V západní části krkonošského podhůří leží městečko Vysoké nad Jizerou. Jen kousek od jeho náměstí se rozkládá park, v němž stojí vila prvorepublikového politika Karla Kramáře. Dnes je v jejích prostorách umístěn hotel Větrov, který se na čtyři dny stal útočištěm pro účastníky jarního celostátního setkání mensanů.
Kraj, ve kterém je půl roku zima a půl roku zejma (místní výraz pro roční období), nás hned první den přivítal sněhovou přeháňkou. Ale po zbytek pobytu nad námi držel ochrannou ruku snad sám Krakonoš, zvaný též Her Johannes, Duch hor neboli Berggeist anebo Rübezahl. Pozdější snahy o počeštění tohoto slova vedly k výrazu Řepočet. Toto oslovení se mu ale prý vůbec nelíbí, jak nám několikrát zopakoval skvělý průvodce místního muzea pan Michal Jakl. Zůstaňme tedy při mnohem laskavějším oslovení Krakonoše „pane Jene“. Případně jeho jméno, stejně jako místní pověrčiví horalové, nahlas radši nevyslovujme vůbec a i v našem případě se naplní rčení „v horách svých jsem tvým ochráncem”.
Mnozí přijeli vybaveni zimními bundami, ale sněhu po kolena si nakonec užila pouze skupinka kolem zapřisáhlého turisty Vládi Maliny, která se vydala na hřebenovou túru z Polska zpátky do Vysokého nad Jizerou. My ostatní jsme se věnovali tradičním radovánkám mensovních setkání – exkurzím, přednáškám a hraní deskových her. Naše večerní sezení u baru a povídání s kamarády bylo prokládáno odbíháním a hlídáním uspaných potomků. V místním muzeu jsme obdivovali mechanický betlém složený z několika částí, původně spolu vůbec nesouvisejících, a sbírku historických lyží. (Dámy, pokud byste se chtěly zúčastnit každoročního místního závodu na lyžích, je potřebné dodržet dress code – bez dlouhé sukně vás na start jednoduše nepustí.)
„Kousek od náměstí” je tady vlastně všechno – hotel, ve kterém jsme pobývali, rekonstruovaná budova místního ochotnického spolku i kostel. Ten stavěli velmi zvláštním způsobem – dřevěný kostelík obestavěli kamennou stavbou, přičemž původní kostel neustále sloužil svému účelu a probíhaly v něm mše. Až po dokončení nového kamenného kostela starý kostelík zbořili. Tomáš Hladík za pomoci dalších členů rodiny (v městečku kdysi žilo až 15 rodin Hladíků, kteří navzájem nebyli příbuzní) zorganizoval procházku po městečku a vzal nás i do parku, kde se prý najde něco pro všechny věkové kategorie – fotbalové hřiště, dětské hřišťátko i hřbitov. 🙂
Tento kraj je proslavený výrobou skleněných korálků, perel a bižuterie, bylo zde vždy dost surovin vhodných k výrobě skla a právě sklářství bylo pro mnohé rodiny zdrojem obživy. Proto se i naše setkání neslo ve znamení skla. Odpovídalo tomu i zaměření týmových soutěží a výsledky mnohých šifer.
Za zorganizování setkání děkujeme Jitce a Vaškovi Fořtíkovým, kterých jsme se zeptali:
Jak dlouho jste připravovali jarní celostátní setkání? Podle čeho jste vybírali lokalitu?
Jitka: Setkání jsme připravovali od loňského roku, kdy jsme na Kokoříně vyhráli soutěž o pořádání setkání. Nejdřív jsme vybírali vhodnou lokalitu, to je, myslím, pro setkání klíčová záležitost. Důležitá je nejen kvalita ubytování, místo musí nabízet i dostatek příležitostí pro zajímavý program. Protože již třetím rokem jezdíme sem na Liberecko s různými jinými aktivitami, ať už s pobytovými kempy pro mládež anebo s aktivitami pro rodiny s dětmi, měli jsme tento hotel i Liberecko jako lokalitu dobře prověřenou a věděli jsme, že co do intelektové zábavy i sportovního vyžití nabízí ohromné množství příležitostí.
Vašku, chtěl bys něco doplnit?
Vašek: Všechny zásluhy patří manželce! (Všichni se smějí, kompliment opravdu potěšil. :-))
Blahopřejeme k miminku, mám pocit, že čím více dětí máte, tím jsou setkání kvalitnější a lépe připravená. Jak to všechno stíháte?
Jitka: Je to možná zkušeností a koordinací činností s dětmi. Za šest let, co máme děti, už jsme se hodně naučili rozdělovat čas na dobu, kdy pracuje manžel, kdy pracuji já a kdy je možné se u dětí vystřídat. Taky se značně zvyšuje kvalita péče ze strany mého manžela, což mi umožňuje realizovat se.
Máte bohaté zkušenosti s organizováním setkání pro rodiny s nadanými dětmi, jak se organizuje celostátní setkání pro dospělé, v čem jsou odlišnosti?
Jitka: Byla jsem si odlišností vědoma. Pro rodiny s dětmi je podstatné, aby byl program pohodový, aby bylo hodně prostoru i na individuální programy, zatímco u mensovního setkání cítím, že to musí být mnohem více strukturované, program nabitý od rána do večera, větší důraz na exkurze a poznávací program v okolí.
Vašek: Rodiny chtějí hodně konzultovat, jsou přítomni psychologové, pedagogové, odborníci …
Jitka: Zatímco mensané chtějí hodně soutěžit, poznávat zajímavá místa. Mnohem náročnější pro mne byla koordinace příprav týmových etapových soutěží a sestavení zajímavého programu exkurzí.
Co je podle vašeho mínění největším benefitem mensovních setkání?
Jitka: Že se tady můžou vzájemně potkat zajímaví lidé. Úžasná věc na mensovních setkáních je, že se perfektně stírá, kdo je a kdo není mensan. Spousta lidí přijíždí, aniž by byli členy Mensy, a můžou si na Mensu udělat dobrý názor a třeba se potom stát členy na základě toho, že zažijí zajímavé setkání. Já již znám hodně lidí, kteří se právě na základě toho, že byli na nějakém celostátním setkání, rozhodli pro členství. Tento efekt je hodně podstatný. Dalším benefitem je sejít se a poměřit si síly s intelektovými partnery, protože lidé z Mensy jsou hodně soutěživí, chtějí si poměřovat síly a samozřejmě v běžném životě příležitost tak často není, protože lidí, se kterými by mohli adekvátně soutěžit, je v okolí málo.
Co byste poradili organizátorům dalších setkání, máte pro ně nějaký vzkaz anebo doporučení?
Jitka: Byl to i můj důvod, proč jsem se rozhodla setkání organizovat. Je to výběr způsobu ubytování pro setkání. Od chvíle, kdy máme děti, jsme na setkání museli přestat jezdit, protože bydlení v chatkách a koupání v plechových sprchách někde 50 metrů od místa bydlení je pro rodiny s malými dětmi nemožná záležitost. Chtěla jsem dokázat, že setkání bude dostatečně početné i v případě, že pojedeme do trošku lepšího ubytování, i když toto není žádný luxus, prostě střední kategorie. Podle mne jsme nezvýšili cenu ubytování o tolik, aby bylo pro mensany finančně nedostupné, a zároveň si myslíme, že jsme zvýšili úroveň, aby opravdu mohly přijet i rodiny s malými dětmi. Dokladem toho jsou například Kalusovi, kteří tady byli s dvouměsíčním miminkem.
Máte nějaký vzkaz pro účastníky?
Jitka: Jsme rádi, že jsme si to mohli jako organizátoři vyzkoušet. Jsme rádi, že na rozdíl od minulých zkušeností hráli účastníci v zásadě i fair play. (Pozn. Zuz – a vy, co jste brali na noční hře papírky po třech, styďte se!! :-)) A byli hrozně přátelští, takže bych řekla všem, kdo se rozhodují, zda se zúčastní dalších setkání, že je to akce, kterou by rozhodně měli navštívit. A také doufám, že se povedlo nastavit lepší ubytování, takže to i pro rodinu Fořtíků bude znamenat, že zase budou pravidelně jezdit na mensovní setkání, už teď se chystáme do Ostravy.
Díky za skvěle zvládnutou organizaci! Setkání jsme si moc užili.
Děkuji vám za rozhovor.
Organizátoři a pomocníci, horní řada zleva: Ladislav Tkaczyszyn, Pavel Oplt, Dana Havlová, Martin Havel, dolní řada zleva: Leona Jelínková, Jitka Fořtíková, Radim Havel, děti: Václav Fořtík mladší, Nina Fořtíková, foto: Tomáš Kubeš
Korálky (úvodní obrázek), foto: Ladislav Frankl
Hotel Větrov, Vysoké nad Jizerou, foto: Pavel Terber
Zdenka v bublině, foto: Pavel Terber
Trio s korálky, foto: Pavel Terber