Mensantrop, -a m. (1. mn – ové)
člověk, který naplňuje hlavní poslání Mensy, využití inteligence ve prospěch celého lidstva, tím, že dělá něco prospěšného pro všechny, na co by člověk s nižším IQ nestačil
Tentokrát jsem si povídal s Russellem Watsonem, narozeným v anglickém Hastingsu, nyní žijícím v Německu a pracujícím jako databázový vývojář na plný úvazek s vášní pro matematiku, který s odbornou komunitou sdílí své vlastní vývojové nástroje pod značkou „Mr. Watson“. Russella znám z vývojářských konferencí, protože pracuje s FileMakerem, stejnou databázovou platformou, se kterou pracuji už 31 let, a kdykoli se s ním setkám, působí na mne jako jaderná elektrárna – jen místo elektřiny generuje chytré nápady.
Russelle, můžeš mi připomenout, jak ses dostal do Německa?
Dalo by se říct, že jsem měl velmi pestrý život. Narodil jsem se a vyrostl v Hastingsu na jižním pobřeží Anglie. Když mi bylo osmnáct nebo devatenáct, dostal jsem se na Cambridge studovat matematiku. Tou dobou jsem měl trochu životní krizi. Můj dětský sen původně byl stát se počítačovým programátorem. Ale asi tak rok jsem pracoval na Královské greenwichské observatoři v Herstmonceux s astronomy, kteří programovali CCD čipy, získávali snímky z těchto nových elektronických fotoaparátů a ukládali je do paměti – a to mi můj sen tak trochu zničilo, byla to dost velká nuda.
Protože jsem se chtěl dozvědět víc o lidech, nakonec jsem si místo matematiky vybral archeologii a antropologii. Antropologii proto, že je o lidech, a archeologii pro případ, že by se mi nepodařilo zvládnout společenskovědní stránku antropologie, tak abych případně mohl použít svůj vědecký mozek tam. Ale po roce jsem se v tom stále nějak nedokázal najít. S astronomy to bylo jako dívat se miliardy světelných let daleko, což bylo sice velmi zajímavé, ale co to mělo společného se mnou? Vlastně nic. Pak jsem zjistil, že s archeologií je to úplně stejné, jen jsem se díval tisíce let do minulosti. To mě také moc neoslovilo.
Co jsem se ale naučil, bylo žonglování. Na univerzitě v Cambridge jsem se naučil žonglovat a jezdit na jednokolce. Tak jsem se vrátil do Hastingsu a založil Hastingský žonglérský klub.
Pak jsem si odskočil do Skotska a po roce v Edinburghu mě napadlo stát se učitelem angličtiny. Zase jsem se vrátil do Hastingsu, kde je také skvělé tréninkové středisko pro tituly TEFL (Teaching English as Foreign Language), tedy pro učitele angličtiny jako cizího jazyka. Byl to čtyřtýdenní intenzivní letní kurz a tam jsem se seznámil s velmi milou paní, která mě pozvala do České republiky, abych tam jel učit angličtinu do jazykové školy International House v Brně.
Z té doby mám skvělou historku. V České republice tehdy prakticky nikdo nemluvil anglicky. Když jste vyšli do obchodu nebo na ulici, všichni mluvili česky, možná trochu rusky, ale anglicky se nemluvilo vůbec. Takže pro nás bylo velmi důležité naučit se česky. Po několika měsících jsme všichni společně vyrazili na víkendový výlet vlakem do Českého Krumlova. Měli jsme tehdy v oblibě jednu českou frázi, a sice „Ještě jednou to samé.“ Takže první z nás šel k pokladně a koupil si zpáteční jízdenku. Všichni potom po něm řekli tuhle frázi, a tak jsme všichni dostali jízdenky a nastoupili do vlaku. Cestou tam nám nikdo jízdenky nekontroloval, ale cestou zpátky přišel revizor. Když se podíval na naše jízdenky, zeptal se: „A kde jsou všechny ty děti?“ Ten první si totiž koupil jízdenku pro dospělého a dítě. Takže s „ještě jednou to samé“ jsme všichni měli jízdenky i pro děti. Byly to fajn časy.
Odtud jsem odjel se svou českou přítelkyní do Frankfurtu nad Mohanem a dva roky jsem u ní a její sestry žil a učil tam obchodní angličtinu. Pak jsem se na nějaký čas vrátil do Anglie a rozhodl se znovu studovat. Udělal jsem si přípravný kurz, trochu jsem se věnoval společenským vědám, trochu politice a rozhodl jsem se studovat mediální studia a němčinu. Je to čtyřleté studium s jedním rokem v zahraničí, kvůli kterému jsem odjel do Berlína, zůstal tam a potkal svou budoucí ženu. Z mediálních studií se nakonec vyvinula multimediální studia a na konci jsem si k tomu přidal ještě informatiku.
Pak jsem se trochu pohyboval po Německu a dělal jsem programátora ve FileMakeru, pak jsem byl pár měsíců v Curychu, z Curychu jsem dostal práci v Hamburku, kde jsem pak žil několik let, a nakonec, asi před jedenácti lety, jsem začal pracovat pro Günther Business Solutions se sídlem v Leverkusenu v Severním Porýní-Vestfálsku, odkud pochází moje žena.
Takže jsem se od svého dětství, kdy jsem se věnoval právě matematice, fyzice a výpočetní technice, vrátil přes společenské vědy, archeologii, antropologii a učitelství hezky obloukem ke své srdeční záležitosti, kterou je přemýšlení, řešení problémů a programování. Jen doufám, že nejsem tak nudný jako ti programátoři-astronomové, které jsem potkal při své první zkušenosti…
To je docela zajímavý kruh. A jak ses poprvé dostal do kontaktu s databázemi?
Jako mladý jsem pracoval pro Hastings Urban Conservation Project. To byla malá charitativní organizace, která se starala o staré budovy v mém rodném městě a spravovala granty pro lidi, aby jim pomohla předělat výlohy nebo zlepšit město. Trochu komunitně orientované plánování města. Jeden z těch lidí začal dělat systém obchodování s místní ekonomikou, kde se lidé spojí, vytvoří virtuální měnu a začnou obchodovat se službami. V podstatě jsem naprogramoval systém bankovních účtů. Takže můj první skutečný databázový systém byla banka, což je docela fajn. To bylo těsně po mém studiu na Cambridge. Velmi mě potěšilo, když jsem po deseti letech zjistil, že se stále používá.
Vždycky jsem nějak hledal tu správnou rovnováhu mezi levou a pravou mozkovou hemisférou. Na jedné straně jsem měl výpočetní techniku a programování a na druhé straně jsem žongloval, vystupoval jako klaun, vedl žonglérský klub a hrál s lidmi z žonglérského klubu hokej na jednokolce. Vždycky jsem k čistě teoretickému, matematickému a vědeckému myšlení potřeboval nějakou uměleckou, kreativní druhou stránku, abych to vyvážil.
Kdybys mohl rozhodovat o tom, jak naložit s potenciálem, který lidé jako inteligentní bytosti mají, jak bys ho využil?
To mi připomíná jednu otázku z mého prvního pohovoru na Cambridge. V té době jsem byl malý matematický šprt a matematika mi fakt šla. Šel jsem tam a matematický pohovor zvládl skvěle. Ale byl tam i druhý pohovor, kde se mě ptali, co si myslím o tom, že utrácíme miliony dolarů za výzkum vesmíru, zatímco v afrických zemích všichni hladoví. To mě úplně odrovnalo. Na to jsem nebyl připravený…
Další malá historka, teď o mém jménu. Jmenuji se Russell. Rodiče mi jako důvod řekli, že jsem jako miminko ležel v postýlce a křičel, když zrovna v televizi mluvil Bertrand Russell. To byl velký matematik, který se na konci svého života od matematiky odklonil a stal se politikem. Odešel od teoretické radosti z matematické vědy, aby aplikoval dobré myšlenky na lidi.
To mě vede k dalším otázkám. Jak dosáhnout toho, aby byl náš svět lepší? Potřebujeme více vzdělaných lidí? Potřebujeme méně nacionalismu? Potřebujeme více pochopení pro to, že máme omezené zdroje?
Tolik věcí, které děláme, není udržitelných. Jedeme v autě, které stále zrychluje a řítí se proti zdi. Je možné, aby inteligence změnila jeho směr? Musí existovat způsob, jak přimět lidi, aby si uvědomili, že potřebujeme dosáhnout udržitelnosti.
Nyní k současné situaci ve světě. Co má podle tebe větší šanci ukončit ukrajinskou válku? Síla, nebo inteligence?
Inteligence, protože síla je úplně špatné řešení. Ale právě to Putin dělá. Říká, že síla vítězí. Že on má moc. A tak si dělá, co chce, a testuje Západ – a správně rozpoznal, že Západ není připraven se mu postavit. Takže prostě jde na Ukrajinu. Jestli pak bude pokračovat i do Polska? Nemyslím si, že způsob, jak s ním bojovat, je silou. Myslím si, že způsob, jak bojovat s tím, co se děje v současné době v Rusku a ve světě, je zevnitř. Aby si lidé v Rusku uvědomili, co mají, a co nemají. Uvědomit si sílu svobody. Pokusit se přimět Rusy, aby viděli logiku.
Demokratický systém vnímám jako logický, rozumný způsob života. Zdá se mi, že svobody skutečně vedou k lepším rozhodnutím. Svobodný sociální trh vede k lepším rozhodnutím než velení shora dolů. Británie může být jedním z předních představitelů individuální svobody. Alespoň podle tamní teorie je to obyčejný člověk, kdo má svobodu. Politici by měli tuto svobodu pouze reflektovat a dělat politiku pro člověka. Rád bych věřil, že je to jeden z nejlepších způsobů uspořádání společenských struktur.
Myslíš si na základě toho, co jsi studoval o antropologii a archeologii, že inteligence v evoluci zvítězí nad silou? Budeme jako lidé do budoucna stále inteligentnější?
Myslím, že ano. To neznamená, že nebudou vzestupy a pády. Prostřednictvím síly se svět dostane do veliké recese. Ale věřím, že evoluční síla vědy a učení nakonec zvítězí. Všechny znalosti a inteligence, které máme, se musí předat, když se narodíme. Máme vrozenou evoluční inteligenci. Víme, jak dýchat a plakat a prdět a říhat a krmit se, ale jak funguje svět, se musíme naučit. A systém předávání znalostí záznamem poznatků v knihách, v zastaralých médiích, je velmi křehký.
Výzvou je tento trend udržet, zásadní je třeba problém se specializací. Abychom dosáhli pokroku v našich znalostech, musíme se začít specializovat v raném věku, abychom stihli dosáhnout hranice našich znalostí, a ještě mohli aplikovat nové poznatky a posunout ty hranice dál. Nevím, zda existuje fyzický limit, který nám brání naučit se dost na to, abychom se dostali dál.
Myslíš, že se dnes lidé dokáží učit rychleji než před 100 nebo 1 000 lety?
To určitě. Zejména díky internetu a dostupnosti informací. Dnes můžeš získat znalosti a porozumění a naučit se různé technické postupy a metody mnohem rychleji a snadněji než v minulosti. Zda inteligenci více přispěje shlédnutí několika zábavných výukových videí, anebo je lepší tvrdá práce a k problému si sednout a sám ho zpracovat, to si nejsem jistý. Rozhodně ale máme mnohem větší možnosti se učit rychleji – a možná i s větším přehledem.
Ty ses hodně učil a také hodně učil druhé. Bavilo tě víc učit sebe, nebo ostatní?
Myslím, že více sebe. I když učit angličtinu mě taky hodně bavilo. V té době jsem více učil, než se učil, ale také je pravda, že jsem se i učil učit. Takže to bylo také učení se. Obecně jsem dával přednost učení se. Ale v životě člověka přijde období, kdy začíná směřovat ke konci života, a pak se vlastní učení stává méně hodnotným než předávání znalostí dalším lidem. Myslím, že se právě dostávám do takové fáze, kdy postupně začínám předávat některé ze svých naučených schopností přátelům, kolegům a studentům.
Za co ze všeho, co ses naučil, jsi nejvíce vděčný?
Na jedné prezentaci na univerzitě v Cambridge, už si nepamatuji, od koho to bylo, zazněla jedna životní poznámka: „Nedělejte něco proto, že je to snadné.“ Jen toto jediné tvrzení. Pro mě to bylo takové prozření. Protože lidský druh je zaměřený na to, aby šel snadnou cestou, dělal snadné věci, nevynakládal příliš mnoho energie. Uvědomit si, že snadnost něčeho je děsivý důvod, aby to byla vaše volba, bylo fantastické nakopnutí tím správným směrem. Od té doby si nevybírám úkoly, do kterých se pustím, nutně jen podle toho, co je nejjednodušší, ale raději z nějakého jiného, mnohem hodnotnějšího důvodu. Protože to zlepšuje mě i celý svět.
Je něco, co ses ještě nenaučil, ale chtěl by ses to v budoucnu naučit?
Teorie grup by byla fajn. Vypadá jako opravdu zajímavá oblast matematiky, ale zatím nemám čas se do takových krásných matematických vod pouštět. Byl bych otevřený i nějakým dalším jazykům, ale hlavně bych se rád vrátil k matematice a naučil se třeba více o prvočíslech a o té teorii grup. Na druhou stranu se chci třeba naučit, jak být užitečný lidstvu. Na tom pracuji. Jak darovat čas, darovat energii, inspirovat lidi.
Své vývojářské nástroje prodáváš pod jménem Mr. Watson. Není to náhodou inspirováno Sherlockem Holmesem?
Hlavní důvod to není. Hlavním důvodem je to, že jsem Angličan v Německu. A tak si chci říkat anglicky Mr. Watson místo Herr Watson. Herr Watson mi zní divně. Takže značka Mr. Watson je spíš součástí mé britské identity, než aby se vztahoval k Sherlocku Holmesovi. Některé knihy o Sherlocku Holmesovi jsem četl a znám postavu Sherlocka Holmese a pana Watsona. Mám k těm knihám vztah, jestli mám větší vztah k Sherlockovi než k panu Watsonovi, to nevím.
Zato ale moje žena, lékařka, zažila trochu šok, když si mě vzala. Překvapilo ji, jak známé je jméno doktora Watsona ze Sherlocka Holmese. Všichni jí to komentovali: „Ach, doktor Watson!“
Jaké máš plány na příštích pět let?
V Günther Business Solutions jsem už přes deset let, ale teď se cítím trochu jako inženýr, což mě nikdy moc nelákalo. Chtěl jsem být dalším Newtonem. Teď je hodně mých úkolů poněkud všedních, hlavně každodenní udržování věcí v chodu, a to není až taková zábava.
Docela rád bych se více ponořil třeba do moderních vývojových prostředí. Mám pocit, že se tam dá naučit spousta věcí, které by mě mohly při programování bavit. Nový příval učení, nový způsob vyjadřování logiky a inteligence a programování a tak dále, to vše v modernějším, svižnějším prostředí. To by mě velmi lákalo. Další otázkou je, jak a zda vůbec do takové změny jít.
Kdo na tuto otázku odpoví? Tvoje žena, děti, nebo ty sám?
Velkou roli hraje duše. Zvíře hluboko ve mně, které se bouří. To, jestli se rozbouří a řekne: „Musím běžet, musím skákat, musím si hrát, musím křičet.“ To je jedna z možností, odkud přijde další směr. Možná se v rámci mého současného prostředí objeví projekt, který nabere nový směr. Možná headhunter, možná impuls z ničeho nic. Možná to jen potřebuje na něco narazit na konferenci. Určitě přijdou nové nápady, nové cesty. Politika posledních 30 let se teď obrátila úplně naruby. Tahle minulost skončila. Začínáme novou kapitolu a ve vzduchu je cítit změna…
Odkazy na web:
Russellovy stránky „Mr. Watson“: www.mrwatson.de
TEFL (Teach English as Foreign Language): www.tefl.org
Jazyková škola ILC International House Brno: www.ilcbrno.cz
Hastings Community Circus: www.hastingscommunitycircus.co.uk
Hastings Urban Conservation Project: mensa.click/nl
Günther Business Solutions: guenther-bs.de