Mensantrop, -a m. (1. mn – ové)
člověk, který naplňuje hlavní poslání Mensy, využití inteligence ve prospěch celého lidstva, tím, že dělá něco prospěšného pro všechny, na co by člověk s nižším IQ nestačil
V tomto díle vám přináším rozhovor s Jakubem Nešetřilem, zakladatelem organizace Česko.Digital. S Jakubem se znám víc než 25 let od doby, kdy jsme spolu založili Klub přátel počítačů Macintosh, kterému neformálně nikdo neřekl jinak než Apple klub. Jakub pak vystudoval, na čas odjel na Nový Zéland, kde pracoval jako backendový programátor, seznámil se tam i se svou manželkou, po návratu do Čech zase chvíli programoval frontendy ve firmě GoodData, až ho oslovila přednáška Ryana Dahlha z JSCONFu v Berlíně a vydal se na javascriptový hackathon.
Jakub hackathon vyhrál se svým nástrojem pro navrhování, testování a dokumentování API (aplikačních rozhraní používaných pro komunikaci mezi aplikacemi a mezi komponentami aplikací- např. právě mezi frontendem a backendem). Ten se pak stal produktem nového startupu Apiary, který Jakub po několika letech úspěšného budování v Silicon Valley prodal americkému gigantu Oracle.
Součástí smlouvy o prodeji firmy byla Jakubova podmínka, že se může ze Silicon Valley vrátit zpátky do Čech. Tady ještě chvíli pracoval pro Oracle, ale pak se rozhodl dát přednost rodině a zdraví a z firmy odešel. Ale dlouho to nevydržel a před dvěma lety rozjel další projekt, který se od té doby už nějakým způsobem stihl dotknout většiny z nás…
Jakube, ty tomu říkáš „Česko digitál“ nebo „Česko didžitl“?
Říkám „Česko digitál“. Původně se to mělo jmenovat Code4Czech Republic, protože existuje celosvětová síť podobných organizací. Začínal tak Code4America a jsou i kolem nás, Code4Netherlands, Code4Germany, Code4Poland, Code4Romania. Pak se to málem celé rozpadlo na tom, že jsme se pohádali, jestli to bude Code4Czech Republic nebo Code4Czechia, až někdo poukázal na to, že to má být primárně pro Čechy, tak ať se jmenujeme česky. Tak jsem to pojmenoval Česko tečka Digital. Částečně i proto, že byla volná doména cesko.digital. Dokonce máme i tu diakritickou verzi česko.digital. 🙂
Ty jsi nejdřív zjistil, že tyhle organizace existují, nebo dřív přišel ten nápad udělat nějakou dobročinnou záležitost?
Ta myšlenka se postupně rozvíjela z obou stran. Asi první zárodek byla moje zkušenost ze Silicon Valley. Jednak z toho Code4America, kde jsem znal několik kamarádů, a taky z toho, že jsem tam byl v době Baracka Obamy. Ten dal dohromady hodně technologicky silnou skupinu lidí, kteří mu pomáhali s jeho digitální kampaní. Občas se říká (a je to trošku klišé, ale pravdivé), že když se člověk vrátí zpátky ze Silicon Valley, tak si s sebou přiveze takový ten pocit, že technologie mění svět.
Druhý impuls byl, když jsem přijel zpátky do Čech a řekl jsem si, že bych velmi opatrně a střídmě měl začít trošku zabředávat do filantropie a zase něco vracet zpátky společnosti. I z toho, co jsem vydělal v Apiary, protože, a to mi přijde do dneška naprosto nehumánní, zisky z akcií, které člověk drží déle než tři roky, nejsou v Čechách zdaněné. Tak jsem si říkal, že je potřeba se zdanit dobrovolně.
Začal jsem hledat, kam část toho, co jsem vydělal, poslat, a zažil jsem takovou tu největší „analýzu paralýzu“ z toho, jak všechny ty neziskové a dobročinné organizace hodnotit podle jejich efektivity. Jak jsem si přinesl ten byznysový mindset, tak jsem hned chtěl koukat na „return of investment“, neboli kolik dobra mi koupí jeden dolar nebo jedna koruna, ale zjistil jsem, že to je velmi těžké porovnávat.
Pak mě napadlo podívat se, jak ty organizace používají technologie, protože tomu rozumím, a když uvidím, že někdo používá technologie dobře, tak je tam asi velká šance, že dobře řídí tu svou organizaci. Tak jsem začal hledat dobročinné organizace, které dobře používají technologie, ale taky jsem žádné nenašel.
Když jsem viděl, že ten neziskový sektor a ten veřejný prostor celý, to nejsou jen neziskovky, ale i příspěvkové organizace, školy, nemocnice, a pak samozřejmě až nahoru po tu vládu, jak je to všechno technologicky zastaralé, a vedle toho vidíš, že v tom komerčním sektoru je Česká republika hrozně na špičce, máme tady spoustu silně technologických firem, spoustu kvalifikovaných lidí, i průřezově ta společnost je technicky velmi zdatná, například jsme i první v Evropě v používání bezkontaktních platebních karet, začal jsem si říkat, že s tím je potřeba něco udělat. Tak jsem založil Česko.Digital.
Co obnášelo to rozjet?
Měl jsem velké štěstí, že jsem narazil na Nadaci OSF, která se věnovala podobnému tématu, digitální občanské společnosti, a ti mě trochu nasměrovali. Začal jsem dělat průzkum trhu v zahraničí, bavil se hodně s Němci, Rumuny, Poláky. Potom jsem začal vypouštět takové jako pokusné balónky tady v Čechách. Na několika programátorských konferencích jsem měl přednášku, že by programátoři taky měli cítit společenskou zodpovědnost a snažit se pomáhat společnost posouvat k lepšímu, a to mělo vždycky velký ohlas. Jen se všichni ptali, co mají tedy dělat.
Tak jsme před dvěma lety založili neziskovou organizaci. Samozřejmě se ukázalo, že to je mnohem složitější, než jak jsme si naivně představovali. Nestačí najít technicky zdatné dobrovolníky a říct: „máme spoustu programátorů, řekněte nám, co byste chtěli,“ protože všichni ti řeknou, že chtějí nový web. Anebo v lepším případě, že chtějí mobilní aplikaci. Protože to je to jediné, co o těch technologiích vědí. Jestli ta aplikace bude k něčemu užitečná nebo jestli reálně pomůže, na to už se neptají.
Nejde to tedy udělat tak, že se na ten trh vrhne ta nabídka spousty technologicky schopných lidí a pracuje se na tom, co nám organizace řeknou, ale musíme jim trošku pomoci digitálně přemýšlet. Takže se z toho částečně stala inovační agentura, takový inkubátor, pomáhající organizacím, které o to zažádají. Naší prací je vymyslet, kde je jejich aktuální problém a jak by jim s tím problémem mohly pomoci technologie, a pak to i reálně naimplementovat.
Technická implementace je to hlavní, co všichni čekají, ale už nevidí, co tomu musí předcházet. Tuhle mi na ministerstvu školství nějaký náměstek říkal, že „tohle teda určitě nepůjde, protože to by vyžadovalo nasazení umělé inteligence.“ A já jsem se smál a říkal jsem, že kdyby jediný problém, který máme, byla ta umělá inteligence, tak to se dá vyřešit hned. Dobrovolníků v Česko.Digital, kteří se těší na to, až si budou moci sáhnout na nějakou umělou inteligenci, je spousta.
No a teď, po dvou letech od založení, jsme s víc než čtyřmi tisíci registrovaných dobrovolníků největší „civic tech“ organizací v Evropě.
Jak přicházíte na projekty, vymýšlíte, komu pomoci, nebo jen čekáte, až si nějaká neziskovka o tu pomoc řekne?
Nemusí to být jenom neziskovka, to hlavní kritérium je, že Česko.Digital pracuje pro bono. Vždycky. Takže dobrovolníci za to nedostávají odměnu, ale zároveň ta organizace, se kterou pracujeme, za to nic neplatí. Proto z podstaty věci nemůžeme pracovat na komerčních projektech. I když je to veřejně užitečný komerční projekt, tak je těžké, aby tam pracovali dobrovolníci zadarmo, a potom na tom někdo vydělával spousty peněz. Ale kromě neziskových organizací spolupracujeme i na úrovni měst, obcí a krajů, na úrovni příspěvkových organizací, jako jsou třeba nemocnice nebo školy, a potom samozřejmě se státní správou. A některé projekty se tím prolínají.
Třeba Učíme online vzešlo jako nápad zevnitř od nás. Ale když ten nápad vznikne uvnitř, tak se co nejdřív snažíme na něj najít nějakého partnera, který má tu doménovou znalost, protože Česko.Digital není expert na školství, na duševní zdraví, na sociální politiku, ani na zdravotnictví. Vždycky je potřeba najít nějakou organizaci, která má know-how, má nějakou vizi a ten projekt vlastní, a my pak pomáháme s tou technologickou částí.
Ale hodně velká část těch projektů přichází zvenku. Máme na to proces a ty projekty se snažíme třídit a vybírat z nich ty užitečné. Vnímáme to tak, že dobrovolníci, co pracují v Česko.Digital, od nás dostávají ten servis, že najdeme projekty, které jsou smysluplné a udržitelné. Že to není takové jako že tady teď budu půl roku na něčem pracovat a oni to potom vyhodí, protože to dostali zadarmo.
Česko.Digital je kompletně složené jenom z dobrovolníků, nebo má nějaký administrativní aparát a zaměstnance a je potřeba na to shánět někde fondy?
Má, a dokonce už to není malá organizace. Koukali jsme na to, jak takovéhle organizace vypadají v zahraničí. Třeba to Rumunsko, které jsem používal jako příklad, mělo 20 full-time lidí na 1000 dobrovolníků. My jsme řádově na 15 lidech. Což je na 4000 dobrovolníků v porovnání s Rumuny nebo Holanďany těžce poddimenzované, ale zase je to jen dva roky stará organizace. Úkolem těch lidí není dělat práci za ty dobrovolníky, ale poskytovat infrastrukturu a služby komunitě, aby ta práce dobrovolníků byla efektivní. Tihle lidi ty projekty zastřešují a poskytují jim dlouhodobou kontinuitu. To je důležité, protože dobrovolníci z podstaty věci přicházejí a odcházejí. Je tam mnohem větší obrátka lidí, co se na těch projektech střídají, a musí tam být někdo, kdo to zastřešuje.
Zpočátku jsem náklady platil já, ale to nejde udržet dlouhodobě. Letos by měl být první rok, kdy se Česko.Digital podaří najít prostředky na svůj provoz. Chtěl jsem to postavit podobně jako ve startupu, že na začátku uděláme nějakou práci, ukážeme, k čemu je taková organizace dobrá, a tím si zasloužíme to právo bavit se s našimi partnery o tom, proč by měli Česko.Digital podporovat.
Mým velkým cílem je udělat Česko.Digital nezávislé i na financování nějakých nadací, protože my jsme tady proto, abychom tomu neziskovému sektoru pomáhali, ne mu odčerpávali další prostředky pryč. Sháníme partnery mezi českými technologickými firmami, které hledají svou roli v české společnosti, firmy jako Avast, Seznam nebo český Google, nebo třeba i Škodovka nebo Česká spořitelna. Organizace, které jsou takovými digitálními pionýry v těch svých oblastech. Partnery, kteří s námi spolupracují nejenom finančně, ale taky tím, že třeba jejich zaměstnanci v rámci svých dobrovolnických dnů pracují v Česko.Digital a používají svoje zkušenosti.
Celá myšlenka Česko.Digital je založená na tom, že když chce člověk společnosti pomáhat, tak nemá stát u metra a prodávat žlutá kuřata, protože to absolutně nerespektuje jeho hodnotu, zkušenosti a znalosti. Když někdo pracuje jako špičkový projekťák, protože umí koordinovat lidi a řídit projekty, tak nedává smysl, aby potom společnosti pomáhal tím, že bude s GreenPeace sbírat odpadky. Jenže tady neexistovaly dobře připravené ready-made projekty, kde by mohl jako projekťák přijít a říct: „já to teď budu ve svém volném čase rád řídit a něčím tomu pomůžu.“ To nejdřív musí někdo trochu připravit.
Vím, že je těžké něco vybrat spravedlivě, ale mohl bys vypíchnout nějaké tři vaše projekty, co lidi třeba i znají, ale nemusejí vědět, že je za tím Česko.Digital?
Asi největší projekt rozsahem a úsilím bylo Učíme online. Mnoho lidí třeba neví, že jsme proškolili tisíce učitelů, asi 700 škol a rozdistribuovali tisíce počítačů a tabletů do rodin, které počítače doma neměli. Posílali jsme dobrovolníky do škol učit lidi distanční vzdělávání, videokonference, Google Classroom, Microsoft Teams, ne jenom jeden nebo dva produkty, prostě všechny platformy, které ty školy po nás chtěly. Potom jsme to hodně posunuli i do té pedagogický části, jakým způsobem vyučovat online, jakým způsobem zadávat domácí úkoly. Pomohli jsme i tomu, aby ministerstvo školství potom vyčlenilo prostředky pro školy na to, aby mohly poskytovat nějaký hardware rodičům, kteří doma hardware nemají.
Tam jsem pyšný kromě výsledku i na rychlost té pomoci. Že to není něco, o čem jsme v březnu začali přemýšlet, v květnu sepsali grantovou žádost, v září na to dostali nějaké prostředky a v lednu začali něco realizovat. Prostě v momentě, kdy zavřely školy, tak jsme do tří dnů vyjeli a reálně školili. To hezky ukazuje potenciál té komunity, která tam je a když se najde silná myšlenka, tak se lidi dokážou dostatečně sjednotit a dělat velké věci velmi rychle.
S tou myšlenkou, že se věci dají dělat rychle, souvisí i druhý příklad, i když vlastně jde o dva projekty. Oficiální web ministerstva zdravotnictví o koronaviru koronavirus.mzcr.cz dělalo Česko.Digital, a vlastně by nemělo, protože samozřejmě ministerstvo zdravotnictví se svými miliardami v rozpočtu by mělo mít peníze na to, aby si zvládlo udělat webovou stránku o koronaviru. Ale nemá na to interní programátory, kteří by tam seděli a byli k dispozici, a na to, aby vypsalo výběrové řízení a nechalo si od externího dodavatele zhotovit podle zadávací dokumentace novou webovou stránku, nebyl čas, to by trvalo půl roku.
Když byl první lockdown v březnu loňského roku, tak asi do čtyř hodin spadl web ministerstva zdravotnictví a v Čechách neexistoval jediný relevantní zdroj informací o tom, co se děje, kromě toho, co psali novináři z tiskových zpráv. Aby to bylo ještě horší, tak následně na to logicky spadla i linka 112, na kterou lidi volali, když se teda nedostali na web ministerstva zdravotnictví, a pak už si nešlo zavolat ani sanitku, když se člověk nedovolal.
My jsme asi do čtyř hodin nabídli ministerstvu zdravotnictví, že to vyřešíme. Potom čtyři hodiny trvalo, než se rozhoupali, že to chtějí, a za dalších asi 18 hodin to bylo hotové. Když jsme oslovili komunitu a řekli, že chceme pomoct ministerstvu zdravotnictví a vysekat je z toho, tak jsme během tří hodin měli k dispozici 200 programátorů. Pak jsme z nich vybrali čtyři, a ti to udělali.
Velmi podobně probíhal projekt, který vznikl na podzim, covid.gov.cz, se kterým přišel opoziční politik Dominik Feri, ale podařilo se mu o tom přesvědčit Vladimíra Dzurillu, vládního koordinátora pro IT. To se podařilo udělat jako projekt, kde se spojili dohromady jak ti dobrovolníci, tak státní zaměstnanci, a pracovali v jednom týmu dohromady. Nejenže je to hezky udělaný a přehledný web, kde se člověk dozví, co se děje a co vlastně má dělat, ale esenciální je i to, že je napojený na interní procesy ve státní správě a když vyjde nové nařízení, tak se to tam skutečně objeví.
To byly takové dva velmi podobné projekty, kde jsme vlastně trošku tahali státní správu z průšvihu, který by neměl nastat, ale nastal a nešlo na to jednoduše komerčně zareagovat dostatečně rychle.
Třetí příklad je těžší vybrat, protože to už je dlouhá plejáda pěkných projektů, ale za zmínku stojí třeba ještě Střecha duševního zdraví. Problém duševního zdraví je teď samozřejmě nejen v Čechách, ale ve většině zemí ještě větší, než byl za poslední dekádu, a asi nejvíc postiženou skupinou jsou děti, hlavně ty z problémových rodin. Tím, jak odpadla školní výuka, tak nemají žádný způsob, jak se z toho prostředí dostat ven. Problémy, které v té rodině jsou, se jenom komplikují a zvětšují.
Česko.Digital se tu podařilo do jednoho projektu spojit dohromady asi osm organizací, pracujících na poli duševního zdraví, a vytvořit jeden centrální portál, proto ta střecha, jakousi zjednodušenou linku první pomoci online, kam ty děti můžou přijít a začít hledat, kdo jim vlastně může pomoci s tím, co je zrovna trápí, a to anonymně a nezávazně. Není veselé si o tom povídat, ale je to důležité.
Tak to je pěkný výběr projektů. Když se ještě vrátím k tomu COVIDu, měli jste něco do činění s eRouškou?
Česko.Digital s eRouškou nemělo společného nic kromě toho, že eRoušku pomáhal vyvíjet Nešetřil. To byla moje soukromá aktivita, proto je v tom zmatek. Je to tím, že v Česko.Digital máme první pravidlo, že pracujeme pouze na projektech, které po nás někdo chce. eRoušku stát nechtěl. eRouška přišla zespoda a my nechceme ten čas dobrovolníků věnovat něčemu, co je nejisté, že bude reálně použité. V momentě, kdy to člověk dělá jako aktivismus a prostě řekne, tady naprogramujeme nový e-shop na dálniční známky, tady uděláme eRoušku, tak riziko toho, že se to vyhodí, je velké.
Proto Česko.Digital tohle neudělalo jako projekt, ale paralelně vznikla komunita dobrovolníků COVID19.CZ a já jako občan Nešetřil jsem si už mohl dovolit se zapojit a měl jsem pocit, že to je mimořádně smysluplná aktivita. A moc mě potěšilo, že se to i podařilo státu předat, že skutečně programátoři z NAKITu převzali open source a rozvíjí ho dál.
Tohle je poměrně precedentní už v tom, že stát neumí pracovat s open source a má pocit, že možná vlastně ani nemůže. eRouška zůstala open source, což je pro mě kritické i z pohledu nějakého auditu a důvěryhodnosti toho, že nezneužívá soukromé údaje. Pak je tady ten širší kontext. Když stát nedokáže eRoušku vysvětlit a odmarketovat, nedokáže zajistit její dostatečné nasazení, tak si oba dokážeme spočítat, k jaké to vede pravděpodobnosti, že náš rizikový kontakt bude pokryt eRouškou.
V Česko.Digital ale máme takový princip, že se snažíme ke konfliktům přistupovat konstruktivně a že naší rolí je hledat ne, proč to nejde, ale jak by to mohlo jít. Lidí, kteří ukazují na to, co stát dělá špatně, je tady dost. To je taky užitečná role, jak médií, tak nějakých hlídačů, ale náplní Česko.Digital je pomáhat věci vyvíjet a realizovat.
Pokud se budete chtít taky zapojit, podívejte se na https://Česko.Digital
Odkazy na projekty a organizace zmiňované v rozhovoru:
Nadace OSF
Učíme Online
Střecha duševního zdraví
COVID portál
NAKIT (Národní agentura pro komunikační a informační technologie)
APIARY
Další rozhovory s Jakubem:
Proti Proudu: Jakub Nešetřil pomáhá budovat lepší Česko s projektem Česko.Digital
Forbes: Necítím se bohatý díky penězům jako takovým, ale díky svobodě, říká Jakub Nešetřil v podcastu
Svět chytře: Jakub Nešetřil vydělal miliardy, teď s dobrovolníky v Česko.Digital mění život v Česku
Podcast na peak.cz: Jakub Nešetřil (Česko.Digital): E-shop na dálniční známky je špička ledovce, bojujeme o desítky miliard korun
Mladý Podnikatel: Jakub Nešetřil (Apiary): Růst startupu, obchodní model, začátky v Americe
CzechCrunch: Musíme mít na stát vyšší nároky. Česko.Digital dělá projekty, na které nejsou peníze, říká v podcastu Jakub Nešetřil
Lupa.cz: Jakub Nešetřil: Česko.Digital je moje nová životní etapa, přes IT chceme pomoci společnosti
Ekonom: Nevzdávat se je víc než mít nápad, říká zakladatel miliardového start-upu Apiary Jakub Nešetřil
CZECHSIGHT: Rozhovor: Jakub Nešetřil
Petr Mára: #25 – JAKUB NEŠETŘIL je zpátky. V Česku hrajeme první IT ligu!
Petr Mára: PODCAST#7 JAKUB NEŠETŘIL – Jak postavit miliardovou firmu, o pašování Macintoshe a o pomoci Česku
Proti Proudu – podcast Dana Tržila: 88: Jakub Nešetřil pomáhá budovat lepší Česko s projektem Česko.Digital