Chobotnice mají ohromující intelekt. Alespoň to s jistotou platí o chobotnicích pobřežních. Již v 50. a 60. letech minulého století experimenty prokázaly, že dobře zvládají úkoly, k jejichž splnění potřebují paměť a schopnost učit se. A právě tyto vlastnosti si spojujeme s inteligencí.
Chobotnice pobřežní mají mezi bezobratlými živočichy zdaleka největší mozky. Velikostí se dají srovnat s mozky papoušků, a to jsou tvorové, kteří se dokáží naučit až několik stovek lidských slov. Protože samotná velikost mozku ještě nemusí nic vypovídat o celkové inteligenci zvířete, pojďme si říci něco o počtu neuronů v jejich mozku. Chobotnice z tohoto pohledu vysoce převyšují ostatní bezobratlé živočichy a zahanbují hlodavce, žáby a mnohé další obratlovce. Když vědci měřili mozek chobotnic, zjistili, že mají asi 130 milionů neuronů (člověk jich má výrazně více, asi 100 miliard). Zajímavé však je to, že chobotnice mají většinu neuronů mimo mozek – v jejích osmi chapadlech. A to dokonce celých 65 %! Zbylých 35 % mozku tvoří „hlavní velení“, které má, pro člověka trochu netradičně, umístěno mezi očima. Naopak v místech, kde má mozek člověk, má chobotnice žaludek, játra, ledvinu a tři srdce.
Zatímco hlavní velení obstarává nejvyšší řídicí funkce mozku, jako jsou rozhodování, učení, zapamatování a koordinaci složitých pohybů, chapadla chobotnice jsou vybavená vzájemně propojenými řídicími centry neboli ganglii, která přenášejí informace do mozku a také nezávisle ovládají jejich jednodušší pohyby jako například natahování nebo kroucení. Samostatnost chapadel prokázalo několik pokusů. Když se chobotnici usekne chapadlo, pokusí se odplazit pryč. Když pak chapadlo narazí na potravu, pokouší se ji dopravit na místo, kde normálně mívá tlamu. Díky chytrému propojení mozku s chapadly a přísavkami, které je lemují, dokáží chobotnice až neuvěřitelné kousky. Umí šikovně využívat předměty ze svého podmořského okolí jako úkryt, štít a stejně tak i jako nástroje. A to i vícero současně. Postavíte-li před ni sklenici s potravou, která má zašroubované víko, prostě si ho odšroubuje.
Pro chobotnici není problém napodobit chování různých jiných živočichů podle své potřeby, a to i těch, kteří jsou svojí stavbou těla zcela odlišní. Zvládne se hravě ,,proměnit” třeba v kraba, hada, rejnoka nebo různé ryby, včetně placatého platýse či vějířovitého jedovatého perutýna. Přijde-li na to, změní se v list, řasu, korál, sasanku, podmořskou houbu nebo prostý kousek skály. Chobotnice umí napodobit nejen mimiku, pohyby a chování, ale i samotný vzhled. Funguje to tak, že její mozek vydá povel svalům, aby vztyčily bradavkovité papily, a tím změnily povrchovou strukturu z hladké kůže na drsnou. Ve stejné chvíli může pomocí rozsáhlé soustavy pigmentů (síti chromatoforů) změnit barvu těla tak, aby dokonale splynula s okolím. Pokud si říkáte, že toto dokáže chameleon taky, tak vězte, že chobotnice se takto umí maskovat i při rychlejším pohybu. To vše jí umožňuje právě její vyšší inteligence, kterou podle vědců získala k ochraně před predátory, když během evoluce ztratila svou původní ulitu.
Zdroje
- National Geographic Česko (listopad 2016)
- www.national-geographic.cz
- www.scienceworld.cz
- Chcete vidět inteligenci chobotnice v akci? Podívejte se na YouTube.
