Domů Z akcí a projektů SIG Literární tvorba: Ekfráze i jiné formy aneb Psaní všemi smysly

SIG Literární tvorba: Ekfráze i jiné formy aneb Psaní všemi smysly

Od Jaroslav Menčík

Večer v pátek 27. října se v rámci Víkendu SIGů konala v útulných mensovních prostorách v CIIRC ČVUT tvůrčí dílna na netradiční téma „Psaní všemi smysly“. Přihlášených bylo nečekaných patnáct účastníků, což vyhlíželo velmi nadějně a slibovalo zajímavý a podnětný zážitek. Ve skutečnosti se nás nakonec sešlo komorních devět, což ale, jak se ukázalo, bylo tak akorát. Během posledních let byly společenské aktivity SIGu Literární tvorba opakovaně utlumované vlivem proticovidových opatření a koncentrovaly se především na každoroční slavnostní zakončení literární soutěže – která je nyní prakticky těžiště naší činnosti – a křtu z ní vzešlého sborníku.

Prvním úkolem dílny bylo vybrat si jeden z nabízených obrázků, jímž bychom se nechali inspirovat k slovesnému dílku, ekfrázi (verbální reprezentace vizuální reprezentace). Přešel jsem zátiší s ovocem, reprodukci obrazu stylizované krajiny ztvárňující dramatickou oblačnost, ranější kresby koordinátorky SIGu a organizátorky akce Elišky, až jsem sáhl po něčem, co se mi zjevně nikdo nesnažil vyfouknout před nosem: znázornění geometrických útvarů. Výzva? Možná i navázání na skutečnost, že jsem o pár dní dřív probíral s patnáctiletou dcerou sestřiny kamarádky příklady domácího kola Matematické olympiády. Kolegyně a kolegové, kteří se chopili obrázků vyčtených výše, zvolili nejčastěji formu povídky či líčení, zazněla ovšem i báseň.

Nejsem zrovna psavec na povel, a tak jsem během vymezených minut složil stručnou říkanku:

Pohleď směle na tabuli
útvary tam rovinné
nechceš přece dostat kuli
vzdělávání toť povinné
Čtyřúhelník čtvero tvarů:
obdélník a kosodélník
čtverec taktéž lichoběžník
Kruh a šišoid? – Nemám páru…
Trojúhelník rovnostranný
geometrie jsme pány

Dalším úkolem bylo napsat text podnícený jednou z vůní, s nimiž jsme byli naslepo konfrontováni (aviváž s ovocným aromatem a japonská mořská řasa Nori).

V závěru byl na pořadu hmat. A jelikož již zbývalo jen pár minut do konce, pouze jsme na sebe nechali působit objekt skrytý v látkové sáčku, jejž jsme si měli osahat. Jednalo se o masážní míček – ježka. Možná symbolicky, abychom odcházeli s pocitem, jak nám právě strávené dvě hodiny příjemně namasírovaly svaly naší kreativity.

Zanechat komentář

6 × 1 =

Mohlo by se vám líbit