… se zacpaným nosem (použitá metodika – něco na způsob konzumace rybího tuku či panáka kontušovky) do sebe naklopit tu podezřelou hnědobéžovou tekutinu. „No, jo!? Je to ošklivý! Nalejete mi ještě jednou? Prosíííím.“ A takhle několikrát dokola. Celý večer.
Co že jsme to podnikali? Někdo by řekl, že jsme se snažili zpřetrhat přátelské vztahy s čajovnou Seraf, kam rádi a pravidelně chodíme hrát deskové hry. Jiný by možná tvrdil, že jsme se pokoušeli vyprovokovat zdejšího čajovníka k agresivní protiakci. Možná, že jsme prostě jen zkoušeli degustovat čaj jen tak nějak „po svém“.
Buď jak buď, místního trpělivého čajovníka (opravdového mistra v řemesle čajovnickém) jsme nakonec přeci jen k nějaké té nečekané reakci donutili. Po více jak dvou hodinách trpělivého vyprávění o historii, původu a rozličných způsobech přípravy čaje (blíže se k tomuto tématu rozepisovat nechystám, protože se vsadím, že o něm již někde v tomto čísle píše Zuzana Novotná) se nám zmínil, že si před nějakou dobou dělal IQ test a mohl vstoupit do Mensy. Jenže takhle prý si nás (mensany) úplně nepředstavoval. Co přesně tím myslel, jsme z něho již nedostali; nicméně doufám, že nás nevezme čajovou konvičkou po hlavě, až se tam zase příště objevíme – třeba s prosbou o degustaci neobvyklých čokolád.
Děkuji mnohokrát jemu i již zmíněné Zuzaně Novotné za opravdu nevšední zážitek a velmi příjemný večer (který se mi díky nadměrnému množství zkonzumovaného theinu protáhl až do pracovního rána). Také děkuji Vaškovi Kořínkovi (profesionálnímu fotografovi), že si udělal čas na zvěčnění a publikování našich nehezkých mimických výrazů, které se – i přes mé protesty – nyní nacházejí ve fotogalerii. Nikdy mu to nezapomenu.
„Jestli nic necítíte, netrapte se, nemáte prostě dobrej nos,“ aneb MS Plzeň na čajové degustaci
V MS Plzeň si velice rádi rozšiřujeme obzory; naposledy nám k tomuto účelu posloužila plzeňská čajovna a kavárna Seraf.
Místní čajovník nám za více než dvě hodiny pověděl o čajích snad úplně všechno. Zjistili jsme, že čaj starý třicet let nemusí být nutně prošlý (ba dokonce nám bylo řečeno, že kvalitní archivní Pu-erh je výhodnější investicí než zlato), že fermentovaný čaj nemá vlastně úplně daleko ke kompostu, a že když vám čaj sežerou brouci, nemusíte truchlit – pokud to jsou správní brouci a správný čaj, může se vám klidně stát, že až zase čajové lístky spatří světlo světa, budou mít několikanásobně vyšší cenu.
Dozvěděli jsme se, že v 15. století byl v Anglii čaj tak populární a drahý, že služebnictvo svým pánům kradlo již vylouhované čajové lístky a usušené je znovu prodávalo. Pobavili jsme se také nad trudným osudem Mr. Longstaffa, obchodníka s čajem, jehož čínští obchodní partneři se prý nezřídka zvláštně pochechtávali; jeho jméno totiž údajně v přepisu do čínštiny znamenalo přibližně totéž jako „ohavný ocas“ – a kdo by se ubránil dvojsmyslu. A v neposlední řadě jsme poznali také to, že i čajový trh má svá tajemství a záhady – věděli jste kupříkladu, že v celosvětovém měřítku se ročně prodá čtyřikrát více luxusního čaje Darjeeling, než se reálně vypěstuje?
Ovšem degustace pochopitelně znamenala hlavně ochutnávání; čekalo nás deset vzorků rozmanitých čajů – i nečajů – a získali jsme i cenné rady stran přípravy (ano, kvalitní čaj se skutečně celé tři minuty louhovat nemá).
Obdobně jako při degustaci vín nešlo pouze o samotnou chuť – vedle ochutnávání jsme zkoumali barvu a tvar čajových lístků, barvu nálevu a náležitě jsme očichávali nejen připravený nápoj, ale i čajové lístky, ať už suché, nebo mokré. Tak jako laik v konfrontaci se špičkovým sommelierem i my jsme byli poněkud vyděšeni, když nám čajovník vypočítával vše, co máme v nálevu cítit. Lehké čokoládové podtóny, luční květiny, smetanu, oříšky, pivoňky … Někdo si vedl vcelku dobře, jiní po vůni identifikovali akorát hlínu nebo kopřivy. A někteří celou dobu zatvrzele tvrdili, že cítí jenom čaj. Čajovník nás závěrem po pohledu na naše nešťastné tváře utěšil povzbudivými slovy: „Jestli nic necítíte, nic si z toho nedělejte, nemáte prostě dobrej nos.“
Snad mluvím za všechny zúčastněné, když prohlásím, že se akce vydařila; a do Serafu jsme rozhodně nezavítali naposled – do budoucna plánujeme obdobnou degustaci čokolád.