Když jsem se začátkem března 2020 přihlásila jako dobrovolník na konferenci Vzdělání pro budoucnost 2020, byla jsem ještě na rodičovské dovolené. Do avizovaného termínu konání konference zbývalo 15 dní.
O 555 dní později jsem byla moc ráda, že už je to konečně tu, já stojím v místě konání na Novotného lávce a kochám se úžasným výhledem z okna na Karlův most a panorama Pražského hradu. Teď už ne jako žena na mateřské, která si jede aktivně odpočinout od rodinného kolotoče, ale jako učitelka, která se po pěti letech právě vrátila do plného pracovního nasazení a nečekané třídnictví jí naplnilo diář haldou povinností.
Dobrovolníci měli sraz v sedm hodin ráno. Přijela jsem společně s mou sestrou Pavlou, pro kterou to byla její teprve druhá mensovní akce. Rozdělili jsme se do pracovních skupinek a vyslechli si instrukce a pak se hned vrhli do příprav. Pavlu zařadili do sekce „Občerstvení, šatna“. A protože studenti Mensa gymnázia se zdatně chopili obsluhy kávovarů a zastali i funkci šatnářů, vítala Pavla účastníky konference u vstupu a podávala potřebné informace. Mé pracovní zařazení bylo moderátorka sálu. Ve dvojici s Tomášem Blumensteinem jsme se starali o to, aby v místnosti č. 217 všechno klapalo, jak má. Aby měl lektor mikrofon, prezentér, vodu na pití, prezentaci v notebooku, a hlavně aby v sále vůbec byl. Všichni lektoři, se kterými jsem se setkala, byli velice milí. Obrovskou výhodou bylo, že jako dobrovolník jsem mohla ve volných chvílích navštívit i ostatní přednášky a workshopy. A že bylo z čeho vybírat! Paralelně vždy probíhalo sedm různorodých bloků.
Alespoň na chvilku jsem nakoukla na většinu přednášek a workshopů, protože jsem zároveň i pořizovala fotodokumentaci. Hodně se mluvilo a diskutovalo, ale také psalo a kreslilo, a dokonce i zpívalo a meditovalo. Osobně mě velmi zaujaly karty inteligencí a pracovních hodnot, se kterými jsme pracovali při workshopu „Atraktivní a nevšední metody pro rozvoj kariérového poradenství ve školách“. Skvělá byla zpěvačka a moderátorka Jana Rychterová a její workshop „Písničkou k češtině“. Zamyslela jsem se i zasmála při povídání Jana Kršňáka na téma „Digiděti a komunikace škola-rodič“. Mnoho ukázek žákovských prací s sebou přivezla paní Monika Delinčáková, která vedla přednášku „Projektová výuka jako efektivní nástroj rozvoje nadaných dětí“. Paní Gabriela Nobilisová zase s sebou přivezla nespočet různorodých hudebních nástrojů a rozhýbala celý divadelní sál při přednášce „Vliv hudby na rozvoj IQ dítěte“ a naopak meditační hudbou pak zklidnila účastníky workshopu „Muzikoterapeutická relaxace“. Zajímavých přednášek a workshopů však bylo mnohem, mnohem více.
Jsem ráda, že jsem se mohla této akce zúčastnit. Už nyní se těším na další ročník.