mě moc rád. Ale tu partu, kterou mi sehnal,“ zakoulel očima penál. „Vůbec mě nebaví, jak do mě strká tu ukecanou tužku, která pořád mele a mele jen o sobě. A ta guma,“ začal šeptat penál, „ta je každou chvíli u paní učitelky na stole. A když je uvnitř mě, tak si pořád jenom stěžuje. Taky mi vadí ten zvuk zipu, když se rozepínám a zapínám – bzzzzz-bzzzzz. Leze mi to na nervy. Zato pero, to je můj kamarád. Je milé a hodné. Sem tam sice udělá kaňku, ale vždycky se omluví.“ Penál nakrčil čelo, až se dinosaur na něm zmáčknul, a při tom zavzpomínal: „Jednou mě vzal Kuba ven a já jsem spadl do bláta. I když ta bahenní koupel nebyla špatná, přesto jsem z ní chtěl rychle ven. Doma mě našla Kubova maminka a velice se rozzlobila. Prošel jsem sprškou. Jéé! Ta byla mnohem lepší než lázeň předtím. A teď jsem zase čistý. Kuba mě hlídá ostošest, a dokonce slíbil mamince, že na mě dá pozor. Od té doby se mi vede lépe, určitě lépe než tomu chudákovi, modrému sešitu,“ ukázal směrem do aktovky a rovnou do ní vlezl.
Začalo ráno. Kubík vstal a dal si tašku na ramena. Aktovce nastal nový den a také nová dobrodružství…