Měl jsem to štěstí pobývat v království bílého Albionu několikrát. Poprvé to bylo v létě 1946, kdy jsem se skupinou vybraných československých junáků navštívil skautské školicí středisko Badena Powela v Gilvelu a poté se zúčastnil mezinárodního tábora skautské organizace oxfordské univerzity ve středisku Boar´s Hill s následným „puťákem“ po Anglii a zejména Walesu. Bylo to období prosycené čerstvě nabytou svobodou, kdy každý považoval libovolného člověka z jakékoliv cizí země za svého „bratra“, nikdo nepomyslel na ty strašné peripetie studené války, které za několik let začaly sužovat celý svět, zejména obyvatele střední Evropy.
Anglie a zejména Londýn si oddechl po těžkých náletech německé Luftwaffe, pomalu začínala pohasínat sláva mohutné koloniální říše. Anglie si stále udržovala svůj tradiční konzervatismus. Oblečení bylo většinou tmavé, nosily se dlouhé sukně a v neděli neměly obchody otevřeno – byl to den věnovaný bohoslužbě. V kinech, ve vlacích, autobusech a především i v metru se vesele kouřilo. Libra se dělila na 20 šilinků: každý měl 12 pencí, z nich měla každá 4 farthingy. Největší mincí byla „half a crown“, což byly 2 šilinky 6 pencí. Bankovky byly pro 1 libru a 10 šilinků. Největší bankovkou byla pětilibrovka, z kvalitního bílého papíru, potištěná jen na jedné straně, neboť o několik roků dříve byl každý, kdo měl bankovku v držení, povinen se na prázdné straně podepsat. Kromě běžné měny se platilo tzv. guinies, jednadvacetišilinkovkami – v těchto jednotkách byly vystavovány účty advokátů, lékařů, umělců apod. Takovou hodnotu měly tehdy ještě peníze! Na prázdninový pobyt včetně ubytování, stravy a transportu mi vystačilo celkem 25 liber! Měřítkem vysoké ceny byla pro mne pokuta v metru za neoprávněné použití záchranné brzdy, tehdy 5 Lstg!
Jako skauti jsme bydleli v Londýně v historické lodi RMS Discovery polárního badatele kapitána Scotta, která byla trvale ukotvena na Temži nedaleko Westminster Abbey. Rozdíl mezi přílivem a odlivem tam činil až 6 metrů! To mi jako chlapci zůstalo v paměti zafixováno a bylo mi divné, že na otevřeném moři je tento rozdíl podstatně menší. Nynější královna Alžběta II. byla v té době ještě princeznou a jako skauti jsme byli pyšní na to, že byla také skautkou v tzv. „girl guide“. Královské žezlo tehdy ještě pevně třímal její otec král George VI.
Během svého pobytu jsem se v Oxfordu spřátelil se studentem medicíny. Během let jsme udržovali kontakt (pro mne trochu s rizikem díky bolševické kuratele), a pokud to jen trochu bylo možné, se byť sporadicky navštěvovali. Po státnicích měl můj přítel lékařskou praxi v malém jihoanglickém městečku Wisbech, narodili se mu čtyři synové, se kterými udržuji i po smrti jejich otce nadále přátelský styk. Když jsem letos navštívil Oxford a poklonil se památce domu 12, St. John´s Street, uvědomil jsem si, že jsem se tam v té kritické době vyskytoval v místech, kde se zrodila myšlenka Mensy.
Koncem šedesátých let, kdy nastalo částečné uvolnění našich domácích poměrů, jsem se opět na krátký čas dostal do Anglie. Chlapci mého dávného skautského přítele začali dorůstat. V roce 1952 nastoupila na britský trůn Alžběta II. a získávala postupně oblibu svého lidu. Oblečení lidí bylo veselejší, bylo potěšením pokochat se pohledem na nožky mladých dívek, které majestátně vykukovaly z hojně užívaných minisukní. Začala se objevovat nová móda přívěsků na nose, rtu i pupíku! Všude bylo plno Beatles, kteří mezitím zahltili nejen Anglii, ale celý svět. Některé obchody začaly prodávat i o víkendech. V kinech se přestalo kouřit. V populaci se objevovalo stále více přistěhovalců z třetího světa, řada z nich si zavedla své obchody. Měna byla stále ještě tradičně komplikovaná. Jeden penny byl stále veliký a těžký měděný kotouč, platný zřejmě ještě za královny Viktorie, takže jsem spočítal, že při platbě sklenky Coca-Coly těmito mincemi jsem vydal Ľ kg mědi!
Pak jsem měl v roce 1997 příležitost navštívit svého syna, který pracoval u anglické firmy a žil se svou rodinou poblíž Manchesteru. Pro britské imigrační důstojníky zůstávalo typické, že byli velice zvědaví: musel jsem prokazovat, že mám v Anglii syna, který se o mne materiálně a finančně postará. Přestalo se kouřit nejen v kinech, ale i v metru a autobusech. Měna doznala v roce 1972 významné změny, byla „decimalizována“, tj. byl zrušen starý komplikovaný systém a nahrazen desítkovým. Libra má celkem 100 pencí; šilinky a farthingy byly zrušeny. Otevření většiny obchodů o sobotách a nedělích se stalo samozřejmostí. Královna Alžběta nadále pevně držela v rukou otěže vlády nad poněkud zchudlým královstvím. Na veřejnosti se však probíral život korunního prince Charlese, zejména ve spojitosti s manželkou Dianou Francis Spencerovou, která se tak stala „princeznou z Walesu“ a do královského rodu přivedla dva syny. Toto zpočátku snad šťastné manželství postupně dostávalo trhliny, takže došlo nejprve k separaci a později i k oficiálnímu rozvodu. V době, kdy jsem byl v Anglii, při autohavárii v Paříži 31. srpna 1997 tragicky zesnula princezna Diana. Na vlastní kůži jsem si prožil impozantní smuteční obřady pohřebního průvodu z Kensington Palace do Westminster Abbey. Nejen celá Anglie, ale celý svět byl do značné miry pohroužený do hlubokého smutku. Princezna Diana si totiž svou okouzlující osobní přitažlivostí a dobrotou získala nesmírné množství příznivců.
Letos jsem po mnoha letech (63 let po první návštěvě) znovu navštívil Anglii. Umožnilo mi to získání nízkotarifní letenky firmy Sky Europe. Tentokrát, již jako mnohaletý mensan, jsem požádal Mensu o pomoc při organizaci zájezdu. Velmi ochotně se mne ujala Zuzana Poláková v zastoupení zaneprázdněné hlavní koordinátorky SIGHT v ČR, Ziry Darth, a zprostředkovala mi spojení na britskou manažerku, paní Lesley O´Malley. Kromě toho mi velmi ochotně a účinně pomohla s vyhledáním vhodného ubytování v Londýně. Paní O´Malley mi zprostředkovala setkání se dvěma dlouholetými mensankami z Londýna, a to paní Jeanne Morris a paní Mary Piper. S první jsme si za šálkem čaje vyprávěli o našich osudech a o tom, co nás přivedlo do Mensy. Byla to velmi zajímavá dáma, profesorka ekonomie, která v penzijním věku pracovala na dobrovolnické bázi v Nigerii a Čadu. Hovořili jsme i o problémech černých vs. bílých v Africe. S druhou dámou jsme se vydali na procházku po cestě Diany, princezny z Walesu v Kensington Gardens.
Zmíněná Mary je vrchní zdravotní sestrou v domově důchodců. I zde se otevíraly možnosti zajímavých diskusí. S oběma dámami jsem zůstal v e-mailové korespondenci. Paní O´Malley mne ještě pozvala na kolektivní vycházku do londýnského vinohradu a výlet do Richmondu s účastí na přátelském zápase v pólu. Těchto akcí jsem se bohužel nemohl zúčastnit vzhledem k náročnosti chůze, která mi činí potíže. Shodou okolností prakticky ve stejnou dobu, kdy jsem byl v Londýně, se konal turistický zájezd české Mensy.
Děkuji Haně Svobodové a Tomáši Blumensteinovi, že mne „přifařili“ na dvě akce, které bych sám nedokázal zorganizovat. Byl to jednak nádherný celodenní autobusový výlet do Stonehenge, Oxfordu a Windsoru. V Oxfordu jsme se poklonili památce zakladatelů Mensy a navštívili Jesus a Lincoln College v Tarle St. – na těchto kolejích měli působit zakladatelé Mensy. Neopominuli jsme zhlédnout historický St. John´s Street 12. Jako raritu jsem navštívil londýnský bleší trh v Portobello St., blízko Notting Hill Gate. Neodolal jsem, abych ke svému článku nepřidal roztomilý obrázek hodináře, který spravuje hodinky kladivem.
V silničním provozu jsem zaregistroval obrovský rozmach, hlavně na dálnicích. Před šedesáti lety byla řada menších silnic jen štěrková. Narostl také počet kruhových objezdů (round-about), které účinně pomáhají zajistit bezpečnost provozu. Zalíbení v tomto řešení zřejmě vedlo k tomu, že „mini-round-about“ zřídila silniční správa i na některých křižovatkách. Jako zajímavost to dokumentuji snímkem.
Dále stojí za to připomenout originální způsob plateb v komunální dopravě, tzv. Oyster card (karta ústřice), která reaguje na magnetická čidla při vstupu a výstupu z metra a při vchodu do autobusu. Je třeba zakoupit kartu a stále obnovovat kredit. Takovým způsobem vás jízdenka přijde přibližně na třetinu až polovinu ceny, kterou byste zaplatili při jednotlivé koupi v hotovosti. Och ano, zapomněl jsem uvést, že neoprávněné zatažení záchranné brzdy by vás dnes přišlo na 50, někdy snad až 100 Lstg! Cena tedy narostla desetkrát až dvacetkrát!
Ze zájezdu jsem se vrátil s obrovským nadšením a musím konstatovat, že k tomu význačnou měrou přispěla řada členů Mensy z Česka i Velké Británie. Jedinou nepříjemností bylo desetihodinové zpoždění zpátečního letu z Londýna.
Obě fotografie pocházejí z archivu autora. Redakce si dovoluje zopakovat část tiráže a znovu připomenout, že články zde obsažené jsou názory jejich autorů, nikoliv názory Mensy ČR a neměly by být s těmito zaměňovány.