Tuto reakci na Nebákov ovšem píši značně za čerstva, takže musím vytřídit hlavní složky z kaleidoskopu těch 90 hodin v Českém ráji pomocí zvážení jejich významu (pochopitelně pro mne). Věřím, že se na mne organizátoři nebudou zlobit, když vynechám ódy na krásně vybrané a perfektně připravené exkurze, a doufám, že o nich napíše někdo další.
Co se mi v budoucnu nejspíše vybaví s pojmem Nebákov? Především množství individuálních soutěží, zejména těch průběžných, napočítal jsem jich 12, možná 13. Vyvolává to otázku, zda neměla vzniknout další soutěž, totiž hlasování o nejoblíbenější soutěž.
Dalším mezníkem se pro mne stala celodenní „bojovka“, která posunula hranici pro kombinační schopnosti nebo spíš pro znalosti, které lze po soutěžících vyžadovat. Tím se dostávám k pojmu, použitému v nadpisu. Definici i příklady lze najít na Wikipedii, zde postačí hlavní charakteristika NP complete problémů: najít (optimální) řešení znamená postupně probírat všechny možnosti a ověřovat, zda vyhovují, ovšem jakmile to řešení najdu, hned nebo velmi snadno ověřím, že je to to správné. V „nebákovském“ případě šlo o nalezení společné vlastnosti pro osm historických postav (můj tým vyřešil jen tyto: Arnošt z Pardubic, J. G. Mendel, Václav IV., B. Smetana, J. E. Purkyně a Mikoláš Aleš). To, co je pro počítač hračka (už čtyři z nich stačí vyhledávači Google k nalezení stránky, která obsahuje správné řešení), je pro člověka značně obtížné. Pro úplnost dodávám, že kromě oněch postav byly řešitelům k dispozici i pohádky s velmi dovedně skrytými narážkami.
Třetím zážitkem, který bych si rád zapamatoval, byla geniální průběžná soutěž o nástupce Rumcajse. Pro mne byl nový i princip, který bych pojmenoval „udeř nebo uteč“. Každému byl určen jeho sok, kterého mohl vyřadit tím, že jej přiměl udělat určitý úkol (většinou vyslovit nějakou informaci nebo vykonat službičku, či naopak něco odmítnout). Zároveň každý mohl útočníka vyřadit tím, že onen úkol odhalil (dříve, než se stal obětí provedením úkolu). Kdo podlehl, předal útočníkovi svůj úkol, případně všechny úkoly, které svými vlastními úspěšnými zásahy získal. V kolektivu, kde se lidé znají natolik, že se jeden neostýchá druhého o něco požádat, taková hra způsobí mnoho legrace.
Všechny tyto nezapomenutelné prvky (a pochopitelně další zážitky) způsobily, že toto setkání jsem si opravdu užil a že svůj účel splnilo snad ještě lépe než v předchozích letech. Mám totiž pocit, že (zřejmě díky příjemně uvolněné atmosféře) jsem se blíže poznal s více lidmi než na jiných setkáních.