Navštívil jsem centra 35 pohraničních okresních měst, ta ale spíš jen určila přibližnou trasu. Z naplánovaných cílů jsem navštívil drtivou většinu, i když některá místa kvůli provozní době nedopadla. Časté byly návštěvy technických i vlastivědných muzeí, vztahujících se většinou k dané oblasti. Výroba nákladních automobilů, balení čaje, výroba letadel, Chodové na Domažlicku, rodný dům Mistra Jana Husa apod. Ve Zlíně mě zaujalo obuvnické muzeum, Baťův mrakodrap s kanceláří ve výtahu a muzeum v dobově zařízeném baťovském domku, za Kunovicemi včelí naučná stezka a Baťův kanál, v Českém Krumlově městská památková rezervace a přírodní divadlo s otáčivým hledištěm, ve Stachách hasičské muzeum, v Kyselce pramen Mattonky a další a další zajímavá místa.
Z krajských měst jsem navštívil centra Ostravy, Zlína, Českých Budějovic, Kalových Varů, Ústí nad Labem a Liberce. Cestou jsem symbolicky navštívil polské, slovenské a rakouské území.
Kopce jsem velmi silně pocítil v Jeseníkách a na Šumavě; oproti tomu Beskydy, Jizerské hory a Krkonoše jsem projel po mírnějších kopcích na jejich okraji a Krušné hory jsem téměř minul.
Cestuji na těžko (s brašnami), nezávisle (bez doprovodu), od r. 2005 sám. Všech pět dosavadních cest zatím bylo z domu až domů na kole, bez využití vlaku či kamion-stopu.
Hmotnost kola s brašnami letos byla 51 kg, se mnou dohromady pak 135 kg. S sebou jsem si vezl vše pro přespávání v přírodě (spacák, karimatku, stan, vařič …). Nejčastěji jsem spal na polích, lukách či v lese. Noclehy letos vyšly celkem pěkně: Stan jsem stavěl jen 3x, i přes chladnější a vlhčí počasí se podařilo krásných 13 nocí přespat pod širákem a dvakrát jsem přespal v teple pod střechou.
Počasí bylo poslední týden poněkud slabší. Např. v Karlových Varech jsem v 15 hodin zažil 8 °C, a za deště, což pro dlouhodobou jízdu na kole za standardního režimu „cca 23 hodin denně venku“ není nic moc. Spacák jsem sice měl letos konečně nový a dost dobrý, leč opět letní, takže jsem ho při hlášených přízemních mrazících plně využil, aniž bych měl pocit, že je zbytečně předimenzován.
Vzhledem k termínu cesty, poněkud vzdálenému od letního slunovratu, jsem si docela dost užil noční jízdy. Ale díky pečlivému výběru výbavy a jejím dalším úpravám jsem v noci vidět docela dobře.
Za celou cestu jsem najel cca 1 695 km a denně obvykle okolo 90 km. Nejméně jsem za den ujel 39,1 km a nejvíce 125,8 km; oba extrémy souvisely s nabídkou noclehu v suchu a teple. Počet navštívených států jsem letos nezvýšil, takže zůstává na hodnotě 22.
Čistě pro úplnost, nejvyšší okamžitá rychlost během cesty byla 66 km/h (v jižních Čechách), nicméně cílem cestování není se někde rozsekat, takže jezdím na přežití a to číslo jsem ve statistice vyhledal až dodatečně. Navíc za daných okolností maximálka ani nezáleží na výkonu jezdce, protože na svém kole přestávám stíhat šlapat při rychlosti někde nad 55 km/h, pak už je to jen na gravitaci. Podle výpočtu rychlost 50 km/h na mém kole znamená kadenci šlapání 89 otáček za minutu.
Čtrnáctý den cesty jsem najel dvacátý pátý tisíc km na stávajícím kole (zatím drží, i když některé části už samozřejmě nejsou původní), což mi po přičtení kilometrů najetých na předchozích kolech dává celkových zhruba 50 tisíc km najetých za život na jízdních kolech. Spousta lidí má samozřejmě najeto více, ale to chce čas, já jezdím jen účelově (abych něco zařídil, něco nebo sebe někam dopravil) nebo turisticky (abych se někam podíval); až na zanedbatelné výjimky nejezdím na projížďky či tréninky.
Co se týká defektů a oprav, s radostí hlásím: „Nula“! Samozřejmě nepočítám občasné namazání řetězu a pedálů, hlavně po dešti, a asi jedno utažení mechanismu pedálu a jednu výměnu baterií v blikačce. To je běžná údržba. Ale vysloveně k závadě a zásadní opravě nedošlo. Je to také tím, že jsem kolo nachystal jako na dlouhou cestu, ale jel jsem málo dní, a tudíž málo kilometrů, takže se nestihlo opotřebovat. Nenastalo ani jedno píchnutí, přestože jsem z nepozornosti několikrát přejel přes pár střípků, které na kraj silnice rozmístil nějaký alkoholik (zbytky lahví) nebo nepozorný řidič (zbytky autoskel). Ono 1 700 km nic není, nové pláště komfortně vydrží více než dvojnásobek, méně pohodlně (s defekty) i trojnásobek.
Při návratu z předchozích cest jsem hlásil, jaké se kde hodí jazyky. Letos jsem sice jel jen po republice, ale při setkání se zahraničními turisty přišla několikrát ke slovu angličtina, nikoho asi nepřekvapí, že Karlovy Vary umožní oprášit ruštinu a v centru Českého Krumlova, kde to vypadá jak ve středu Prahy, jste neustále obklopeni davy turistů s anglicky či rusky mluvícími průvodci. Z českých nářečí mě zaujalo jihozápadočeské, protože s tím jsem se doposud moc neměl jak setkat.
Při cestách spolupracuji s těmito firmami, jejichž výrobky testuji a používám: Warmpeace Choceň, R&B Mědílek Žacléř, Campingaz CS Praha, Rubena Náchod, Vella Náchod, Bedimex Hronov a Sportarsenal Lysá n.Labem.
Prázdniny skončily a od pondělí 22. 9. už opět dojíždím do Hradce Králové na tamní univerzitu. Zejména na Fakultu informatiky a managementu, kde coby doktorand na Katedře informačních technologií cvičím předmět „Technologie pro publikování na webu“. A pro rozšíření obzorů doplňkově, coby student, navštěvuji sousední Pedagogickou fakultu.
Z popříjezdové zprávy Martina Adámka sestavila Jiřina Vlková.
Celá zpráva je k dispozici na www.adamek.cz/kolo/okolocr/prijezd.htm.