Hodně z nás „mělo sukně“, mnozí byli ještě středoškolského věku. Lov začal pozvolna. Nejdříve jsme se seznámili s městem a okolím. Potom nás starosta, tedy organizátor hry Martin Hladík, seznámil s městským radním, s hospodským, s duchem hraběte Igora z opuštěného hradu a nakonec s výkonným šéfem úřadu Gilda („Globálně informační, lidsky dostupná agentura“). Řeknu vám, tolik formulářů, co nás tenhle úředník nutil vyplňovat, to se jen tak někde nevidí. Alespoň že zápisem každé nově nalezené příšery do Gildovního formuláře se daly vydělat slušné peníze.
Nemylte se, nejtěžší nebylo nalézt a porazit draka. Nejtvrdším oříškem bylo vydělat dost peněz, aby si člověk mohl pořídit pomůcky nezbytné k přežití: boty proti mrazu, plášť proti ohni nebo meč na boj s drakem. Často jsme se také museli léčit z bojů s příšerami, zlaté české poplatky u lékaře, směšných 30 Kč, tady vás jedna léčba stála celé dva zlaté! Takový je však život, půjčky od města to jistily. Když bylo nejhůř, dalo se zajít na lov zvěře nebo prodat něco kořalky duchovi hraběte Igora.
Parta kouzelnic z Králového Hradce jako první přišla na kloub celé záhadě: starosta se před časem upsal čertu a nyní vypršela jeho lhůta. Drak přilétl do města proto, aby starostu odnesl do pekla.
Na starostu si musím postěžovat ještě v jedné věci: Nechal ve svém obvodu vzkvétat obchod s bílým masem. Já a můj kumpán jsme odvedli manželku jakéhosi podivína z divočiny a prodali jsme ji alchymistovi z opuštěného hradu a jakýsi bojovník Bonifác unesl v koberci dokonce elfí princeznu a prodal ji do hospody, kde musela hrát na klavír.
Konečně došlo na korunní bitvu s drakem. Já, lovkyně, jsem spojila síly s dalším lovcem a společně jsme se důkladně vyzbrojili na boj. Kompletní dvě bojové výstroje, včetně ledové smršti a léčivých lektvarů na hojení ran přímo v bitvě – naše šance jsme stavěli hodně vysoko. Přišli jsme pod horu, kde se drak usadil. Těsně nás předběhla skupinka kouzelnic. Aby nás nepředešly v poražení draka, svedli jsme s nimi tvrdou bitvu. Kouzelnice se však pod silou našeho útoku vydaly na ústup a nám uvolnily cestu. Vystoupili jsme na dračí horu – a co nevidíme. Drak nikde. Místo draka tam leželo bezhlavé tělo starosty. Pracovník úřadu Gilda nám vysvětlil, že jedna tlupa čarodějnic místo popravy draka přivedla starostu drakovi. Drak vzal starostovi duši a odletěl s ní do pekel. Starostovu hlavu si odnesly čarodějky jako trofej a bezostyšně se s ní chlubily po širém okolí.
Zklamáni jsme sestoupili z hory, kde jsme potkali Bonifáce také dokonale vybaveného k boji. Nemaje očekávaného soupeře a byvše natěšeni na boj, pustili jsme se do sebe: dva lovci proti Bonifácovi. Nechtěl se vzdát, a tak padl místo draka. Dlužno dodat, že se bránil hrdinně.
Příště tě, draku, dostaneme!