Název této akce, která byla naplánována na 28. prosince 2024, byl možná i trochu matoucí. Našli se totiž pochybovači, kteří nechtěli uvěřit, že se dá Ameriky dosáhnout vlakem a bez teleportace. Také se objevily i dotazy, kolik je třeba vyměnit dolarů a jestli by se při tom daly nějak obejít americké imigrační předpisy. Když se tito zájemci dozvěděli, že sice obcházet budeme, ale lomy, a že se jedná o Ameriku (Malou a Velkou), Mexiko a Kanadu u Berouna, ztratili o akci zájem.
I tak se přihlásilo celkem osm amerikanistů Berounska. Část účastníků (včetně mě) vyrazila ráno z Plzně doporučeným vlakem. V Berouně jsme zjistili, že teleportace by byla dobrá i tady – ujel nám totiž vlak do Srbska a celá akce tak byla ohrožena už v úplném počátku. Naštěstí se někteří účastníci nespoléhali na nespolehlivé ČD a dopravili se na akci spolehlivě automobily. Což nás zachránilo a na start do Srbska jsme se dostali díky automobilu a ochotě jeho majitelky.
Na trasu jsme tedy vyrazili s mírným zpožděním. První zastávkou byl vodopád. Nutno říci, že to rozhodně nebyla Niagára. V současné době je totiž Bubovický vodopád světově unikátní svým nulovým průtokem. Vyžadovalo opravdu velké úsilí představit si na základě zavlhlých kamenů ležících v korytě padající a hučící vodu. V tomto ohledu byli účastníci s hučením v uších ve výhodě.
Dále jsme pokračovali lesem, ze kterého mráz (možná děda) vytvořil opravdové ledové království. Každý strom, každá větvička, každý list byl mrazem jakoby filigránově ozdoben v slunci lesknoucích se kokardami ledových krystalů. Pohádkové, mrazem dotvořené scenérie nebraly konce. V cestě jsme měli spoustu popadaných kmenů, polomů a lomů. Na několika zastávkách, ale i během chůze, si účastníci expedice vzájemně nabízeli různé pevné i tekuté a vánoční i nevánoční dobroty. Ty pevné větší se dělily nožem nebo lomem. Nejlepší z lomu byla štola, jako by z ní sálalo teplo, i když mrzlo.
Postupně jsme obdivovali romantickou Malou Ameriku, poměrně nevábnou Kanadu, kruté svou minulostí Mexiko (v padesátých letech minulého století tam fungoval lágr politických vězňů) a nakonec monumentální Velkou Ameriku, což bylo vyvrcholením naší expedice. Všechny tyto destinace jsou i za normálních podmínek obdivuhodné, ale při dotvoření mrazem a při šikmých slunečních paprscích jsou doslova úchvatné.
Když jsme se dostatečně pokochali impozantností Velké Ameriky, zamířili jsme do blízké vesničky Mořina, kde jsme si ve velice příjemné restauraci Na Růžku dopřáli pozdní oběd. Poté jsme, už za stmívání, šli trasou přes Dub sedmi bratří na Karlův Kámen (někteří pro toto místo stále ještě používají název cizáckého původu Karlštejn), kde jsme si v osvědčené restauraci Koruna dopřáli časnou večeři. Pak jsme vlakem již za tmy popojeli do Berouna, kde jsme si ve vyhlášené restauraci Medvěd dopřáli několik medvědů.
V cíli všichni účastníci zářili spokojeností a nešetřili chválou. A tak se dá říci, že se akce velice vydařila. Také ale musím konstatovat, že jsem tento článek musel psát velice dlouho, neboť jsem ho začal psát už loni. Většinu jsem stvořil o silvestrovské noci, což je asi i patrno z některých formulací. Také už se mi rýsuje další akce, kterou hodlám zorganizovat ve stejnou vánoční dobu a do přibližně stejné destinace. Doporučenou výbavou budou kromě různých vánočních dobrot i vánoční svíčky, popřípadě baterky. Akce bude mít název „Vánoční štola“.
1 Komentář
Rozhodně nezapomeňte o Silvestru zase něco napsat – minimálně jednomu člověku Vaše psaní vyloudilo milý úsměv na tváři.