Lze bezpochyby konstatovat, že řízení lidských zdrojů, jakožto nikdy nekončící proces vzájemného uspokojování potřeb zaměstnanců a organizace, je jedním z klíčových faktorů úspěchů organizace. Základním předpokladem je, že probíhá v souladu s firemní strategií a dlouhodobými cíli organizace a současně v souladu s očekáváním zaměstnanců. Hlavním cílem každého personálního ředitele by měl být motivovaný tým zaměstnanců, který má možnost se v rámci výkonu své práce dostatečně seberealizovat a který pociťuje uspokojení z vykonané práce. Od personálního řízení až po danou spokojenost je však nutno ujít ještě velmi dlouho cestu postupující přes komunikační proces v organizaci.
Porozumění jednotlivcům i týmu zaměstnanců jako celku je klíčovým faktorem úspěchu. Struktura společnosti podléhá neustálým změnám, mění se i požadavky a nároky zákazníků, odběratelů, klientů. Každá společnost bude usilovat o maximální uspokojení potřeb svého zákazníka nebo odběratele služby v případě veřejného sektoru, a to s minimálními náklady. K tomu každá společnost potřebuje tým kvalitních, dobře motivovaných pracovníků, kteří svými pracovními výkony uspokojují nejen samotné potřeby zákazníků, ale současně reprezentují zájmy a dobré jméno společnosti. Je evidentní, že dobře motivovaný zaměstnanec, spokojený jak s formou managementu shora, tak s týmem kolegů a formou motivace, poskytuje svému zaměstnavateli jako protihodnotu kvalitněji odvedenou práci, přispívá ke zvýšení efektivity pracovního procesu a zkvalitnění jeho výstupů.
Psychologii řízení lidských zdrojů lze chápat jako teoretickou i aplikovanou disciplínu. Hlavním vztahem, kterému se věnuje, je vztah mezi psychikou jedince a pracovní činností. Existuje zde celá řada zákonitostí, jimiž se lidská psychika řídí. Ty by měly být zahrnuty do motivační strategie podniku a manažer by na ně měl reagovat vhodným stylem řízení.
Se samotným stylem řízení souvisí vnitropodniková komunikace, tj. způsoby komunikace ve vztahu nadřízený-podřízený i ve vztahu kolega-kolega. Komunikace je základním spojovacím článkem mezi lidmi v procesu řízení organizace. Komunikace není jen o prostém sdělování, je také o naslouchání, zpracování informací a zpětné vazbě na ně. Účelná a efektivní komunikace pak pochopitelně vytváří vhodné podmínky pro vzájemnou kooperaci pracovníků, případně pro přijetí kompromisního řešení. Pomáhá rozvíjet nejen jednotlivce, ale také tým a manažerské strategie. Sdílí hodnoty, zprostředkovává výměnu poznatků a určuje další směr vývoje společnosti. Pro manažera je zcela zásadní vědět, na kterého ze svých zaměstnanců se v dané záležitosti obrátit: kdo je schopen vytvářet systémy, kdo je lépe implementuje do praxe nebo kdo dokáže plnit úkoly dle již zadaných kritérií. Komunikace pomáhá individuálnímu uvědomění si vlastní pozice v organizačním spektru, účelně nastavené komunikační kanály pak šetří čas i peníze.
Nejvýznamnějším bohatstvím organizace či firmy je bezpochyby intelektuální kapitál, který se skládá z kapitálu lidského a sociálního, někdy označovaného také jako kapitál kulturní. Lidský kapitál ve své podstatě představuje soubor znalostí, dovedností, zkušeností, komunikačních schopností a míry motivace jednotlivce, které získal nejen v rámci výchovy v rodině a školské instituci, ale také v rámci své profesní dráhy. Rozvoj tohoto kapitálu má přímý dopad na efektivní činnost jedince v organizaci, jeho následný růst a zvýšení satisfakce s vykonávanou činností. Ze strany společnosti představuje rozvoj takového jedince investici. Je však nutné respektovat psychologické řízení lidských zdrojů také jako nehmotný faktor, jenž pomáhá zvýšit nejen hodnotu firmy, ale také její produktivitu a konkurenceschopnost, a to v míře přímo úměrné této investici.