301 Byl prostý všední den,
a přesto moře třpytu
zářilo kostelem,
ač bylo po úsvitu.
Tam v zadní lavici
jsem uviděla hocha
jak, tiše klečící,
se oním třpytem kochá.
Modlil se očima,
netřeba mluvení;
Bůh přeci vše vnímá,
ve všem je a není.
„Bože můj,
dej mi sílu,
při mně stůj,
ztrácím víru.
Chci věřit v tebe
a sladkou manu,
chci věřit v nebe,
ve svatou Pannu.
Bez víry všechen svit
je pouhý klam,
musíš mi poradit,
jsi můj otec a pán!“
Odněkud z nicoty
hlas se snesl němý,
byl plný jistoty,
chlapec se skácel k zemi.
Když potom vstal ten „syn“
tam ve zdech páně sídla,
měl jeho stín
namísto rukou křídla.
a přesto moře třpytu
zářilo kostelem,
ač bylo po úsvitu.
Tam v zadní lavici
jsem uviděla hocha
jak, tiše klečící,
se oním třpytem kochá.
Modlil se očima,
netřeba mluvení;
Bůh přeci vše vnímá,
ve všem je a není.
„Bože můj,
dej mi sílu,
při mně stůj,
ztrácím víru.
Chci věřit v tebe
a sladkou manu,
chci věřit v nebe,
ve svatou Pannu.
Bez víry všechen svit
je pouhý klam,
musíš mi poradit,
jsi můj otec a pán!“
Odněkud z nicoty
hlas se snesl němý,
byl plný jistoty,
chlapec se skácel k zemi.
Když potom vstal ten „syn“
tam ve zdech páně sídla,
měl jeho stín
namísto rukou křídla.