Lidé často označují nějakou zemi jiným jménem, než jaké používají její vlastní obyvatelé. Může to vyplývat z jazykových či politických okolností či pramenit z neznalosti. Tato jména, která jim cizí národy přidělí, mohou domorodce potěšit — nebo také ne.
Dobrým příkladem přívětivého přístupu jsou názvy, které mandarínská čínština používá pro několik západních států. Čína se se Spojenými státy, Británií a Francií setkala až poměrně nedávno a jejich jména tam předtím nebyla známá. Jak je tedy nazvat v jazyce, který se od angličtiny a francouzštiny výrazně liší ve výslovnosti i slovotvorbě?
Číňané přišli s elegantním řešením. Vybrali pozitivní vlastnost, jejíž zvuk v mandarínštině přibližně odpovídal názvu dané země, a zkombinoval ji s příponou guo, která znamená „království“. Tak se ze Spojených států stalo Meiguo – „Krásné království“, z Anglie Yingguo – „Statečné království“ a Francie Faguo — „Zákonné království“.
Mandarínské jméno pro samotnou Čínu bylo určeno jejím vnímaným umístěním a významem. Tím jménem je Zhongguo, tedy „Střední království“, odrážející čínskou představu, že jejich země je středem světa.
Ne každý ovšem přistoupil k udělování názvů na základě pozitivních atributů. Často byla vybraná jména neutrální a odrážela geografické či kulturní charakteristiky. Od 16. století používaly pro Zhongguo evropské země výraz Čína, starý sanskrtský termín označující území na východ od Indie. Tyto země viděly Čínu jako zdroj bohatství, který je třeba využít, nikoli jako nadřazený národ.
Ve starověku označovali Římané své sousedy na jihovýchodě výrazem Graeci, od nějž jsou odvozeni i naši Řekové. Graeci byl ale jen menší kmen žijící v dané oblasti. Domorodí obyvatelé o sobě obvykle hovořili jako o občanech konkrétní polis, tedy městského státu — byli tedy Athéňané, Sparťané, Thébané atd.
Když o sobě mluvili kolektivně, téměř vždy pak používali označení Heléni — buď podle svého domnělého praotce Helléna („světlo“), nebo podle boha slunce Hélia. Oba původy jim přisuzovaly postavení „lidí světla“.
Existuje však i méně poetický výklad. Možná Heléni znamenalo „lidé olivy“, od řeckého slova pro olivovník elaia. Je to méně romantické, ale docela dobře možné.
Řekové pak označovali obyvatele východního Středomoří jako Féničany, podle řeckého slova phoínix, znamenajícího „červenofialový“. Tito obyvatelé ovládli techniku barvení látek purpurovou barvou získanou z mořských plžů. Je však nepravděpodobné, že by sami sebe nazývali řeckým termínem. Podobně jako staří Řekové se nejspíš identifikovali podle svých městských států — Týru, Sidónu či Byblu. Pokud používali společné jméno, pravděpodobně se označovali jako Kanaánci. Zajímavé je, že slovo Kanaán mohlo v některých starosemitských jazycích znamenat „purpurový“.
Méně často byla jména volena proto, aby vyjadřovala vítězství nad poraženým národem a ponížila jeho obyvatele. Když Římané zničili Judeu a uvrhli její obyvatele do vyhnanství, snažili se natrvalo zpřetrhat vazbu mezi Judejci a jejich zemí. Kromě toho, že přejmenovali Jeruzalém na Aelia Capitolina, přejmenovali také celý region. Zvolili při tom jméno, které mělo způsobit co největší urážku, a region pojmenovali Palestina, latinsky „Filistie“ — tedy země Pelištejců, národa, který s Izraelity dlouhá léta sváděl urputný boj, než byl definitivně poražen.
Nazývali Pelištejci sami sebe tímto jménem? Pokud existovalo jejich vlastní kolektivní označení, neznáme ho. Je docela možné, že se označovali opět jednoduše podle svých městských států — Ašdodu, Ekrónu, Gázy atd.
Z pohledu Izraelitů byli Pelištejci krutí, agresivní a utlačující. Izraelité je nakonec porazili a zapsali příběh konfliktu. Není proto divu, že byli Pelištejci vykresleni negativně. Tento pohled ovlivnil i dnešní význam slova filistr, tedy „necivilizovaný člověk“. Archeologie však ukázala, že Pelištejci byli vyspělým, tvořivým a schopným národem.
Co je po jméně? Stejně jako v příběhu o slepci a slonovi záleží na tom, co se rozhodnete vidět.
Copyright © 2022 Harvey Kipper. Harvey Kipper je doživotním členem Americké Mensy. Nedávno mu vyšla kniha IS THERE AN ELEPHANT IN YOUR BIBLE? Exploring Etymology, která je dostupná na Amazonu.