Dlouho jsem přemýšlel, jak mohu přispět tou troškou do mlýna, a když na mne v e-mailu vyskočila připomínka uzávěrky časopisu, bylo jasno. V následujících řádcích vás seznáním se sportem, který si někdy vyzkoušel pravděpodobně stejný nebo ještě větší počet lidí než fotbal. S kulečníkem. Nebo billiardem?
Hned na začátku je třeba si ujasnit dva základní pojmy, abychom se v následujícím textu neztráceli a abychom v budoucnu netrápili uši závodních hráčů nebo obsluhy, která v herně vydává koule. Kulečník a billiard jsou jedno a to samé. Kulečník je český překlad anglického výrazu billiard. Tak je to jednoduché.
Pravděpodobně se nikdy přesně nedozvíme, kdy a jak vznikl. Asi nejčastěji ale prameny uvádějí 12. století v Anglii, kde lidé posunovali koule zahnutými dřevěnými tyčemi po trávníku skrze branky. Francouzi se později rozhodli trávník vyměnit za stůl s mantinely, zrušili branky, narovnali hole a položili tak základy dnešní verze. [1]
Charakteristika
Kulečník je opravdu sport, i když ho spousta lidí vnímá pouze jako volnočasovou hru. Řadí se do stejné kategorie jako například šipky, bowling a kuželky (ano, to jsou dva odlišné sporty), tedy „sporty zaměřené na přesnost“. Můžeme se setkat také s označením „senzomotorické sporty“ [2] nebo podle GAISF s pojmem „koordinační sporty“. [3] Na závodní úrovni pak jde výhradně o halový sport.
Jako kulečník se označuje hra, při níž dva nebo více hráčů podle předem stanovených pravidel strkají koule po stole s kapsami (hráči moc neradi slyší slovo díry) nebo bez nich. Sbírají body a vítězem se stává hráč, který dosáhne jako první předem stanoveného počtu bodů.
Z úplně základních termínů zmiňme alespoň strk a karambol. Strk (někdy se mu také říká šťouch, a i když to ve své podstatě není špatně, moc se tento termín nepoužívá) je pohyb tágem uvádějící kouli do pohybu. Jsou různé strky, jako například jump, tahák a další. Karambol, jak se dále dozvíme, je jednak druh kulečníku, jednak i označení pro srážku koulí. Nebo taky aut.
Náčiní
Stůl – Podle disciplíny různých velikostí s kapsami i bez nich. Deska je obvykle z břidlice (u levnějších stolů ze dřeva) a podílí se nejvíce na hmotnosti stolu. Je potažena plátnem/suknem různých barev a drsnosti, opět podle disciplíny. Mantinely jsou z pryže, kapsy jsou plastové nebo ze síťky. Z důvodu ceny a prostoru má jen malé procento hráčů stůl doma.
Koule – Původní hliněné byly později nahrazeny slonovinovými. Z důvodu jejich ceny, ochrany zvířat a technického vývoje se přešlo na plastové. V dnešní době závodní hráči nehrají téměř s jinými koulemi než aramithovými (říká se jim podle společnosti, která vyvinula jejich speciální materiál, ze kterého se vyrábějí například i bowlingové koule).
Trojúhelník – Slouží ke správnému nastavení koulí na stole, nepoužívá se ale při všech disciplínách. V dnešní době se začínají používat spíš tenké plastové podložky, které zajišťují přesnější postavení koulí.
Tágo – Bylo a zpravidla stále je vždy dřevěné, průměr se zmenšuje od hráče směrem ke kouli. Skládá se z jednoho nebo dvou dílů. Dělené tágo má dle preference hráče, a hlavně disciplíny závitový spoj v různých bodech, nejčastěji však v polovině a níž (blíž k hráči). Na kraji špičky je nejčastěji bílá kostice. Jedná se o kus plastu, který mimo jiné zabraňuje štěpení dřeva, deformaci kůže a přenáší/tlumí energii. Na špičku tága se lepí kůže, nejčastěji přírodní, vepřová, levná tága mají kůži nalepenou na kusu kovu se závitem pro snazší a rychlejší výměnu. Kůže zabraňuje sklouznutí tága po hladkém povrchu koule a zajišťuje přenos vektorové síly na kouli.
Křída – Nejmenší ze základního vybavení hráče. Křída se nanáší na kůži, zvyšuje přilnavost/tření mezí kůži a koulí. Hráči preferují různé tvary, tvrdosti, materiály (nejčastěji kombinace korundu a křemíku). Jelikož každý hráč má jiný grif křídování, mění tvar křídy v průběhu času unikátně a kvůli zachování soustředěnosti při hře si ji hlídá jako oko v hlavě.
Ostatní – Hrabičky slouží pro prodloužení hráčova dosahu, mají různá zakončení. Hráči dále používají různé nástavce k prodloužení tága na dlouhé strky, rukavice a jiné. Za nezbytné náčiní se dá považovat například i vysavač nebo kartáč. Čistý a hladký povrch stolu je nezbytný pro kvalitní hru.
Druhy kulečníku
Celosvětově se kulečník dělí na tři základní druhy – snooker, karambol, pool (někdy se používá označení poolbilliard). Každý má své disciplíny v různé podobě s různými pravidly, ve většině případů je však hra jednotná. Já vám představím pool, který široká veřejnost v ČR hraje nejčastěji a také často podle špatných pravidel, zbytečně složitě.
Pool má tři základní disciplíny – osmičku, devítku a čtrnáctku (též nekonečnou nebo 14.1 nekonečná, označuje se i jako královská disciplína).
Osmička
Lidé nejčastěji hrají osmičku (též 8-ball). Je to hra s 16 koulemi: osmi celobarevnými (tzv. celé), z nichž je jedna černá výsadního postavení pro obě strany, sedmi bílými s barevným pruhem (tzv. půlky) a jednou bílou, stále častěji s červenými puntíky. Proti sobě hrají dvě strany o jednom či dvou hráčích stejného či smíšeného pohlaví.
15 koulí se staví do tvaru rovnostranného trojúhelníku na jedné straně stolu, kdy se horní koule staví na vyznačený bod a spodní řada je rovnoběžná s krátkým mantinelem. Černá koule má pozici uprostřed trojúhelníku, v levém a pravém spodním rohu musí být jedna půlka a jedna celá, na stranách nezáleží. Koule se staví co nejblíže k sobě, měly by se všechny dotýkat. Známé roztáčení černé tak není na místě. Mezery mezi koulemi „pohlcují“ energii při rozstřelu, koule se správně nerozjedou a hra je pak náročná.
Dle dohody vítěz rozstřeluje. Bílou kouli si staví kamkoli v rozstřelovém poli, tj. obdélníku mezi krátkým mantinelem a často vyznačenou spojnicí druhých diamantů (značky na okrajích stolu) směrem od hráče. Nemusí ji stavět na „bod“, střed spojnice (častá chyba).
zdroj: www.billiardclubhk.cz, upraveno
Rozstřel je regulérní, pokud se jakéhokoliv z mantinelů dotknou celkem čtyři barevné koule, bílá nespadne do kapsy, žádná koule nespadne ze stolu. Pokud byla splněna výše zmíněná pravidla a do kapsy spadl jakýkoliv počet barevných – včetně černé – hráč pokračuje. Případně potopená černá se vrací na spodni bod. Je-li obsazen jinou koulí, tak co nejblíže bodu směrem od spodního mantinelu po ose stolu.
Pokračující hráč si volí, které koule budou jeho. Volbu musí stvrdit potopením předem nahlášené koule do předem nahlášené kapsy. Netrefí-li správnou kapsu, pokračuje volbou soupeř, dokud výběr nestvrdí správným potopením. Hráč před každým strkem musí nahlásit, jakou kouli do jaké kapsy hraje a během jednoho strku může potopit jakýkoli počet svých nebo soupeřových koulí, vždy ale musí bílou koulí jako první trefit hlášenou kouli, a ta musí spadnout do nahlášené kapsy. Nestane-li se tak, jde ke stolu soupeř.
Po odehrání všech vlastních koulí potápí hráč kouli černou a musí nahlásit, do jaké kapsy potápí. Určení kapsy platí vždy pro jeden strk, při další návštěvě stolu se volí znovu.
Vyhrává hráč, který první potopí černou kouli. Černá se nehraje povinně do protilehlé kapsy oproti poslední potopené, nehraje se odrazem o mantinel, hráč na ni nemá dva pokusy při jedné návštěvě stolu (časté chyby).
Fauly
Hráč se může dopustit při hře faulu. Po faulu pokračuje soupeř a hraje vždy pouze jednou (častá chyba).
Spadne-li při rozstřelu bílá do kapsy nebo ze stolu, pokračuje soupeř, bílou staví do rozstřelového obdélníku a musí hrát směr původní trojúhelník (bílá musí přejet pomyslnou čáru). Spadne-li jakákoli barevná koule při rozstřelu ze stolu, pokračuje soupeř, spadlé koule se dávají do kapsy, pouze černá se vrací na bod zmíněný výše.
Po faulu během hry je scénář vždy stejný, soupeř staví bílou kamkoli na stole a pokračuje. Faulu se hráč dopustí: trefí-li bílou koulí nejdříve kouli soupeřovu, nedojede-li žádná koule po prvním karambolu s bílou na mantinel, spadne-li bílá do kapsy nebo ze stolu, netrefí-li hráč bílou jakoukoliv svoji kouli na stole, dotkne-li se tágem bílé koule při jednom strku dvakrát, pokud se jakékoli koule dotkne jakoukoli částí těla nebo oděvu (i chlupem na ruce, vlasem…), nedotýká-li se při strku alespoň jednou nohou podlahy nebo použije-li místo bílé koule jinou kouli jako bílou. Z posledního zmíněného vyplývá, že bílou kouli strkám odkudkoli na stole, nemohu si ji dát dál od mantinelu a ulehčit si strk (častá chyba).
Hráč okamžitě prohrává, pokud během hry při jeho návštěvě u stolu spadne do kapsy černá, neodehrál-li všechny své koule.
Závěrem
Kulečník se často označuje jako „sport králů“ nebo „sport gentlemanů“. Historicky kvůli vysoké ceně a vzácnosti slonoviny měli stoly pouze nejvyšší představitelé státu a největší boháči. Dnes je relevantnější zmiňovaný gentleman. V kulečníku je nad výhrou postaveno jen jedno – fair play. Jako každý jiný sport má kulečník své rozhodčí, kteří jsou jen lidé, a často není v jejich silách vidět, jestli se hráč dotkl koule svým chlupem na ruce. Hráč to však cítí a je jeho ctí se přiznat. V televizních přenosech je přiznání faulů běžně vidět a ne jednou se stalo, že to znamenalo prohru celého zápasu. Mějme na paměti, že sport má šlechtit ducha a hlavně se u něj musíme dobře bavit. Takže je vlastně jedno, podle jakých pravidel hrajeme, hlavně buďme fér k soupeři a dobře se bavme.
[1] Mistrovské karamboly, Zoltán Kováč, Zdeněk Vlach, S – GROUP s.r.o., 1999
[2] Fyziologie sportovních disciplín, Mgr. Martina Bernaciková, Ph.D., Odkaz, k 1. 1. 2021
[3] World lacrosse, Odkaz, k 1. 1. 2021
